Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.7.2005
Svátek má Věroslav




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Na druhý pohled
 >SPOLEČNOST: Náš nepřítel je v nás
 >SPOLEČNOST: Šesté nedožité výročí Impuls´99
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moderní letiště jak má být
 >ÚVAHA: Evropa je spontánním řádem a nemůže se stát organizací
 >PRAHA: Šelmy vyběhly na trávník
 >POLITICKÝ CIRKUS: Případ zastřeleného nevinného
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 1.)
 >FEJETON: Co se lze dočíst v milostném dopise
 >PSÍ PŘÍHODY: Srdeční záležitost
 >OSOBNOST: Básník bez úlev
 >ESEJ: O výchově
 >RECENZE: Váleční zajatci vypovídají
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma IV: opatrně, nebo rychle?
 >TEROR: Že by z Londýna Londonistan, z Evropy Eurábie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
27.7. Poprvé veřejně
(eff)

Po více než třech letech se začal případ někdejšího důstojníka BIS Vladimíra Hučína projednávat veřejně. Tato Dreyfusova aféra nového režimu patří k jeho temnějším kapitolám a jedou se o ní bude psát jako o ztělesnění absurdity doby. Té doby, která na jedné straně prohlašuje bývalý komunistický režim za zločinný a zároveň připouští, aby se komunisté stále okatěji drali zpátky k moci. Té doby, která se ohání „vyrovnáním s minulostí“ a přitom nezastírá, že počítá s komunisty ve své budoucnosti. Vladimír Hučín je mimo jiné viněn z toho, že „vyvolával pocit ohrožení levicovým extremismem“. Sám průběh soudu s Hučínem vyvolával pocit, že jsme ohroženi levicovým extremismem, že komunisté a jejich pomahači nadále tahají za nitky. Soud se snažil a doposud se snaží dostat Hučína do vězení, jako se jiný soud úporně snažil nedostat za mříže otce současného předsedu komunistické strany Grebeníčka. Ten druhý soud byl úspěšný, Grebeníček nikdy souzen nebyl a je nyní v rukou spravedlnosti věčné, která, doufejme, bude mít pro mučení lidských bytostí menší pochopení. A co ten první soud? Ten pokračuje.

Předseda senátu Michal Jelínek odůvodňuje „odtajnění“ soudu tím, že vše co bylo utajované bylo již projednáno. BIS předala soudu řadu spisů, včetně spisů týkajících se živých případů a analýz určených ústavním činitelům. Třebaže by si BIS přála veřejný proces, jak potvrdil její mluvčí Jan Šubert, právě tyto materiály by veřejné líčení zásadně znesnadnily. Dle Jelínkova názoru již nejsou zapotřebí. Nebo je pravda jinde, a ta pravda přisvědčuje Vladimíru Hučínovi, který prohlašuje, že veřejný proces si vynutila sama veřejnost?

Justice má ve společnosti řadu úkolů. Mimo jiné má podporovat důvěru občanů ve stát, v němž žijí. Po celou dobu procesu s Hučínem se soudu nepodařilo veřejnost přesvědčit, že jsou rozumné důvody pro to, aby Hučín vůbec před soudem stál. Naopak. To, že se soud koná a navíc, že se koná tak, jak se až dosud konal, opakovaně vyvolávalo podezření, že Hučín má pravdu, kdy poukazuje na prorůstání vlivů exponentů minulého režimu se strukturou současné státní moci. A právě tento absurdní paradox je ze všech nejnebezpečnější.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku