Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 5.8.2005
Svátek má Kristián




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: CzechTlach
 >NÁZOR: Odpověď Janovi Bartoňovi
 >SPOLEČNOST: Mediální divadlo s obuškem
 >SVĚT: Pan doktor to ví
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - rock´n roll
 >PRÁVO: Jirka I. Sjednotitel
 >POLEMIKA: Reakce na stanovisko ČHV k CzechTeku 2005
 >POLITICKÝ CIRKUS: Chystá se parlamentní komise
 >DOPRAVA: A co na to právo, pane ministře?
 >POLEMIKA: Atomový optimismus - Ivan Brezina argumentuje od věci
 >PSÍ PŘÍHODY: Irando Lotrando
 >SVĚT: Epidemiolog, který zachránil přes milion životů
 >UMĚNÍ: Všechny podoby světa
 >ZOO PRAHA: Otevření expozice lemurů kata a kotulů
 >PENÍZE.CZ: Krach penzijního fondu – nesmysl, nebo realita?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
5.8. SVĚT: Epidemiolog, který zachránil přes milion životů
Eva Králíková

Profesor Sir Richard Doll, 28. 10. 1912 - 24. 7. 2005

Dnes se zdá absurdní, že na vztah cigaret a rakoviny plic se přišlo až po padesáti letech boomu kouření, v roce 1950. Tabákový kouř byl podezříván už od 20. let dvacátého století. Ale patologům se tehdy nepodařilo vyvolat rakovinu kůže u myší, které potírali dehtem z tabákového kouře. Tato metoda testování kancerogenity byla představena v roce 1919: dobrých dvacet třicet let se pak lékaři domnívali, že identifikovat příčinu rakoviny lze nejlépe aplikováním podezřelých látek na myší kůži.

V první polovině dvacátého století se nezdálo kouření být nějakým zvláštním zdravotním problémem a nikoho nenapadlo, že tabáková epidemie bude největší epidemií století s větším počtem obětí než obě světové války dohromady. Ve třicátých a čtyřicátých letech proběhlo několik jednoduchých studií v Německu, ale jejich metodika byla velmi nepřesná. Například v jedné studii zjistili, že průměrný věk pacientů s rakovinou je 54 let a tak zkoumali 54leté. Také americká studie z roku 1950 došla ke stejnému závěru, nebyla však metodicky úplně jasná.

První, komu se podařilo s jistotou exaktně prokázat, že "kouření je podstatnou příčinou rakoviny plic", byl v roce 1950 mladý epidemiolog Richard Doll.

Od dětství jej fascinovala matematika a exaktní výpočty, na začátku století ale nebyla matematika oborem, kterým by se mohl uživit. Jeho otec byl lékař a tak se mladý Doll nakonec po vystudování medicíny věnoval lékařské statistice.

Právě o exaktní výpočty se opíral ve svých revolučních epidemiologických závěrech: do té doby se totiž tento obor zabýval prakticky jen infekčními nemocemi. V případě rakoviny a dalších chronických nemocí zaváděl právě Doll jiný přístup, porovnával osoby s nemocí a bez ní, nejrůznější jejich faktory životního stylu, prostředí i genetiky, a snažil se o objektivitu a eliminaci možných chyb a zkreslení, jako např. souvislostí mezi jednotlivými riziky: rakovina plic byla častější u těch, kdo konzumovali víc alkoholu - ale přitom právě kuřáci víc pili.

Jeho tým se v roce 1949 vyptával pacientů s rakovinou plic na nejrůznější faktory životního stylu, především na to, jestli pracovali na silnicích. Doll totiž byl v té době sám kuřák a příčinu rostoucího výskytu rakoviny plic viděl hlavně v asfaltování silnic a vdechování výfukových plynů.

Jeho tým si svými výsledky mohl být jist. Navíc si je ověřili i v jiných zemích: tam, kde se hodně kouřilo, byl i vysoký výskyt rakoviny plic.

Doll čekal bouřlivou reakci, až článek v British Medical Journal (1950) vyjde - nic se ale nestalo. Nikdo totiž nevěřil, že cigarety by opravdu mohly způsobovat rakovinu plic. Trvalo ještě 7 let, než se vláda oficiálně dotázala MRC (Medical Research Council) na názor, zda něco takového může být pravda. Výsledkem byla tiskovka, kterou svolal ministr zdravotnictví. Když oznamoval, že kouření cigaret bylo opravdu příčinou vzestupu rakoviny plic, držel v ruce zapálenou cigaretu.

Proč to docházelo i samotným lékařům tak pomalu? V té době platily Kochovy postuláty, jeden z nich zněl, že vyvolávající organismus se musí najít v každém případě onemocnění. Tenkrát se nevědělo, že se to nedá aplikovat na neinfekční epidemie a tak lékaři argumentovali: Kouření to nemůže být, protože jsem viděl případ rakoviny plic u nekuřáka. Doll ale netvrdil, že kouření je jediná příčina rakoviny plic, ale že je to podstatná příčina. To, že chronické nemoci mají příčin i celou řadu, jsme teprve museli pochopit.

Jak tedy přesvědčit ostatní? Protože první studii téměř nikdo nevěřil, nezdálo se autorům vhodné ji opakovat. Rozhodli se jít na to jinak: popsat životní styl nějaké skupiny lidí a předpovědět, kdo z nich onemocní rakovinou plic. Vybrali si britské lékaře, hlavně proto, že byli snadno dostupní (registrovaní). Plánovali je sledovat 5 let. Za dva a půl roku měli 37 úmrtí na rakovinu plic, ani jedno u nekuřáka, zato vysoký výskyt u silných kuřáků. Souvislost byla jasná. Volba sledovat právě lékaře byla šťastná z více důvodů: jednak rychleji pochopili, co studie znamená, a hlavně to viděli sami na sobě: Proboha! Kouření zabíjí lékaře, to musí být opravdu vážné. A mnoho z nich taky přestalo kouřit.

Nakonec sledoval Doll svou populaci lékařů 50 let, od roku 1951 do roku 2001 - je to nejdelší prospektivní epidemiologická studie na světě. Na první oslovení odpověděly více než dvě třetiny (34 439 lékařů). Postupně jim rozesílal dotazníky ještě v letech 1957, 1966, 1971, 1978, 1991 a naposledy v roce 2001. Odpovídalo 94 - 98 % dotázaných.

Ve studiích britských lékařů v letech 1951-1971 byl rozdíl v délce života kuřáků a nekuřáků 5 let, po dalších 20 letech již 8 let a poslední studie konstatuje ztrátu 10 let života u britských lékařů-mužů, kteří kouří, ve srovnání s celoživotními nekuřáky.

Doporučovat někomu přestat kouřit nebylo před 50 lety vůbec samozřejmé. Sám Doll to ještě 30 let po roce 1950 nikomu neradil, i když sám přestal kouřit hned potom, co viděl své první výsledky. Ani jeho dvě děti se kouření nevyhnuly, syn byl kuřákem od 12 do 16 let, dcera přestala až ve 30.

Zajímavá byla reakce šéfů tabákového průmyslu: do té doby na rozdíl ode dneška skutečně nevěděli, že vyrábějí smrtící zboží a výsledky je šokovaly, někteří od tabákového průmyslu odešli. Dnes to ovšem výrobci velmi dobře vědí a investují mnoho peněž do sofistikovaného zakrývání a popírání výsledků vědy. Klíčový je jasný průkaz vlivu pasivního kouření a na zdraví, do jehož zpochybnění investovali miliony dolarů.

Kuřáci (muži i ženy) ve Velké Británii, kteří zemřeli v roce 2000, by mohli žít o 12 let déle, kdyby nekouřili (v ČR o 15 let). Tato a další data stejně jako podrobná metodika výpočtů mortality ve vtahu ke kouření je uvedena v publikaci Mortality from Smoking 1950-2000 in Developed Countries. Stejné nejsou ani nejčastější příčiny těchto úmrtí: ačkoli v rozvinutých zemích převažují kardiovaskulární nemoci, v Číně jsou to nádory a v Indii překvapivě tuberkulóza.

Ale ještě k padesátiletému sledování britských doktorů. Ve studii najdeme další zajímavosti - například skupinu lékařů narozených kolem roku 1920. Obecně platí, a to i pro padesátileté sledování britských lékařů, že kouření zdvojnásobuje riziko předčasného úmrtí (= každý druhý kuřák zemře předčasně proto, že kouří). U lékařů narozených v roce 1920 však bylo riziko předčasného úmrtí trojnásobné. Vysvětlením je asi fakt, že tito muži se ve čtyřicátých letech dostali do války a v britské armádě se fasovaly cigarety zdarma - mohli tedy kouřit (a jistě kouřili) neomezeně. Právě opožděný dopad kouření na mortalitu či morbiditu je příčinou toho, že se intenzivně kouřilo padesát let, než se objevily první důkazy o rakovině plic u mužů. Studie britských lékařů ukazuje, že masivní kouření mládeže se celostátně projeví na národních zdravotních statistikách po padesáti letech. Britští lékaři, narození v prvních dekádách 20. století, se tak stali první populací na světě, na níž mohly být následky kouření sledovány přímo.

Ukázalo se také, jak se prodlužovala průměrná délka života, ovšem jen u nekuřáků: pravděpodobnost dožít se věku 70-90 let byla v padesátých letech 20. století (= tedy u lékařů narozených kolem roku 1870) 10 % (kuřáci) versus 12 % (nekuřáci), v devadesátých letech 20. století 7 % versus 33 % (tedy u lékařů narozených kolem roku 1910).

Dalším důležitým zjištěním je fakt, že přestat kouřit v jakémkoli věku znamená vždy snížení rizika - i když samozřejmě platí, že čím dříve se přestane, tím nižší bude riziko: ti, kdo přestali kouřit v 60, 50, 40 nebo 30 letech se vyhnuli ztrátě 3, 6, 9 nebo respektive 10 let - jinými slovy, přestal-li sledovaný britský lékař kouřit do 30 let, vyhnul se téměř veškerému riziku předčasného úmrtí v důsledku kouření. K tomu je dobré připomenout, že celá studie nehodnotila pasivní kouření (o jeho vlivu víme teprve od 80. let 20. století!), tedy celoživotní nekuřáci mohli být významně exponováni pasivnímu kouření. Fakt, že přestat kouřit se vyplatí, na sobě úspěšně demonstroval i sám Doll.

Unikátní není jen tato padesátiletá prospektivní studie sama o sobě, ale i fakt, že v prestižním časopise vyšel článek o ní přesně po padesáti letech a navíc se stejným prvním autorem. Tvrzení, že zachránil víc než milion životů (to byl titulek BBC po jeho úmrtí), není nijak přehnané: jen ve Velké Británii kouřilo před padesáti lety 80 % populace, dnes jen 23 %. A vědomosti se šíří mezinárodně.

Měla jsem tu čest se s ním setkat dvakrát, pokaždé díky British Medical Association (BMA). Naposledy to bylo v říjnu 2004 v Edinburgu, kde dvaadevadesátiletý Doll přednášel spatra, vesele a napínavě. Pokud máte chuť, můžete si jeho přednášku přehrát nebo si objednat DVD: video je volně na webu Tobacco Control Resource Center při BMA, www.doctorsandtobacco.org (pod názvem Doctors and Tobacco the Masterclass). Byl také báječný společník, s přehledem o současném dění a s jasnými názory. Říkal tehdy, že by se rád podíval do Prahy a na mé pozvání poznamenal: But do it quickly! Je mi moc líto, že jsem to nezorganizovala dost rychle.

Závěrem jeho výstižný citát z roku 1999: "Nejvíce fascinujícím objevem medicíny dvacátého století byl fakt, že tolik nemocí a utrpení je způsobeno kouřením. Poněkud méně fascinující je fakt, že tomu věnujeme tak málo pozornosti".

MUDr. Eva Králíková,CSc., 1.LF UK a VFN, Praha,


Další články tohoto autora:
Eva Králíková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku