Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 3.8.2005
Svátek má Miluše




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jde to i jinak
 >POLITIKA: „Samozvanci a ztroskotanci“ po téměř třiceti letech
 >SPOLEČNOST: Iluze rovnosti kultur s bombami souvisí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na skok za Frýbortem
 >POLITIKA: Lid a jeho političtí miláčci
 >MIMOCHODEM: Procesy v obrazech
 >POLITICKÝ CIRKUS: Jasno po neděli
 >NÁZOR: CzechTek dělí společnost
 >SPOLEČNOST: Mravenčí práce
 >MÉDIA: Změnil se Radiožurnál v Paroubkovu PR agenturu?
 >PSÍ PŘÍHODY: Co všechno pejsek dovede provést
 >FEJETON: CzechDech 2005
 >MEJLEM: Čtenáři k CzechTeku
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 4.)
 >PENÍZE.CZ: Komu škodí české banky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
3.8. SPOLEČNOST: Iluze rovnosti kultur s bombami souvisí
Zdeněk Švácha

Bouchá to a bouchá. Vyčerpávající statistika muslimského teroru se stává činností, při níž se lze zapotit. V souvislosti s tímto terorismem si musíme klást řadu otázek, z nichž mnohé nejsou ani příjemné, ani politicky korektní. Můžeme žít s muslimy v rovnosti a míru zároveň? Pokud ano, kde taková situace v historii nastala, abychom se jí mohli inspirovat? Žijí vedle sebe rasy v míru, protože tomu tak chtějí? Nebo proto, že nejsilnější kultura této směsky je schopna stanovit a vynutit pravidla, která všem zúčastněným umožňují slušný a bezpečný život?

Odpověď na takové otázky vyžaduje čas a její hledání je klopotné. Času je proklatě málo. Teroru přibývá. A smrt, dříve cudně skrytá do domovů důchodců, nemocnic a léčeben dlouhodobě nemocných, se po dlouhé pauze vrací do řad mladých, dynamických a flexibilních.

S klopotným hledáním odpovědí na tom nejsme o mnoho lépe než s časem. Míst, kde se ptát, je poskrovnu. University, a zejména jejich společenskovědní katedry, jsou ve vyspělých západních státech v otřesném stavu. Někdy v průběhu šedesátých let se proměnily v levicové revoluční syndikáty a tento stav se dodnes nijak nezměnil. Hlavní náplní studia se stala zdrcující kritika západní společnosti a učební programy se liší toliko v její míře. Absolventi takových škol jsou úspěšní přímo úměrně nenávisti, kterou si vůči rodné kultuře během studia osvojili. V těchto kruzích převažuje cynismus a zbabělost vůči projevům zla, pokud jsou nezápadního původu. Vytvářejí společenskou atmosféru, v níž se sice dá proti terorismu bojovat, ovšem s usekanýma rukama.

Výsledkem tohoto morálního a intelektuálního zmatku je módní ideologie multikulturalismu, tedy v zásadě rovnosti kultur.V něčem se podobá marxismu. Otázky položené v úvodu tohoto textu prohlašuje za neexistující nebo úchylné. V něčem se podobá liberalismu. Ztělesňuje představu, že lze různé víry a náboženství na jednom místě uspořádat jako burzu kulturních příležitostí. Přistoupíte ke stolečku, nabízejícímu pro vás nejpřitažlivější víru, a nějaký imám, páter nebo rabín vás už vybaví návodem k použití. Reálný svět nás každodenně přesvědčuje, že multikulturalismus je pouhý podvod. Je ideologií slabých, kteří pro slabost hledají vznešenější pojmy, a zástěrkou pro nečinnost. Obhájce této ideologie dnes musí věřit, že se mu podaří zemřít přirozenou smrtí dříve, než se jeho papírový svět zhroutí. A po něm potopa.

Ale dosti už pesimismu. Neodvratné konce dopadají především na ty, kteří pocitu neodvratnosti snadno a rychle podlehnou. Možná existuje způsob, jak vztahy mezi náboženstvími a kulturami uspořádat. Musíme však odmítnou iluzi rovnosti kultur a vyjít z hodnot platných pro lidi celé planety. Stejně pro Křováka, jako jaderného fyzika. Těmito hodnotami jsou potřeba bezpečí a jistota, že zákony společnosti jsou k nám tak spravedlivé, jak je v lidských silách. Vše ostatní je druhořadé včetně demokracie a lidských práv. Pokud vážně vykročíme z tohoto skromného základu, nemusíme být k bombám odsouzeni navěky.




Další články tohoto autora:
Zdeněk Švácha

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku