Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.8.2005
Svátek má Dominik




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Paroubkův vlastní gól do sítě populismu
 >DOKUMENT: Stanovisko ČHV k průběhu a důsledkům CzechTeku 2005
 >DLOUHÁ CESTA 8: Z Darwinu do Alice
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zmatek kolem nealkoholického vína
 >NÁZOR: Přesná analýza debaty kolem CzechTeku
 >NÁZOR: Astone, je mi smutno!
 >PRÁVO: Strangulace
 >POLITICKÝ CIRKUS: Stéblo naděje
 >POLITIKA: Nebezpečná premiérova dovolená
 >EKOLOGIE: Atomový pesimismus - Hnutí Duha neargumentuje férově
 >PSÍ PŘÍHODY: Ondřeji, lehni!
 >HISTORIE: Eurooptimismus v 15. století
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co oči nevidí
 >PRAHA: Zátopková, dikobraz i želvička
 >PENÍZE.CZ: Stavební spořitelny (ne)půjčují i podle věku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
4.8. PRÁVO: Strangulace
Jan Beneš

Presidentovo pomýlení, či hrubá neznalost

Když byl president republiky profesor Václav Klaus, během svého setkání s krajany v Kanadě tázán na případ kapitána Hučína (nikdo ho dosud nedegradoval), vysvětlil jim, že jde o člověka, který by měl potíže za každého režimu. Od člověka jehož precisní sémantiky, tak vzácné v kruzích našich státníků si tuze vážím, mne to překvapilo, ba i jako bagatelizace mi připadlo. Neb potíže kapitána Vladimíra Hučína vězí stále ještě v těch původních, jež měl s režimem nelegálním a opovržení hodným (jak praví zákon), dokonce v nejednom případě s představiteli tohoto režimu, kteří ho trápili v minulosti, jež nám samet zachovati ráčil a kteří svou byrokratickou zpupnost osvědčují i v režimu legáním a zřejmě hodným úcty a obecné vážnosti. Bah, pokud jde o úctu a obecnou vážnost, jeví se mi v případě kapitána Hučína více než dubiosní.

Ten čas, který nám každou ránu zhojí

Čas se samozřejmě zapsal i zde, ale díky skupince občanských aktivistů, kteří vzali ten případ za svůj, nezmizel v jámě zapomenutí. Taktéž integrita Hučínovy osobnosti tomu vzdoruje a je příkladem toho, že před byrokratickou zpupností nemáme sklapnout. Neb není opřena o vedoucí úlohu strany komunistické ve společnosti, ale pouze o špatné charaktery kýchsi jejích sloupů. Nechť však, u této příležitosti, není zapomenut z obrazovky pronesený rozmáchlý výrok tehdejšího ministra vnitra pana JUDr. Grosse, který prohlásil, že až vyjdou Hučínovy zločiny najevo, budou se všichni jeho zastánci moc stydět. Pronesl před léty čtyřmi, důvody ke studu zastánců Hučínových jaksi nenastaly, jen pan doktor Gross opakovaně dokázal, přinejmenším pro mne, že stud je vlastností, jíž nenadán. Nikoli sám mezi našimi politiky vyznávajícími zásadu, že co je doma, to se počítá a na ničem jiném nezáleží.

Ano, trvá to už čtyři léta. To první z nich trávil kapitán Hučín ve vazbě (Ústavní soud ji musil zrušit co nezákonnou) byl předhozen psychiatrům. Byl zbaven obživy a úřad sociální vyměřil mu ji ve výši Kč 1070 měsíčně s odůvodněním, že si drží papoušky a kupuje jim krmení. Což sociálka podporovat nebude. Vyzvednout nutno úlohu právních zástupců obžalovaného kapitána Hučína (pánové JUDr. Hulík a JUDr. Devátý), kteří převzali jeho obhajobu bez honorářů. Usoudily, hlavy úřední a zpupné, že jde vlastně o dary a že z darů se platí daně, tedy kapitán Hučín, měl by vlastně platit… Ostatně, sociálka je ochotna postarat se i o toto. Nechť se služeb pánů Hulíka a Devátého kapitán Hučín zřekne a úřad služeb sociálních mu rád, ochotně a promptně dodá jiné advokáty.

Úřad spravedlnosti naší nechal si ostatně ten proces kromě obvyklých nákladů cosi stát i navrch. Aby „utajení svědci“ mohli navštěvovat soudní síň (donedávna) utajeného procesu tajně, byly v budově okresního soudu v Přerově provedeny stavební úpravy koštující prý cosi přes Kč 6 000 000. Když jde o spravedlnost, šetřit se nebude. Máme na to. Těch šest melounů si pochopitelně ani já a zřejmě ani nikdo další nemá možnost ověřit, třebaže to byly naše peníze. Bude to tím, že nejsme jako oni, ačkoliv ta potíž odjakživa vězela v tom, že oni nikdy nebyli jako my a my zase vůbec nikdy nebyli jako oni.

Navzdory tomu, že mezi body obžaloby není žádné obvinění zavánějící terorismem, rozhodně nic o nějakých výbuších, různý tisk, najmě ten bolševický, ale i Hospodářské noviny (komentář madame Polanské) je čtenáři mezi obviněními kpt. Hučína předkládají. Ono to působí odstrašujícím dojmem. Pravda, docházelo v Přerově k jakýmsi výbuchům, vývěska KANu to například odnesla. Ba dokonce k jedné explosi došlo přímo na služebně Policie České republiky, při němž přišel o život jeden policista. Dosud nevyšetřeno, ba ani neobjasněno (Policií České republiky). Ta smrt policisty a zdemolování služebny ovšem připomínají nejspíše osud někoho, kdo zachází s čímsi nebezpečným a moc to neumí. Například teroristé IRA na tohle párkrát doplatili. Funus tomuto hrdinovi třídního boje však uspořádal soudruh Zifčák a jeho parta, jen tak na okraj a pro zajímavost. Cos to napovídá, pravím.

Zazvonil konec a s utajováním je konec

Počínaje 25. července léta 2005 se soudce Mgr. Jelínek rozhodl zasedání svého soudu otevřít veřejnosti. Takže jsme mohli a směli pana Mgr. popatřit přímo v akci. Inu, akademické vzdělání, titul ho naznačuje, už zřejmě není to, co se k němu počítalo.

(Soudím podle zápisu své výpovědi na na ÚDV prováděném rovněž dámou s titulem Mgr., která tam nasekala hrubky, jež patřily by tak do třetí obecné. Ta výpověď, mimochodem, týkala se nadporučice ÚDV, jež co občanská aktivistka byla zástupci spravedlnosti těžce zraněna při zásahu policejních těžkooděnců v budově okresního soudu v Přerově dne 6. října 2004. Zasahovali proti lidem dožadujícím se veřejného procesu. Což patří i do Úmluvy o lidských právech, ten požadavek, nikoli ten zásah, pokud to nevíte. Arciť žádný div, jestli to nevíte, ani okresní soud v Přerově to neví.)

Zpět k meritu. Akademické vzdělání zavazovalo k určitému způsobu jednání. Což by mělo činit i postavení soudce. Zřejmě buržoasní přežitek. Soudce pan Mgr. Jelínek, respektive jeho chování v soudní síni tomu nenasvědčovalo. Nemyslím, že člověk má řvát, ba přímo hulákat a vůbec hlavně okřikovat. Což bohužel pan magister koná a vysloveně si v tom libuje. Taktéž nemá takový člověk lhát a když, tak už ne tak hloupě jako pan expremiér JUDr. Gross. Soudce Jelínek bohužel lhal, dne 29. července, když proces odročoval na konec září s odůvodnění, že se nedostavili svědci. Dostavili, čekali na chodbě, kam je ráno při zahájení jednání sám vykázal.

Jinak jsme tedy viděli svědka obžaloby Švédu (má psychiatrický atest). Usvědčoval Hučína, co agent StB, už v létech sedmdesátých. Například z vraždy dvou příslušníků sovětských okupačních sil. Taktéž mu sám vyráběl a dodával výbušniny (tehdy) a teď tvrdí, že i dnes. Místní předseda KPV Přeslička pak prý ho dokonce zatáhl do kamsi sklepa a skoro mučil, aby proti Hučínovi nesvědčil. (Přeslička byl jeden z těch svědků čekajících na chodbě, na druhé straně pan Švéda za výrobu těch výbušnin nebyl nikdy zavřen, ba ani obviněn a nepotkalo ho to ani za ztřískání vlastní ženy.)

Viděli jsme expředsedu KPV pana Drobného. Podle všech a těch nejobecnějších měřítek, se Konfederace i předseda osobně vůči svému členu, politickému vězni komunismu Hučínovi, zachovali hanebně. Padala slova o jakési „dohodě“ BIS s šéfem KPV a právě o tom, že Konfederace nebude proti zatčení svého člena protestovat… Má být ve spisech a patří k tajným materiálům. - Inu, třináct let strávil také pan Drobný v komunistickém kriminálu. Jenže všecky ty „amnestie“, jež „řešily“ nezákonnost tohoto věznění (nejen jeho) v době presidenta Novotného, byly podmíněné. To jest, měnily zbytek trestu na podmíněný. Záleželo jen na StB, zda usoudí, nejsou-li podmínky propuštění porušeny… Nejeden bývalý mukl podepsal, aby se návratu do Leopoldova (či kamsi) vyhnul. Není to odsouzení hodné. Odsouzení hodné je, pokud nějaký „odborník“ StB převzatý do dnešní BIS, takovou věc použije k nátlaku i dnes.

Překvapení a silný hněv sudího Jelínka

Přišel na přetřes i jakýsi pan Gerold. Jak prokázáno v minulosti, agent sovětské GRU. I padl dotaz (na jiného svědka, v jehož výpovědi se to jméno vynořilo) zda ví, kde je ten dotyčný dnes. Svědek nevěděl. Ale věděl kapitán Hučín, který se přihlásil o slovo a než mu je stihl pan Mgr. Jelínek (s řevem) odebrat sdělil přítomné veřejnosti, že (bývalý?) sovětský agent Gerold je zaměstnáván v exekutivě okresního soudu v Přerově, pracuje v této budově a dveře jeho kanceláře jsou jen druhé či třetí od kanceláře pana magistra Jelínka.

Neveřejná soutěž

Dne 29. dostavila se soudní zapisovatelka (už na počítač a nikoli na rachotící psací stroj) ve výrazně letním oděvu (však budova nemá klimatisaci) onoho typu, jenž provokuje pánské chtíče. Zřejmo, že dokonce feel free tedy bez podprsenky. I jali se přítomní opačného pohlaví sázet o to, zda také bez kalhotek. Což se mělo prokázat při jejím odchodu, ukáže-li se na onom oděvu jaký jejich obrys. A putoval papírek v řadách přihlížejících, kde se na tuto otázku vyměňovaly názory. Což soudce sledoval s krajní nevolí (ale nezasáhl) a vzrůstající nervositou.

Neprokázalo se však nic. Přítomné dámy nás posléze poučily, že momentálně jsou na trhu i kalhotky, jež žádných obrysů nemají.

Vzpomenutí

Na závěr však snad přece jen cos méně zábavného. Všecky možnosti a všechna odvětví naší drahé (ba předražené) státní správy se činily a činí kvůli pokoření jediného člověka. Ve své (drahé až předražené) pracovní době. Proč jim to stojí za to? Skrze to, že neměl za normální a správné, aby (bývalý?) sovětský agent, jeden z těch, co není jako my, konal i nadále? Aby jiní jako on, z těch co nejsou jako my, mohli nerušeni konat?

Žádný ze zločinů z nich obviněn nebyl důkazy předvedenými v soudní síni zatím prokázán a z toho, co zbývá projednat nelze soudit, že by k tomu snad mohlo dojít. Zrušen byl i rozsudek za „podvod“ vězící v tom, že kapitán Hučín, aniž tak učinil jeho lékař, neohlásili po jeho zatčení ukončení stavu nemocnosti a BIS, která nevěděla, ba netušila, že jejich zaměstnanec je ve vazbě, pak neoprávněně vyplatila Kč 7600. (Byly vráceny.) Případ pendloval mezi okresním a krajským soudem a zpět. Pak zrušen soudcem, který ho původně vynesl (Mgr. Jelínek), ale státní zástupkyně se neváhala i tentokrát opět odvolat… bude to opět stát naše peníze.

Nikoli za naše peníze, ale jen a jen za své však o neupadnutí do jámy zapomnění pečují všichni ti, kterým spravedlnost, a to obecně i ta naše česká, nepřipadá ve správných rukou. Na dny zasedání soudu si béřou dny své dovolené, za své vyrábí transparenty, cestují a vůbec konají co svědomí káže jim. Ono totiž opravdu nejde jen o nějakého kapitána Hučína, ale o přitažení uzdy byrokratické zpupnosti pramenící z moresů vedoucí úlohy strany ve společnosti, která už by neměla fungovat.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku