Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.8.2005
Svátek má Gustav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Paroubek změnil vizáž z buldozera na mlátičku
 >USA: Hollywood a posuny tamějšího ideologického vkusu
 >POLITIKA: Pěstujme si české kapitalisty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moje dámy jsou na dovolené
 >EKOLOGIE: Rovnější mezi rovnými
 >GLOSA: Nemám rád CzechTek, ale...
 >POLITICKÝ CIRKUS: Případ uprchlého podnikatele
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tři skandály okolo CzechTeku
 >MÉDIA: Tiskoviny v Británii a terorismus
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Zastřelený Brazilec a vražedkyně z Grazu
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádné ponocování!
 >ARCHITEKTURA: Kovový záchod na Karláku - nádhera, která už není
 >SVĚT: Jaké jsou jazyky východních národů?
 >ESEJ: O svobodě
 >PENÍZE.CZ: Virtuální karty. To se to pak na internetu platí.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
2.8. SVĚT: Jaké jsou jazyky východních národů?
Karel Sýkora

Vážení čtenáři, pokusím se o jisté přiblížení jazyků východních národů - čínštiny a biblické hebrejštiny. Protože jsem studentem prvního ročníku čínské filologie, bude se moje první zastavení týkat čínštiny. Čínština je skutečně velice odlišný jazyk ode všech jazyků, se kterými jsem se setkal. V podstatě má každá slabika v tomto jazyce svůj význam. Navíc záleží na tom, jak tuto slabiku vyslovujete, potom může mít jedna slabika více významů. Například slabika ma, podle toho jak ji vyslovujeme, může znamenat máma, konopí, kůň, nebo nadávat.

Jiný příklad na to, jak se skládají slabiky, je slovo šugui - hláska šu, znamená kniha, nebo knihy a další hláska gui znamená skříň, tedy šugui znamená knihovna. V čínštině je dán pevný pořádek ve větě, nejde svévolně "pohybovat" se slovy. Na prvním místě je podmět, za ním obvykle stojí přísudkové sloveso, potom předmět. Na sloveso není dáván takový důraz jako v jiných jazycích. Navíc je v čínštině docela obtížný systém znaků, pro zvládnutí čtení novin jich potřebujete znát asi 3000…

Mojí další zastávkou bude biblická hebrejština. V tomto jazyce je na rozdíl od čínštiny nositelem sémantického významu tzv. trojkonzonantní kořen. Například slovní kořen šmr, což znamená střežit, být ve střehu, být ostražitý aj. Od tohoto kořene jsou odvozena například tato slova, ešmor - já budu střežit, šamarti - střežil jsem, šomer - strážce, šamur - střežený. Pořád se tam slovní kořen šmr nějak vyskytuje. Přestože vokály blíže určují význam slova, nemohou zrušit základní slovní význam, který je dán slovním kořenem šmr. Postavení ve větě je také pevně stanoveno - nejdříve sloveso, potom podmět atd. Pokud je tento slovosled porušen, je záměr pisatele něco zdůraznit.

Jako příklad uvedu začátek desatera - Anóchi Adónaj Elóhejchá ašer hocétichá…, což doslova znamená Já Hospodin Bůh, který jsem způsobil tvé vyvedení… Jediné sloveso v této větě je způsobil jsem tvé vyvedení. To, co je před tímto slovesem je v silném důrazu. Asi nejsilnější je zájmeno Anóchi, tedy . Jako by se v tomto slově skrývala celá energie nejen této věty, ale i desatera. Jako by Bůh chtěl dát takto najevo, že je to jenom on sám, který uzavírá smlouvu, ne nikdo jiný. A že je osobním Bohem, ne žádným neosobním veškerenstvem. Vždyť veškerenstvo by nezačalo větu osobním zájmenem - .

Pády se v hebrejštině netvoří flexí, musí se vytvořit předložkami. Hebrejština, jako i ostatní semitské jazyky, mají jednu zvláštnost, což jsou sufixy a prefixy. Pro ilustraci hebrejské slovo sús, znamená kůň, súsí - můj kůň, súsó - jeho kůň atd. V tomto případě není ještě hebrejština obtížná, například arabština, stejně jako babylónština mají navíc infixy. Kupříkladu babylonské slovo wardum je otrok a vložením infixu at - wardatum, získáme slovo označující otrokyni.

Takovou malou "třešničkou na dortu" hebrejštiny, ale i ostatních semitských jazyků jsou slovesné kategorie. Sloveso malach v hebrejské slovesné kategorii Qal, znamená kraloval. Ale totéž sloveso by ve jiné slovesné kategorii Hifil znamenalo ustanovil za krále . Druhý příklad je sloveso z první věty desatera - hocétichá (ve slovesné kategorii Hifil), což doslova znamená způsobil jsem tvé vyvedení. Není jenom ohromné, že Izrael odešel do Země zaslíbené, ale jakým způsobem to Hospodin Bůh učinil. V podstatě toto sloveso vypovídá, že Bůh dává povstat Mojžíši, způsobuje deset egyptských ran, zatvrzuje Faraónovo srdce. Tlak všech těchto okolností nakonec způsobí, že Izrael odejde do země zaslíbené. Tedy není úžasné jenom vyjití Izraele z Egypta, ale za jakých podmínek se tak stalo. To už by bylo ale na jiné vyprávění.

Co je však docela humorné, pokud vidíte v televizi nějaký film a herci tam čtou nápis ve staré aramejštině zleva doprava. I když se aramejština, stejně jako hebrejština čte zprava doleva. Nebo pro změnu vidíte nějaký odborný dokument a je vám představována babylónština s chybným čtením zprava doleva. Přestože se babylónština čte jako naše čeština zleva doprava.

Doufám, vážení čtenáři, že se mi podařilo přiblížit něco z obtížnosti i kouzla jazyků východu. Pokud vás tento článek nějakým způsobem zaujal a máte zájem o studium těchto jazyků, potom vás do tohoto úsilí povzbuzuji.




Další články tohoto autora:
Karel Sýkora

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku