Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.7.2005
Svátek má Věroslav




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Na druhý pohled
 >SPOLEČNOST: Náš nepřítel je v nás
 >SPOLEČNOST: Šesté nedožité výročí Impuls´99
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moderní letiště jak má být
 >ÚVAHA: Evropa je spontánním řádem a nemůže se stát organizací
 >PRAHA: Šelmy vyběhly na trávník
 >POLITICKÝ CIRKUS: Případ zastřeleného nevinného
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 1.)
 >FEJETON: Co se lze dočíst v milostném dopise
 >PSÍ PŘÍHODY: Srdeční záležitost
 >OSOBNOST: Básník bez úlev
 >ESEJ: O výchově
 >RECENZE: Váleční zajatci vypovídají
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma IV: opatrně, nebo rychle?
 >TEROR: Že by z Londýna Londonistan, z Evropy Eurábie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
27.7. ÚVAHA: Evropa je spontánním řádem a nemůže se stát organizací
Karel Janyška

Relevantní diskuze o návrhu ústavy EU u nás nezačala a já se obávám, že ani začít nemůže. Nejsou lidi. Nejsou totiž ti, kteří by alespoň něco, alespoň málo věděli o tom, jak ve skutečnosti funguje lidský svět bez pověr a mýtů. Aniž by věděli, že tento svět je věky vystavěn na abstraktním základě, na dekonkretizačním principu, kdy zejména nezamýšlené důsledky našich činů jsou tím, co určuje jeho další vývoj. Lidský svět totiž funguje na bázi neustále se rozšiřujícího spontánního řádu lidské interakce a ten je člověkem neřiditelný a rozšiřuje se do neznáma. Člověk je totiž jeho kompletním kulturním evolučním produktem, nikoliv autorem.

Co z toho vyplývá pro jakoukoliv společenskou a politickou diskuzi? Zejména to, že ze spontánního řádu interakce různorodých evropských států, národů, všelijakých lidských právních subjektů a jednotlivců nelze v žádném případě beze ztrát a obětí, bez násilí a utrpení udělat organizaci. Organizaci, kde roztroušenou znalost světa jeho všemi občany, jako celkem, lze nahradit nějakým řídícím centrem, kde se informace soustřeďují a jsou pak „moudře“ distribuovány jednotlivým lidem. Je to nemožné. Každý z nás totiž neděláme v životě 24 hodin nic jiného, než že se na základě jen svých vlastních adaptačních zásob, od soukromého vlastnictví přes co možná nejlepší zdraví, osobní společenskou pověst, co možná nejvyšší relevantní vzdělání atd. přizpůsobujeme své situaci, svým okolnostem, svému prostředí a svému budoucímu neznámému tak, aby naše příští adaptace na řád byla znovu co možná nejúčinnější a co možná nejefektivnější. Řídicí centrum nám tohle nemůže nikdy poskytnout. Nikdy. Protože by muselo disponovat nepředstavitelně velkým centrem moudrosti, které by na požádání umělo rozdávat každému pro jeho jednotlivý případ. To je však prostě nemožné. Neboť množství případů a jeho okolností je tak nepředstavitelně veliké a rozmanité, že jen blázen si může myslet, že tento mechanismus by bylo možno vůbec prakticky provozovat. Navíc chybí jakýkoliv prvek motivace centra a snahy o co nejvyšší efektivitu. To je základ argumentace proti možnosti, aby byl člověk zahrnut jako prostředek k dosažení cílů organizátorů světa.

Jedinou možností, jak zajistit na území Evropy do budoucna co možná nejvyšší stupeň dobrého vývoje, je účinně posilovat tři nejvyšší lidské společenské hodnoty, tedy tzv. tři velká negativa, tj, mír, svobodu a spravedlnost. Tyto hodnoty jsou produkovány pouze zákazy špatného chování a vyloučením zla, které si evropské lidské subjekty prostě zakážou navzájem dělat. Protože subjektem mezinárodního práva jsou státy, jako evoluční jednotky zahrnující národy, různé lidské právní subjekty a jednotlivce, je řešením evropská zákazová, neboli negativní mezistátní multismlouva, ve které budou ony zákazy jednání ujednány a následně respektovány. Příkaz je nutno z mezinárodního práva úplně vyloučit. Každý příkaz k jednání v oblasti pravidel mírového soužití je totiž terorismem. Je to znemožnění toho, aby se lidé přizpůsobovali podle svých potřeb, tedy co možná nejefektivněji.

Udělat z Evropy organizaci je jen naivní socialistickou představou, protože i samotní socialisté jsou jen dokladem lidské jednoduchosti, prozatímní nedokonalosti, ale hlavně nevzdělanosti. Vědecký výklad toho, co jsem jen v krátkosti naznačil, je hotov. Je k dispozici, ale je, zdá se, pro běžného smrtelníka, nedostupný. Totiž samotná možnost pochopit abstraktní podstatu lidského světa je dána dlouhým tréninkem a doslova přepnutím typu uvažování z konstruktivistického na kritický racionalismus. A to je, vzhledem k úrovni momentálního vzdělávacího systému a jeho obsazením právě jednoduchými konstruktivistickými racionalisty, topícími se v bahně pozůstatků zcela chybného marxismu, úkolem pro dnešní generace prakticky nezvládnutelným. Bohužel. Prosím všechny, kteří vědí něco o kompozitivní teorii, která je základem relevantního vědění o lidském světě, aby na článek reagovali. Ostatním vzkazuji, ani se neunavujte, stejně nevíte o čem mluvím. Za jeho přečtení až do konce, však děkuji všem.


Další články tohoto autora:
Karel Janyška

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku