Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 6.8.2005
Svátek má Oldřiška




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Technaři měli právo vstupu, ale ne vjezdu aneb Proč za to všechno stejně může Gross
 >POLITIKA: Paroubek skončil
 >EVROPA: Populismus a nacionalismus vs. globalismus
 >NÁZOR: Milý Astone, co píšeš, podepisuji
 >POLITICKÝ CIRKUS: Jsme tu. Zn.: Všichni
 >MOBY DICK: Ambrožovo zmanagoření
 >SPOLEČNOST: Nemoci státní moci
 >NÁZOR: CzechTek 2005 a Santa Claus
 >BODYPAINTING: Opět ta krásná ženská těla
 >POVÍDKA: Ubohé jistoty
 >CHTIP: Z pamětí ošklivého chlapce
 >ESEJ: O emocích
 >ZOO PRAHA: Do zoo i v noci
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Letos už 200 000 návštěvníků!
 >EKONOMIKA: Červenec ve znamení růstu, co dál

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
6.8. ESEJ: O emocích
Lubor Dufek

Jsou dvojí lidé: jedni, kteří se hněvají,
a druzí, kteří na to nic nedbají.
České přísloví

Panuje obecné přesvědčení: když máš vztek, nedus to v sobě, dej tomu průchod; potlačovat emoce je škodlivé. Taky jsem se setkal s názorem, na první pohled rozumným, že se člověk má chovat přirozeně. Každá nepřirozenost je nezdravá. Nepotlačuj zlost a vybij si ji. Roztřískej nádobí, kopni do nefungujícího přístroje. Destrukcí ke zdraví. A co když mám zlost na někoho?

Když jsem sám, míň se kontroluju a ovládám, a když se mi něco nedaří, vztekám se. Ale vzápětí sám sebe usměrňuju a říkám si: nerozčiluj se, uklidni se, neblbni. K čemu je to dobré? Jenom si kazíš náladu a zdraví.

S každou zlobou, vztekem, netrpělivostí, nenávistí, záští, osočením, hádkou, uražením otravujeme sami sebe. Je asi pravda, když už jsme dovolili negativním emocím, aby vznikly, že by se měly nějak odreagovat, nejspíš fyzickou akcí. Potíž je v tom, že ta akce je obvykle taky negativní: bývá namířena proti někomu nebo něčemu. A když ji neuskutečníme, představujeme si ji, a situaci několikrát znovu a znovu prožíváme s nezbytným doprovodem oné negativní emoce. Často ji znovu prožíváme i po uskutečnění akce. Asi je užitečné v takovém případě jít si zaběhat, naštípat dříví nebo vyklepat koberce. Pomůže to, ale jen trochu.

Jednou mě vezl můj starší kolega, pan B. autem. Vyprávěl mi příhodu: stala se mu křivda a on se tehdy na jejího původce velice rozzlobil. Když mi ji líčil, všechno znovu prožíval jako tenkrát. Zbrunátněl v obličeji, naběhly mu žíly, a já jsem dostal strach, že ho za volantem v plné rychlosti raní mrtvice. Měl za sebou už tři infarkty. Což patrně bylo příznačné.

"Zlobit se znamená mstít se sobě za chyby jiných", řekl B. Disraeli. Jeden indický filozof řekl: " Otrávený šíp, který vychází z tvého srdce, musí nejdříve projít tvým tělem". Východní filozofie doporučují vyhýbat se negativním emocím. Myslím, že je v tom velká moudrost. Lepší je nenechat je vůbec vzniknout. Člověk bez nich může docela dobře, a líp existovat. Třeba se to vždycky nepodaří, ale měli bychom o to usilovat. Chce to cvik a sebeovládání. Sebeovládání? To přece potlačuje přirozenost ! Ale o tom byla řeč už na začátku.

Něco jiného je ovšem dát průchod spravedlivému rozhořčení nebo smutku a bolesti při ztrátě milované osoby. Tam je asi naopak dobře dát emocím volný průběh: vyříkat svůj názor (jaká to katarze, když si to můžeme dovolit !), vyplakat se, nedusit svůj žal. Ale to všechno patří k životu, to nejsou negativní emoce.

Zato bychom se měli cílevědomě zaměřit na kladné emoce: posilují imunitní systém a prodlužují život. Smích, úsměv, potěšení, uspokojení, radost, malé štěstíčko (podle pana Wericha to bylo, poslat k řezníkovi pro uzené koleno a společně je v kanceláři divadla pojídat), sexuální štěstí, pohodu. O štěstí říká pan Horníček, že to není stav, kterého lze dosáhnout, ale schopnost. Radovat se člověk může i z těch nejmenších věcí.

Potěšení či radost si hledá každý, jen je otázka, v čem a jak. Někdo v koníčku, někdo v práci, v

lásce (s tou to je ovšem složité), v sexuálním štěstí, ve sportu, v přátelství, v umění, v přírodě, v jídle, ve sladkostech, v penězích, v luxusu, v pití, v drogách. Drogou se může stát cokoliv, a nic se nemá přehánět. Ani pití ani abstinence. Švýcarský psychiatr a psycholog C.G.Jung řekl, že 20. století se vyznačuje nedostatkem radosti. Tomu dobře odpovídá rozmach náhražek, drog.

"Po čtyřicátém roku věku je už každý odpovědný za vzezření své tváře", řekl A. Lincoln. "Hloupej na svět nadává a chytrej si libuje", zpívá Jan Werich v "Nerýmované". Na starých lidech poznáte, jak si poradili s emocemi, a tedy s přístupem k životu. Někteří jsou zatrpklí, zakyslí, nerudní, protivní. Jiní jsou laskaví, vlídní, usměvaví; a to přesto, že je zaručeně tuhle bolí a tamhle píchá - a někdy hodně. A že se jim zcela jistě v životě všechno nepovedlo. Kde a jak pozitivní emoce získat? O tom by někdo měl napsat knihu. V umění, jak se vyhýbat negativním emocím a jak nalézat pozitivní, spočívá velký kus umění žít.


Další články tohoto autora:
Lubor Dufek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku