Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 28.7.2005
Svátek má Viktor




  Výběr z vydání
 >TEROR: Vysvětlování popudů krvelačných
 >SPOLEČNOST: Vládní návrh zákona o prostituci je hloupý a zbytečný
 >POLITIKA: Co je „zhovadilá potřeba“?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Trestný čin vyvolávání pocitu ohrožení levicovým extremismem
 >SVĚT: Náš sever je jih
 >POLITICKÝ CIRKUS: Poprvé veřejně
 >HISTORIE: Československá republika 1918 – 1938
 >CHTIP: Skandál v Budapešti
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (13)
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Trvalkové dny v Tróji
 >EKONOMIKA: Sazby se očekávají beze změn
 >PENÍZE.CZ: Čerstvý vzduch z Východu zafoukal do těžkopádné EU
 >MROŽOVINY: Na druhý pohled
 >SPOLEČNOST: Náš nepřítel je v nás
 >SPOLEČNOST: Šesté nedožité výročí Impuls´99

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
28.7. POLITICKÝ CIRKUS: Poprvé veřejně
Ondřej Neff

Po více než třech letech se začal případ někdejšího důstojníka BIS Vladimíra Hučína projednávat veřejně. Tato Dreyfusova aféra nového režimu patří k jeho temnějším kapitolám a jedou se o ní bude psát jako o ztělesnění absurdity doby. Té doby, která na jedné straně prohlašuje bývalý komunistický režim za zločinný a zároveň připouští, aby se komunisté stále okatěji drali zpátky k moci. Té doby, která se ohání „vyrovnáním s minulostí“ a přitom nezastírá, že počítá s komunisty ve své budoucnosti. Vladimír Hučín je mimo jiné viněn z toho, že „vyvolával pocit ohrožení levicovým extremismem“. Sám průběh soudu s Hučínem vyvolával pocit, že jsme ohroženi levicovým extremismem, že komunisté a jejich pomahači nadále tahají za nitky. Soud se snažil a doposud se snaží dostat Hučína do vězení, jako se jiný soud úporně snažil nedostat za mříže otce současného předsedu komunistické strany Grebeníčka. Ten druhý soud byl úspěšný, Grebeníček nikdy souzen nebyl a je nyní v rukou spravedlnosti věčné, která, doufejme, bude mít pro mučení lidských bytostí menší pochopení. A co ten první soud? Ten pokračuje.

Předseda senátu Michal Jelínek odůvodňuje „odtajnění“ soudu tím, že vše co bylo utajované bylo již projednáno. BIS předala soudu řadu spisů, včetně spisů týkajících se živých případů a analýz určených ústavním činitelům. Třebaže by si BIS přála veřejný proces, jak potvrdil její mluvčí Jan Šubert, právě tyto materiály by veřejné líčení zásadně znesnadnily. Dle Jelínkova názoru již nejsou zapotřebí. Nebo je pravda jinde, a ta pravda přisvědčuje Vladimíru Hučínovi, který prohlašuje, že veřejný proces si vynutila sama veřejnost?

Justice má ve společnosti řadu úkolů. Mimo jiné má podporovat důvěru občanů ve stát, v němž žijí. Po celou dobu procesu s Hučínem se soudu nepodařilo veřejnost přesvědčit, že jsou rozumné důvody pro to, aby Hučín vůbec před soudem stál. Naopak. To, že se soud koná a navíc, že se koná tak, jak se až dosud konal, opakovaně vyvolávalo podezření, že Hučín má pravdu, kdy poukazuje na prorůstání vlivů exponentů minulého režimu se strukturou současné státní moci. A právě tento absurdní paradox je ze všech nejnebezpečnější.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku