Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.8.2005
Svátek má Gustav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Paroubek změnil vizáž z buldozera na mlátičku
 >USA: Hollywood a posuny tamějšího ideologického vkusu
 >POLITIKA: Pěstujme si české kapitalisty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moje dámy jsou na dovolené
 >EKOLOGIE: Rovnější mezi rovnými
 >GLOSA: Nemám rád CzechTek, ale...
 >POLITICKÝ CIRKUS: Případ uprchlého podnikatele
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tři skandály okolo CzechTeku
 >MÉDIA: Tiskoviny v Británii a terorismus
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Zastřelený Brazilec a vražedkyně z Grazu
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádné ponocování!
 >ARCHITEKTURA: Kovový záchod na Karláku - nádhera, která už není
 >SVĚT: Jaké jsou jazyky východních národů?
 >ESEJ: O svobodě
 >PENÍZE.CZ: Virtuální karty. To se to pak na internetu platí.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
2.8. ESEJ: O svobodě
Lubor Dufek

Kdo činí, co chce, utrpí, co nechce.
České přísloví

Nedá se nic dělat, svoboda neexistuje. Po Sametové revoluci, při níž jsme zažili opojení ze svobody, přišlo rozčarování. Kam se ta svoboda ztratila? Máme snad či děláme to, co chceme, po čem jsme toužili?

Mnozí se cítí být podvedeni. Politika ve lži a lež v politice, nesolidnost na každém kroku, podvody, mafie, tunelování, nezaměstnanost, honba za mamonem, bulvár, pornografie, násilí jako norma. Je to to, co jsme chtěli? Pro někoho ano, pro jiného ne. Svobodu chtějí i pochybní politici, mafiáni a lumpové, tvůrci a konzumenti bulváru, pornografie a násilí. A teď se v tom vyznejte. Miloš Forman a Larry Flynt ukazují, ať se nám to líbí nebo ne, že i pornografie má nárok na svobodu, ba dokonce že může být jejím indikátorem. Jen si vzpomeňme na totalitní cenzuru.

Svoboda však potřebuje, jak se zdá, řád, a ten jaksi (v Českých zamích zatím) postrádáme. "Abychom mohli být svobodní, jsme otroky zákonů", říká Cicero. Ale je svobodný ten, kdo se podřizuje? Vezměme to filozoficky: život chce žít uprostřed života, který chce žít. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých. Jak jednoduché a přitom komplikované. V marxáku nás

učili, že svoboda je poznaná nutnost. On to snad ten Marx myslel dobře, ale zní to hrozně. Moje matka mi říkávala, když jsem se měl učit, mýt nádobí, přinést ze sklepa uhlí: "Chodské přísloví říká: 'Co musíš, jako bys rád' ". Já jsem to jaksi nechtěl pochopit; asi proto, že to od ní byla propaganda. Ale musím uznat, že na tom něco je.

Je svobodný ten, kdo chce žít podle svého a nechce se podřizovat konvencím, příkazům a zákazům? Stejně musí ty hlavní dodržovat. Na to existuje hlídač - svědomí. Pravda, u někoho je ten hlídač přísnější, u někoho míň. U někoho možná, jak říká páter Vlasák, který chodí do věznic, chybí úplně. Ale i tak má onen nonkonformista s tou svou svobodou pěknou dřinu. Často přijde pracně na věci, které jiní běžně dělají proto, že se podřídili. Leckdo Vám však řekne, že za svou svobodu rád draze zaplatí. Otázkou zůstává, jaká cena je ještě únosná.

Řekněme si to rovnou: je to paradox, ale nejsvobodnější je ten, kdo se chce podrobit a podrobuje se řádu, pravidlům, předpisům. Kdo se ztotožní s tím, co je dáno a předepsáno, kdo chce dělat to, co se má dělat. Svobodný je ten, kdo přijme beze zbytku náboženství či pravidla nějakého společenství, ideologie nebo dokonce sekty. Ne, nezbláznil jsem se. Je to asi tak, jako když se zamilujete: všechny ostatní nebo všichni ostatní pro vás přestanou existovat; zcela dobrovolně jste si zvolili naprosté omezení možností a je vám v něm nejlíp. Ovšem jen do té doby, dokud milujete.

Někdo říká, že je to výměna svobody za jistotu. Ale kdo chce žít co nejlépe podle přijatých pravidel, ten vlastně žije, jak chce, a tedy svobodně. Pokud to ovšem neodporuje svědomí a rozumu, protože žít proti svědomí a rozumu lze jen omezeně - ve všech významech toho slova. Takže ono vlastně nelze přijmout jakýkoliv řád, pravidla a předpisy.


Další články tohoto autora:
Lubor Dufek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku