Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.8.2005
Svátek má Dominik




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Paroubkův vlastní gól do sítě populismu
 >DOKUMENT: Stanovisko ČHV k průběhu a důsledkům CzechTeku 2005
 >DLOUHÁ CESTA 8: Z Darwinu do Alice
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zmatek kolem nealkoholického vína
 >NÁZOR: Přesná analýza debaty kolem CzechTeku
 >NÁZOR: Astone, je mi smutno!
 >PRÁVO: Strangulace
 >POLITICKÝ CIRKUS: Stéblo naděje
 >POLITIKA: Nebezpečná premiérova dovolená
 >EKOLOGIE: Atomový pesimismus - Hnutí Duha neargumentuje férově
 >PSÍ PŘÍHODY: Ondřeji, lehni!
 >HISTORIE: Eurooptimismus v 15. století
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co oči nevidí
 >PRAHA: Zátopková, dikobraz i želvička
 >PENÍZE.CZ: Stavební spořitelny (ne)půjčují i podle věku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
4.8. NÁZOR: Astone, je mi smutno!
Jan Bartoň

Četl jsem úvodník NP z 2. srpna z Astonova pera jednou, dvakrát, desetkrát a stále nemohu pochopit, čeho že se Aston vlastně dovolává, na čí straně stojí, lépe řečeno o co v jeho úvodníku jde. A stále více mi na mysl přichází, že se v tomto úvodníku vypořádává Aston opět především s ODS a Václavem Klausem.

Existoval v této zemi politik, Zeman se jmenoval, který veškerý svůj řečnický um a nesporný politický talent vyplýtval na boji proti „hydře“ nazývané Václav Klaus. Dokázal tím přesvědčit miliony lidí o tom, že za svůj neúspěch po roce 1990 vděčí Václavu Klausovi. Tomu Klausovi, který se postavil do čela neprobádaného přechodu z ekonomiky socialistické na kapitalistickou alias normální. Tomu Klausovi, který pro další miliony lidí znamenal naději na to, že se zbavíme socialistického dědictví v historicky krátké době.

Astone, byl tady někdo jiný než Klaus, který byl schopen uvést do života ekonomickou transformaci z počátku devadesátých let? Na tuto otázku si dnes odpovídám: ano, byl, a sice Zeman, který by v případě svého úspěchu na půdě OF na počátku devadesátých let dělal tu samou či podobnou politiku jako Klaus! Kde beru svou jistotu je zřejmé. Zeman se po dosednutí na premiérský stolec s chutí pustil do úkolů, které jako předseda opoziční ČSSD odmítal.

Klaus s postupem času stále více zabředal do sporů, ke kterým ho neustále provokoval Miloš Zeman, až se jeho bývalým nohsledům z ODS seskupeným kolem Jana Rumla a Ivana Pilipa zdálo nezbytné Klause potopit a odstavit. To byl rok 1997 a památné Sarajevo. Tento antiklausovský syndrom méně schopných zabalený do líbivých frází o právu a spravedlnosti nás ostatně doprovází až do současnosti.

Lví podíl na této stylizaci Klause má „nejvyšší morální autorita“ Václav Havel. Byl to on, kdo ve svém památném „rudolfinském“ projevu odsoudil éru Klause jako, stručně řečeno, „špínu a bordel“. Řada komentátorů hraje tuto notu již téměř deset let a stále jim to „vychází“. Je proto na druhou stranu s podivem, že se Klaus po svém zvolení prezidentem do současnosti těší podle průzkumů takové přízni obyvatelstva jako na počátcích své éry Havel. To, co našim dnešním politikům schází, je především nesmírná Klausova pracovitost a výsledky. Svou lenost a hloupost se snaží maskovat příručkami pro „optimální vystupování politiků“, v nichž se klade především důraz na vnější dojem a dobré oblečení a vystupování. Mezi dnešními politiky převažují ti, kteří neustále kalkulují s tím, zda si vyřčením nějakého názoru nepopudí proti sobě „své“ voliče. Máme tudíž plno politiků, kteří ,sledujíc nálady společnosti, plují na populistických vodách toho, co chce tzv. průměrný občan této země slyšet.

CzechTek 2005 je pouze lakmusovým papírkem současných politických poměrů. Premiér Paroubek ho využil k tomu, aby si u „svých“ voličů, kteří „technaře“ považují ve shodě s jeho názorem za „odpudivé“ osoby, za jakýsi škodlivý hmyz, zajistil další zvýšení své popularity. Prezident Klaus věren své zásadě, že není důležité, jak se věcí jeví, ale jaké ve skutečnosti jsou, riskoval naopak to, že u „průměrného“ voliče u hospodského půllitru popularitu ztratí. Zastal se práv „technařů“. Je úsměvné, pokud Astone píšeš o tom, že konzervativní politik se má především zastávat práva vlastníků. Já si na rozdíl od něj myslím, že tím největším pomyslným měřítkem hodnot je lidský život. Tak mě to alespoň učil můj táta a moje máma.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku