Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 29.7.2005
Svátek má Marta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak čelit Paroubkově demagogii aneb 63:41
 >PRÁVO: Politické poradenství není dle úřadů práce švarsystém!
 >SVĚT: Válka civilizací a mýtus o mlčící většině
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stereokino
 >POLITIKA: Evropa hledá politické vůdce
 >MÉDIA: Hvížďala zneužívá Dostálovo jméno
 >POLITICKÝ CIRKUS: Velké letní mlčení
 >POLITIKA: Vzhůru k volbám! Ale s kým?
 >PRAHA: Tváře?
 >MIMOCHODEM: V kamenném lese
 >PSÍ PŘÍHODY: Vedra uhodila
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 2.)
 >POLEMIKA: O úvaze Karla Janyšky
 >ZOO PRAHA: Expozice dikobrazů a restaurace Gaston
 >PENÍZE.CZ: Bez embosované karty na internetu nezaplatíte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
29.7. POLITICKÝ CIRKUS: Velké letní mlčení
Ondřej Neff

Když to říká Klaus, tak to musí být pravda, zaradovali se ti, kdo vytýkali občanským demokratům pasivitu. Prezidenta republiky popudilo, že ho strana nepodpořila v jeho sporu s Jiřím Paroubkem kolem náznaku návrhu zachovat se slušně k německým antifašistům, k nimž se komunistický režim zachoval tak neslušně, jak jen to šlo. Není to poprvé, kdy to mezi Klausem a ODS zaskřípalo. Před necelým rokem se Klaus na ODS mračil za to, že málo využila krachu Špidlovy vlády a zalezla pod pohodlnou peřinu nulové tolerance. Z mnoha stran se valila kritika za pasivitu po opakovaně prohraných volbách v roce 2002. Strana tehdy propadla depresi a neservala se o posty v Poslanecké sněmovně, jak se od ní čekalo. "Nikomu se nebudeme vlísávat do přízně," vysvětloval tehdy Ivan Langer, proč strana hodila ručník do ringu. Stranické špičky jsou tedy otrlé a z kritiky si nedělají velkou hlavu. Předseda poslanců ODS Vlastimil Tlustý to vyjádřil s roztomilou otevřeností: "ODS je z jedné strany kritizována za to, že je moc tvrdá a z druhé strany za to, že je příliš měkká. Z toho se dá odhadnout, že je to tak akorát. Za sebe mohu říci, že dělám co můžu." Výrok, který je mírou vyměklosti roven onomu bonmotu o vlísávání do přízně.

Boj o prostor

Posuzována bez předpojatosti, ODS z léta 2005 není o nic horší, než ODS z léta 2004. Potíž je v tom, že její hlavní protivník, sociální demokracie, je v létě 2005 mnohem lepší, než na jaře 2005, natož pak v létě 2004. A byl to opět Václav Klaus, který podstatu vyjádřil velmi přesně, když hovořil o Paroubkovi: "Je to vyzrálý, dospělý, pracovitý politik, který hledá každý moment, aby si získával milimetr po milimetru více prostoru pro sebe. To je z principu správné a spíše se divím politikům, kteří to nedělají."

Právě Klaus dobývá ne milimetry, ale metry mediálního prostoru pro sebe. Už přesvědčil významnou část obyvatelstva o tom, že Evropská unie je největší nepřítel od dob Avarů, Tatarů, Turků až po Marťany, a podařilo se mu to v době, kdy se přesvědčivě a očividně ukázalo, jaké výhody pro Česko členství v Unii přináší a jak blahodárný vliv má na rozvoj hospodářství. Buduje si podstavec pro bronzovou sochu národního vůdce, který zachrání národ před Evropanem a jeho nejhorším pohůnkem Němcem. A to vše dělá za situace, kdy strana, kterou založil a jíž je čestným předsedou, prázdninově klimbá. Prostor nedobývá, nýbrž ztrácí.

Ztracené příležitosti

Přitom příležitostí pro dobývání prostoru bylo nemálo. Nemusí jít o kauzy typu "Grossův byt". Žalostným selháním opoziční strany bylo mlčení k Paroubkovu neuvěřitelnému veletoči ve věci penzijní reformy. Premiér se zapletl do vlastních výroků, několikrát popřel sám sebe, načež se ukázalo, že účelově a ideologicky zkreslil vyznění expertního dokumentu. Dala se čekat bouře ze strany opozice. Nestalo se nic. Možná, že pro Topolánkovo dřevorubecké vedení to byla příliš složitá kauza.

Jednodušší a tudíž potenciálně údernější mohla být kauza s padesátikorunovými účtenkami. Vždyť o tom mluvil každý. Vláda snesla tak smrduté vejce, že musela začít větrat už po čtrnácti dnech. Navíc, pukavec měl rudou skořípku, sociální demokraté ho uplichtili spolu s komunisty. Dal se jim v tom vymáchat nos. Byla to nahrávka na smeč zvaný smrťák. Občanští demokraté si sotva pinkli.

Akční mdlobnost je ilustrována i historkou z poslední doby: Mirek Topolánek se zúčastnil v Bílém domě společné snídaně pravicových lídrů politických stran z celého světa. Všiml si toho jen pozorovatel vybavený Hubbleho teleskopem, ale ani on nespatřil fotku Topolánka s Bushem. Česká strana ji zapomněla pořídit a tisková služba Bílého domu ji ještě nedodala. Není to nic, kvůli čemu by se měl zbořit svět. Bohužel pro ODS, není to úlet, je to vyjádření dlouhotrvajícího principu.

ODS není horší, než bývala. Jenže jí zatím nedošlo, oč je protivník lepší. Píseň o Modré šanci je už obehraná. Nulová tolerance se stala omluvou pro nedostatek invence. Jestli se Paroubkovi podaří lidi přesvědčit, že se jim vede dobře a že jim ODS není schopna zaručit změnu k lepšímu, mohl by Topolánek Modrou šanci přejmenovat na Nulovou šanci. Pokud ovšem se on, jako předseda, nestane zdrojem gejzíru nových idejí a nové vitality.

Zatím neposkytuje důvody pro to, aby se to dalo čekat.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku