Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 3.8.2005
Svátek má Miluše




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jde to i jinak
 >POLITIKA: „Samozvanci a ztroskotanci“ po téměř třiceti letech
 >SPOLEČNOST: Iluze rovnosti kultur s bombami souvisí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na skok za Frýbortem
 >POLITIKA: Lid a jeho političtí miláčci
 >MIMOCHODEM: Procesy v obrazech
 >POLITICKÝ CIRKUS: Jasno po neděli
 >NÁZOR: CzechTek dělí společnost
 >SPOLEČNOST: Mravenčí práce
 >MÉDIA: Změnil se Radiožurnál v Paroubkovu PR agenturu?
 >PSÍ PŘÍHODY: Co všechno pejsek dovede provést
 >FEJETON: CzechDech 2005
 >MEJLEM: Čtenáři k CzechTeku
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 4.)
 >PENÍZE.CZ: Komu škodí české banky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
3.8. PSÍ PŘÍHODY: Co všechno pejsek dovede provést
Ondřej Neff

Následující příhoda se nestala mně. Mohla se stát. Tak si ji přečtěte, protože by se mohla stát i vám.
Rodina jela na výlet autem. Měli sebou psa, velkého, statného, hlídacího. Auto měli velké, drahé až luxusní. Takto dojeli z Prahy do Jihlavy, kde shledáno,že je málo benzínu. Zastavili tedy u pumpy, natankovali a šli platit. Klíče nechali uvnitř, dokonce v zapalování. Kdo by se odvážil vlézt do auta střeženého psem velkým, statným hlídacím? Nikdo.
Jenže pes, velký, statný, hlídací, sotva odešli, začal po autě rajtovat a poskakovat a jak tak rajtoval a poskakoval zamáčkl ťuplík na dveřích a zamknul zevnitř. Rodina se vrátila, zjistila co se stalo. Nejdřív to byl humor, jenže pak se ukázalo, že to humor není, že auto fakt nejde odemknout a ani místní šikulové si nevěděli rady.
Mobilem povolána z Prahy dcera. Přijela, přivezla náhradní klíče (z Prahy hodina cesty). Přišlo se na další zradu. Auto bylo tak konstruováno, že dveře nešly otevřít, pokud byly klíče v zámku. Nějaký počítač to řídil a nelíbila se mu myšlenka dvou klíčů v jednom systému.
Došlo na chirurgickou operaci, tedy na rozbití okna. Jenže kterého? Zkoumána okna a ortel vynesen nad tím nejmenším, vzadu, tvaru trojúhelníkového. Jenže pak se ukázalo (opakuji už potřetí), že to trojúhelníkové okno nese na sobě kýsi kód a je nějak špeciální a stojí osm tisíc, kdežto boční, mnohem větší, patnáct set. Za správné ceny neručím, za pravdivost historky taky ne, ale líbí se mi a zde ji máte.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku