Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.7.2005
Svátek má Věroslav




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Na druhý pohled
 >SPOLEČNOST: Náš nepřítel je v nás
 >SPOLEČNOST: Šesté nedožité výročí Impuls´99
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moderní letiště jak má být
 >ÚVAHA: Evropa je spontánním řádem a nemůže se stát organizací
 >PRAHA: Šelmy vyběhly na trávník
 >POLITICKÝ CIRKUS: Případ zastřeleného nevinného
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 1.)
 >FEJETON: Co se lze dočíst v milostném dopise
 >PSÍ PŘÍHODY: Srdeční záležitost
 >OSOBNOST: Básník bez úlev
 >ESEJ: O výchově
 >RECENZE: Váleční zajatci vypovídají
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma IV: opatrně, nebo rychle?
 >TEROR: Že by z Londýna Londonistan, z Evropy Eurábie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
27.7. MROŽOVINY: Na druhý pohled
František Novotný

Dvojitá řada sebevražedných atentátů, která v uplynulých dnech postihla Londýn, vyvolala zděšení. Především faktem, že v Evropě, byť ne zatím kontinentální, byli nasazeni sebevrazi, zopakováním akce během čtrnácti dnů, což má tentýž děsivý efekt jako puma se zpožděným zapalováním, a v neposlední řadě zjištěním, že atentátníci, minimálně v prvém případě, byli muslimové evropští, zdánlivě neochvějně integrování do západní civilizace.

To je první pohled, ten děsivý, podbarvený emocemi. Jenže islamismus a jeho barbarské útoky vyžadují i druhé pohledy, pohledy chladného rozumu. Ten v případě londýnských atentátů na veřejnou dopravu ukazuje, že útočníci možná získali taktické vítězství, ale strategicky více ztratili než získali. Tak jako útok na New York z 11. září 2001 „probudil“ Spojené státy, změnil laxní veřejné mínění v Americe a umožnil zničit dva totalitní režimy, tak také londýnské útoky změnily cosi podstatného. Evropané, kteří spíše stáli v opozici proti Bushově politice, pozvolna začínají kopírovat jeho „tvrdé“ metody. Především to platí pro EU, která často koketovala se smířlivými postoji a ráda hledala vinu na straně Západu. Tomu odzvonilo. Velká Británie se Blairovými slovy chystá vypovědět islamistické radikály a změnit zákony tak, aby mohla islamisty snadněji potírat. Je konec jakéhosi „příměří“, které prý mezi islamisty a Brity existovalo – vy nás necháte v klidu na britské půdě a my budeme páchat atentáty jinde. Islamismus tak ztrácí nejdůležitější evropskou základnu, kterou v tolerantní britské společnosti měl. Tato tolerance prostě skončila a Britové se nyní cítí být ve válce stejně jako Američané. U konce jsou i smířlivé a omlouvačné postoje kontinentálních Evropanů a ti, kteří je nepřestávají zastávat, jsou v menšině a ocitají se mimo hlavní proud.
Nicméně to není vše, co islamisté po londýnských atentátech ztratili. Právě skutečnost, že atentátníky byli rodilí Britové, vedla britské islámské duchovní k tomu, že vyhlásili nad atentáty a jejich původci fatwu, neboli náboženskou klatbu. Je to poprvé, kdy islámský klér oficiálně a veřejně odsoudil islamismus a vystavil náboženské fanatiky své vlastní víry do ofsajdu. Toto vydělení teroristů z masy ostatních věřících je nutnou podmínkou k vítězství nad islamistickým terorismem a čin britských duchovních znamená žádoucí průlom v této oblasti.

Máme-li vyhrát válku s islamismem (nikoli s islámem, prosím, s tím Západ nebojuje) vyžadují si druhý pohled i naše vlastní postoje a stanoviska. Kupříkladu to, jak konflikt vnímáme a zobrazujeme. V novinách a v televizi se nepíše o islamistických útocích, ale o nějakých anonymních teroristech. Jenže, jak uvedl nedávno jeden komentátor v Hospodářských novinách, my nejsme ve válce se žádným anonymním terorismem. Za 2. světové války Spojenci také nebyli (jen) ve válce s divizemi SS, tanky Tiger, ponorkami typu VII a zázračnými zbraněmi V1 a V2, ale s ideologií nacismu. Zničení zbraní nebylo tedy cílem, ale jenom prostředkem jak zničit nacismus. A totéž platí i pro islamismus, jehož zbraní je terorismus. Musíme si uvědomit, že naším protivníkem není jenom ta zbraň, ale hlavně ideologie islamismu. Tu je třeba zničit. Jenže k tomu ji musíme pojmenovávat všude, kde to jenom jde, v novinách, televizi a v dalších médiích, neboť toliko to, co je přesně nazváno, se dá zaměřit a napadnout. Jsem zvědav, kdy to publicisté a hlavně šéfredaktoři pochopí a místo zavádějícího titulku „Londýn obětí terorismu“ se objeví, nedej bože, adresný nadpis „Londýn cílem islamistů“.

Nejen titulky, ale obsah médií si vyžaduje druhý pohled. Příkladem toho, co mám na mysli, budiž článek, který se objevil v sobotu 23. července 2005 v Lidových novinách na stránce Názory. Pod názvem „Muslimové smějí útočit jenom v sebeobraně“ zde byl uveden rozhovor redaktora Pavla Novotného s českým muslimem Samerem Shehadenem, který se narodil v Praze palestinským rodičům a pracuje v Islámském informačním centru. První otázka zněla, zda pan Shehaden, který má české školy, dokáže pochopit muslimské mladíky, kteří provedli atentáty v Londýně. Cituji odpověď:
„Dokážu pochopit, jakým způsobem uvažovali. Jde o to, že Spojené státy s podporou Británie a ostatních zemí bojují proti muslimům ve světě.“
Pan redaktor tuto odpověď přešel a položil další otázku. V ten okamžik selhal. Nikoli jako novinář, ale jako příslušník civilizace, která je v boji s islamismem. Mlčel na zjevnou lež, která již není názorem, ale bohapustou propagandou, neboť ani USA, ani Británie, ani žádná jiná západní země proti muslimům nebojuje, ale jen a jen proti islamistům a jejich terorismu. Jak okupace Afghánistánu, tak Iráku nebyla zaměřena proti muslimské víře, ale proti těm nejodpornějším totalitním režimům, které v prvé řadě likvidovaly vlastní občany, tedy muslimy. Taliban povraždil tisíce muslimů a Saddám Husajn dokonce miliony za osmileté války s Íránem, nehledě na přepadení Kuvajtu.
Na odpověď toho palestinského mladíka měl tazatel ihned reagovat upřesňující otázkou: Uvědomujete si, že to, co říkáte, není pravda? Kdo vám namluvil, že USA bojují proti islámu? Víte, že to, co jste tady řekl, je ideologie islamistických teroristů? Znamená to snad, že se od nich lišíte jenom tím, že jste doposud žádný atentát neprovedl?
Na otázku, zda je proti útokům v Londýně a Madridu, odpověděl pan Shehaden, že je proti, avšak na dotaz, jak je tomu v případě New Yorku, prohlásil, že tento útok není schopen jednoznačně odsoudit a nechce zacházet do detailů. Na otázku, proč zůstává v Česku, kde zaměstnavatelé muslimům nedovolují se pětkrát denně modlit, odpověděl, cituji: Chci lidi obeznámit se skutečným islámem. Chci jim vysvětlit, že fámy, které se o islámu šíří, nejsou pravdivé. Kdybych zde toto nedělal, odešel bych.
Řečeno normální češtinou, pan Shehaden pracuje v Česku jako agitátor, má to jako „stranický úkol“. Je názornou ukázkou, jak islamismus zapouští kořeny v mladých „naturalizovaných“ muslimech a jaké metody používá k infiltraci. Zbývá jenom doufat, že jak pan Shehaden, tak celé Islámské informační středisko je zájmovým objektem BIS. LN tímto rozhovorem nepochybně poskytly přemýšlivým lidem „na druhý pohled“ velezajímavý materiál, který jenom dokazuje, že ony „fámy“ o islámu mají mnohdy blíže k pravdě, než bychom si všichni přáli. Na druhé straně tazatel dopustil, aby se názorová stránka novin bezděčně stala propagandistickou platformou právě toho islamismu, který vraždil v Londýně. Ale takto selháváme všichni – novináři, politici, ministři zahraničí, intelektuálové. Profesionálně jsme sice v pořádku, ale jako by nám stále nedocházelo, že si obdobná selhání bezbřehé tolerance již nemůžeme dovolit, když každý z nás je už dávno zatažen do války s islamistickým terorismem, její fronta se blíží, a bez předchozího uvědomění prostě tuto válku vyhrát nelze.

Druhý pohled také vyžadují názory, že odvetná opatření jsou to, co teroristé chtějí, že jimi přicházíme o základní hodnoty západní civilizace a tím automaticky prohráváme. Týká se to například odporu proti rozšíření policejních pravomocí, proti zákonům o dohledu nad radikály a eventuálně jejich deportací, prodloužení lhůty předběžného zadržení, odposlechu telefonů, vypínání mobilů atd. Samozvaní ochránci demokracie tvrdí, že o zavedení takovýchto opatření právě islamistům jde a jejich uzákonění by znamenalo prohru demokracie. Že jim jde o vehnání Západu do války proti islámu a pokud terorismus budeme takto pojímat, teroristé jakoby už zvítězili. Na první pohled to zní tak hezky, přesvědčivě, humanisticky, demokraticky…
Jenže kdo se, byť jen povrchně, zajímá o historii Západu, ví, že to je jenom klišé, které někteří lidé říkají, aby si uchovali pocit vlastní důležitosti, či úzkými ideologickými zájmy diktovaný názor těch, kteří se upsali politické korektnosti a modle multikulturalismu. Kupříkladu USA za 2. světové války internovaly všechny americké Japonce. Není to sice nic, čím by se mohly chlubit, ale po válce je ihned propustily. (Kdyby měli dnešní tzv. „zastánci“ demokracie pravdu, museli by v internačních táborech sedět dodnes.) Obdobně byla ihned po válce i v jiných spojeneckých zemích zrušena válečná omezení lidských práv, jejichž systém se vlastně z válečného vítězství Spojenců zrodil. Včetně OSN. K návratu k demokracii, či lépe řečeno k její obrodě, ale nedošlo v SSSR, kde se naopak koncem 40. let teror proti vlastním občanům ještě vyhrotil tzv. teorií o zostřování třídního boje. I tento chabý příklad dokládá, že na rozdíl od totalitních režimů mají demokracie zvláštní samočisticí schopnost zbavovat se omezování občanských svobod a práv - když pomine potřeba tohoto omezování. Jestliže tedy britský premiér Blair žádá po londýnských útocích rozšíření policejních pravomocí a deportační zákony, nejde o nic jiného než o rozšíření arzenálu protiteroristických zbraní – o „vyzbrojení“ demokracie proti islamismu. Je to totéž, jako když Británie po 15. březnu 1939 zavedla sériovou výrobu Spitfirů, přestože pacifisté proti zbrojní výrobě zuřivě protestovali a tvrdili, že je to provokování Hitlera a vyhazování peněz. A tak jako po válce skončila výroba těchto letadel, přestanou i po válce s islamismem platit omezující zákony. Platí snad v Británii, ve Francii, v USA a jinde na Západě stále některý z omezujících zákonů vydaných v období 1. a 2. světové války, či kvůli válce studené?!
Stejným žvástem je tvrzení, že přistoupení na válečné stanovisko teroristů by znamenalo jejich vítězství. Vždyť to byl právě Západ, kdo dokázal skvěle odlišovat mezi ideologií a lidmi, mezi zločineckým režimem a národem, který se stal jeho obětí. 2. světová válka se přece nevedla ani proti Němcům, ani proti Italům, nýbrž proti nacismu a fašismu, stejně jako se studená válka nevedla proti Rusům a koneckonců i proti nám, ale proti komunismu. Jak bychom jinak mohli být dnes členy NATO a EU?! Proto je dnes Západ schopen rozlišovat mezi islamismem, tj. mezi fanatickou agresivní nenávistnou ideologií, která chce náš svět zničit, a mezi islámem jako mírumilovným náboženstvím. Proti víře přece nikdo válku vést nechce a NEVEDE, ale to neznamená, že ji nesmíme vést proti islamismu, že se proti němu nesmíme vyzbrojit! Ten, kdo pak obé směšuje, vlastně teroristům nahrává a stává se jejich spojencem. Cožpak je tak těžké pochopit, že to je ta nejzákladnější strategie islamismu - obé smísit (viz první lživou odpověď pana Shehadena) a strachem z náboženské války Západ napřed odzbrojit a pak porazit?
Historie demokratického světa dokládá, že jak obavy ze ztráty demokratických hodnot, tak ze záměny válečného cíle jsou liché a je to jenom účelový argument některých lidí. Je pikantní, že právě tito lidé, kteří proti vyzbrojování Západu protestují a pokládají se za jediné strážce demokracie, nedemonstrují nic jiného než jenom to, že demokracii nevěří, když ztratili víru v její samočisticí schopnosti. Jsou to strážci bez víry, kteří již před islamismem ve skrytu duše kapitulovali.

Mrož
Psáno v Praze 25. 7. 2005


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku