Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 29.7.2005
Svátek má Marta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak čelit Paroubkově demagogii aneb 63:41
 >PRÁVO: Politické poradenství není dle úřadů práce švarsystém!
 >SVĚT: Válka civilizací a mýtus o mlčící většině
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stereokino
 >POLITIKA: Evropa hledá politické vůdce
 >MÉDIA: Hvížďala zneužívá Dostálovo jméno
 >POLITICKÝ CIRKUS: Velké letní mlčení
 >POLITIKA: Vzhůru k volbám! Ale s kým?
 >PRAHA: Tváře?
 >MIMOCHODEM: V kamenném lese
 >PSÍ PŘÍHODY: Vedra uhodila
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 2.)
 >POLEMIKA: O úvaze Karla Janyšky
 >ZOO PRAHA: Expozice dikobrazů a restaurace Gaston
 >PENÍZE.CZ: Bez embosované karty na internetu nezaplatíte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
29.7. MIMOCHODEM: V kamenném lese
Viktor Šlajchrt

Podle žertovné publicistiky zašlých dob ohrožovaly cudnost dívek ze všeho nejvíc sbírky motýlů: v první fázi sloužily k jejich vlákání do pánských příbytků, ve druhé je odzbrojily kouzlem své krásy. Když mne přítel Bořek pozval do Loun, aby mi ukázal svou sbírku zkamenělých stromů, připomenul jsem mu z legrace otřepané klišé, ale nad pozůstatky dávných dřevin jsem pak opravdu žasl jako odzbrojená slečna.

Vyleštěné průřezy kmenů by svou barevností skutečně mohly připomínat křídla tropických motýlů, ale zamávat by jimi dokázal leda stěhovák. Materiálem mají blíž k polodrahokamům, jakými nechal Karel IV. obložit svatováclavskou kapli. Pokud jsem správně porozuměl sběratelovu výkladu, nasálo dřevo během věků rozpuštěné křemičité látky, jež se proměnily v acháty či chalcedony, aniž by zásadně narušily jeho původní strukturu a tvar. Zvenčí vypadá zkamenělý kmen jako sochařsky pojednaná stéla, uvnitř se skrývá projev ryze malířský, ale v podstatě tu tvůrčí způsobem soupeřila živá příroda s neživou.

Větší část sbírky je vystavena ve staré baště městského opevnění. Doma mi Bořek ukázal digitální fotografie detailů zvětšené do formátu závěsných obrazů, které hodlá vystavit v jedné z místních uměleckých galerií. Z každé se dal vyčíst výtvarný řád i záměr, osobité naladění i rukopis, každá působila jako promyšlené gesto jedinečné osobnosti. Napadlo mne, jestli nekoukám pánubohu přímo pod ruku, ale vzápětí mi došlo, že organicko-anorganickou hříčku dovršil fotograf výběrem a výřezem, takže se opravdu jedná o kulturní dílo člověka.

Po návratu do Prahy jsem v kavárně zase jednou naslouchal různým teoriím spiknutí. Fakta do nich přesně zapadala, ale možná šlo také jen o výběr a výřez. Pak by skutečnou hlavou každého spiknutí byl původce příslušné teorie.

(Psáno pro týdeník Respekt)




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku