Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 29.7.2005
Svátek má Marta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak čelit Paroubkově demagogii aneb 63:41
 >PRÁVO: Politické poradenství není dle úřadů práce švarsystém!
 >SVĚT: Válka civilizací a mýtus o mlčící většině
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stereokino
 >POLITIKA: Evropa hledá politické vůdce
 >MÉDIA: Hvížďala zneužívá Dostálovo jméno
 >POLITICKÝ CIRKUS: Velké letní mlčení
 >POLITIKA: Vzhůru k volbám! Ale s kým?
 >PRAHA: Tváře?
 >MIMOCHODEM: V kamenném lese
 >PSÍ PŘÍHODY: Vedra uhodila
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 2.)
 >POLEMIKA: O úvaze Karla Janyšky
 >ZOO PRAHA: Expozice dikobrazů a restaurace Gaston
 >PENÍZE.CZ: Bez embosované karty na internetu nezaplatíte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
29.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stereokino
Ondřej Neff

Dnes jsme si povídali o stereo biografu IMAX. V paměti z dětství uvízla vzpomínka na jakýsi pokus se stereem v kině Praha v Praze na Václavském náměstí.
Nebyl to ovšem jediný pokus. Na pouti se v padesátých létech ještě provozovaly jakési kukátkové produkce. Byly to samozřejmě též stereoobrázky, přičemž existovaly i stereoobrázky pikantního obsahu přístupné od 18 let. Pak tam byly i produkce jakoby filmových záběrů. Byly to záběry rozkopírované na papírové kopie, myslím dokonce, že se snad točilo i klikou a obrázky se míhaly před očima a viděli jsme, jak Larry padá do kádě s vápnem a tak podobně.

Stereokino Praha ovšem byl normální biograf. U vchodu bylo nutno si půjčit brýle, s jedním červeným a druhým modrým sklíčkem. Kauce na vrácení brýlí byla snad dokonce 50 Kčs, to byla astronomická suma v té době! Samozřejmě, že sumu po skončení vrátili. Promítali jediný film - dokumentární film o sportovním atletickém podniku Rošického memoriál. Diváci měli nejraději záběry, kdy koulař vrhá kouli do publika, nebo když oštěpař vrhal oštěp jakoby to publika. Pak všichni uhýbali hlavami a o tomto nevšedním záběru pak vedli vzrušené diskuse.
Byl jsem se na tu náramnou podívanou kouknout s tatínkem, ten kauci zaplatil. Jiní spolužáci takové štěstí neměli - a byli se na Rošického memoriálu podívat bez brýlí. To ovšem byla podívaná poněkud rozhozená barevně. Tvrdili, že je to tak lepší. Možná, že jsem jim tak trochu i záviděl, to je takový ten sawyerovský efekt.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku