Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 6.8.2005
Svátek má Oldřiška




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Technaři měli právo vstupu, ale ne vjezdu aneb Proč za to všechno stejně může Gross
 >POLITIKA: Paroubek skončil
 >EVROPA: Populismus a nacionalismus vs. globalismus
 >NÁZOR: Milý Astone, co píšeš, podepisuji
 >POLITICKÝ CIRKUS: Jsme tu. Zn.: Všichni
 >MOBY DICK: Ambrožovo zmanagoření
 >SPOLEČNOST: Nemoci státní moci
 >NÁZOR: CzechTek 2005 a Santa Claus
 >BODYPAINTING: Opět ta krásná ženská těla
 >POVÍDKA: Ubohé jistoty
 >CHTIP: Z pamětí ošklivého chlapce
 >ESEJ: O emocích
 >ZOO PRAHA: Do zoo i v noci
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Letos už 200 000 návštěvníků!
 >EKONOMIKA: Červenec ve znamení růstu, co dál

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
6.8. SPOLEČNOST: Nemoci státní moci
Miroslav Košťál

Uplynulý víkend nám přinesl hned dvě zajímavá poučení o tom, jak česká politická reprezentace rozumí svému údělu a co si představuje pod slovy „výkon státní moci“. Na tomto místě se sluší uvést, že moc státních orgánů je dána ústavou a pochází tedy od občanů České republiky, kteří jejím výkonem pověřují vybrané jedince a organizace, a to proto, abychom my, všichni vespolek, mohli klidně spát. Nevím, jak jsou na tom ostatní občané, ale mému spánku rozhodně nesvědčí představa, že hrozí-li někde pošlapání louky, odnese to nějakých třicet, čtyřicet osob zraněními, protože policie má pocit, že musí předvést, jak je přísná, aby si z ní kdekdo nedělal srandičky. A že by tu pár podnětů ke štěpným žertům bylo, k těm podařenějším patří i příběh nedávno zadrženého pana Krejčíře, uprchnuvšího z klubka policistů, kteří mu prohledávali dům. O spánek mě připravuje i podezření, že celý ten cimbus kolem tanečního mejdanu v Mlýnci jde na vrub úsilí vlády o získávání politických bodů zejména u té části obyvatelstva, které se stýská po starých dobrých bolševických časech, kdy pendreky patřily k radostem běžného života a nikdo si na ně nestěžoval.

Ovšem policejní zákrok proti technomaniakům, to je přece jen pouhá lapálie. Je tu však i další důvod k nespavosti: Mému zdravému spánku vyloženě neprospívá, musím-li dumat nad tím, jak to ministr vnitra myslel, když řekl, že pan Příplata, odsouzený rumunským soudem k osmi letům vězení, se zachoval nerozumně, když ve strachu o život uprchl do vlasti, aby se odevzdal do rukou zdejších úřadů, protože prý tím Českou republiku postavil do těžké situace. Prokristapána, my občané jsme si přece tuto republiku zřídili, aby nám byla oporou a chránila nás v dobrém i zlém – koneckonců i v českém cestovním pase člověk najde zmínku o tom, že jeho držitel se nachází pod ochranou České republiky. Pan Příplata byl v Rumunsku odsouzen, dostal strach o život a dospěl k názoru, že tamní úřady ho nejspíš neochrání. Rozhodl se tedy pro zoufalý krok v naději, že české úřady se přinejmenším postarají o to, aby s ním bylo zacházeno spravedlivě. Pan ministr vnitra však na jeho příchod zareagoval podobně, jako otrávený číšník v socialistickém pohostinství neblahé paměti, jemuž hodinu před zavíračkou do lokálu nalezli další hosti a on se jim musel věnovat. Není divu, že z toho pana Příplatku přepadly střevní potíže. Z toho by jeden možná i zvracel. A na dobré spaní to asi také nebude působit moc příznivě.

Co se to k čertu děje s naší zemí? S naší vládou? S naším ministerstvem vnitra? Zapomněli snad všichni, že úkolem úředníků a politiků je sloužit těm, kdo je zaměstnávají, a v rámci výkonu moci chránit jejich životy, majetek i zdraví? Policie v Mlýnci několika desítkám lidem způsobila újmu na zdraví a majetku občanů přitom před úhonou neuhájila ani co by se za nehet vešlo – viděli jsme v televizi, jak ta louka po zákroku vypadala: jako by na ní někdo čtyři dny tancoval v rytmu techna. A když se český občan v obavách o život uchýlí pod ochranu své země, uslyší mrzoutskou poznámku, že to neměl dělat, protože prý republiku postavil do obtížné situace. Že by pan Příplata měl takový vliv a význam, aby ohrozil celou republiku? A vůbec, co tím pan ministr myslel? Například u nás, v Zahradním městě se to nijak neprojevilo. Náš věžák stojí docela v pohodě, na sousedech jsem nepozoroval žádnou přemíru starostlivosti a ani moje situace se s návratem pana Příplaty domů nijak nezměnila. Kdo je tedy v obtížné situaci? Možná ministři a úředníci na ministerstvech spravedlnosti a zahraničí, protože s tím budou mít práci – ale za to snad proboha dostávají plat, ne? Je možné, že naši ministři a úředníci považují svěřenou moc výhradně za nástroj k ovládání – nikoliv k ochraně občanů? Něco podobného už tady jednou bylo a skončilo to před šestnácti lety krvavou pranicí na Národní třídě.




Další články tohoto autora:
Miroslav Košťál

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku