Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.8.2005
Svátek má Dominik




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Paroubkův vlastní gól do sítě populismu
 >DOKUMENT: Stanovisko ČHV k průběhu a důsledkům CzechTeku 2005
 >DLOUHÁ CESTA 8: Z Darwinu do Alice
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zmatek kolem nealkoholického vína
 >NÁZOR: Přesná analýza debaty kolem CzechTeku
 >NÁZOR: Astone, je mi smutno!
 >PRÁVO: Strangulace
 >POLITICKÝ CIRKUS: Stéblo naděje
 >POLITIKA: Nebezpečná premiérova dovolená
 >EKOLOGIE: Atomový pesimismus - Hnutí Duha neargumentuje férově
 >PSÍ PŘÍHODY: Ondřeji, lehni!
 >HISTORIE: Eurooptimismus v 15. století
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co oči nevidí
 >PRAHA: Zátopková, dikobraz i želvička
 >PENÍZE.CZ: Stavební spořitelny (ne)půjčují i podle věku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
4.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Co oči nevidí
Jan Kovanic

Discovery

Miliarda dolarů byla věnována na zlepšení bezpečnosti Space Shuttlu. Vypadá to, jako by byla vyplýtvána. Discovery při startu utržila šrámy. NASA zastavila další lety. Takže případná záchranná mise Atlantisu je vyloučena. Ona by ani nebyla vhodná. S jistotou lze tvrdit, že by nějaké škrábance utržil i další stroj.

Každý je utržil. I při prvním zkušebním letu Columbie v dubnu 1981, kdy letěli jen dva "zkušební piloti", tomu tak bylo. Tehdy vyfotografovali Američani Columbii z pozemní základny a zjistili, že několik destiček z tepelného štítu odpadlo. Po každém přistání se počítala drobná poškození na desítky a stovky. A tak se to postupně "vsáklo". Dokud na "vsáknutí" nedoplatila v roce 2003 posádka právě Columbie. Technická bezpečnost letů rostla, ale organizační se snižovala.

Jestliže se v osmdesátých letech minulého století uvažovalo, že závažná nehoda při kosmických letech nastane s pravděpodobností kolem dvou procent, byla tato statistika přesně dosažena: zhruba při padesátém a stém letu raketoplánu došlo ke katastrofě. Tato dvě procenta nehod však pokaždé znamenají dvacetipětiprocentní ztrátu ve čtyřčlenné kosmické flotile. Zničený Challenger byl nahrazen, ale nový stroj za Columbii už nebude. A mezinárodní kosmická stanice není dosud vybudována. A tak je NASA tlačena časem. Proto také byly lety obnoveny, aniž byla splněna všechna bezpečnostní kritéria, která si NASA sama předem stanovila. Proto se taky nezačalo dalším zkušebním startem, ale plnohodnotnou misí k vyhládlé a zabordelené ISS. 15 tun zásob a materiálu přejde na stanici, třináct tun odpadků se vrátí na Zemi.

Ona ta miliarda nebyla promarněna. Pořídila se za ni například stovka kamer, radarů a senzorů, které odhalily odletující úlomky. Nemylme se - ty úlomky tam byly vždycky, i ty drobné ranky. Určitě jich bylo dříve více. Jenom jsme je neviděli - nebo nechtěli vidět! Co oči nevidí, srdce nebolí. Teď navíc byla vůbec možnost, aby si kosmonauti prohlédli spodek shuttlu na oběžné dráze sami. Byla možnost, aby vystoupil opravář. Oprava plánována nebyla, ale když je možnost, najde se i užití pro možnost. Stephen Robinson pravil, že má doma ve stodole pár starých letadel, které běžně opravuje, takže to zvládne. Jak bylo vidět, zvládl. Podle toho, jak to zvládl, se zdá, že by se silně pravděpodobně nic nestalo, i kdyby nic neopravoval. Dobře však, že opravoval. Jednak mohou být kosmonauti (a pozemní technický personál včetně bafuňářů) klidnější, a jednak si to zkusil.

Předpokládám, že plánované pondělní přistání Discovery proběhne v pořádku. S pravděpodobností 99 %. (Jinak by se flotila ztenčila na 50 % - a už by nejspíš nebyla nikdy použita...) Je tu jedno nebezpečí, které si snad NASA uvědomuje: Pokud bychom se výlučně soustřeďovali pouze na sledování a odstraňování minulých problémů, přijde nebezpečí z jiné - nesledované - strany.

Bafuňáři by vůbec neměli být klidní. Však asi ani nejsou. Obavu způsobuje skutečnost, že hlavní úsilí o zlepšení bezpečnosti, totiž zamezení odpadání pěnové izolace z palivové nádrže, se jaksi nepovedlo.

Obavu způsobuje skutečnost, že nikoho z plánovačů NASA nenapadlo předem, že jestliže budou problémy s nevyzkoušenou Discovery, budou všechny raketoplány uzemněny a žádný nebude moci přispěchat na pomoc. (Geolog Petr Jakeš bystře pravil, že žádný další raketoplán teď nemůže letět na záchranu, protože by pravděpodobně byl stejně poškozen, a na stanici ISS by se hromadili kosmonauti jako horníci v dole s Cimrmanovou zdviží... )

Největší obavu však cítím z toho, že to možná plánovače napadlo - a zvěst o možnosti záchranné mise vypustili do oběhu jenom proto, aby získali pro tento let politické krytí.

No ale lítat k ISS se musí, aby byla konečně dobudována. Konečně se pro ni našlo použití - základna pro návrat na Měsíc a dobytí Marsu. Jenže zatímco americký prezident vloni v lednu pěkně řečnil, jaksi peněz nepřidal. A tak se škrtl vývoj malého kluzáku, záchranného člunu, který měl být trvale ukotven u ISS, aby ho mohla v klidu a pohodě opustit jeho plánovaná sedmičlenná posádka. Posádka je zatím dvoučlenná a opouští ISS ve starobylém, i když modernizovaném Sojuzu, v tom, kterým přiletěla. Občas dostane ISS návštěvu raketoplánu - a pro tu již záchrana dimenzována není. Že prý místo záchranného člunu budou u ISS kotvit dva Sojuzy - jeden pro tři a jeden, extra vylehčený, pro čtyři lidi. Snad budou - ale nekotví.

Takže mám teď pár rad pro NASA, co dělat pro zvýšení bezpečnosti misí raketoplánů:

a) Všechny následující lety raketoplánů se budou muset konat v rovině oběžné dráhy ISS, aby se k ní mohly připojit. Takže sbohem, dalekohlede Hubble! Pokud tě nezachrání roboti.

b) Speciální záchranné přistávací těleso je třeba postavit a k ISS navěsit. Jak chcete letět na Mars, když nebudete mít zabezpečený mateřský dok? Než se tak stane, je třeba, aby u ISS vartovaly ony záchranné Sojuzy - právě pro odvoz kosmonautů z polámaných shuttlů. (Specialisté, pětičlenná posádka, poletí dolů záchranným člunem a dva hrdinní piloti se pokusí o nouzové přistání poškozeného stroje.) Toto opatření se neztratí ani později, protože později bude sloužit k původnímu plánovanému účelu - havarijnímu odvozu kosmonautů.

Po páru rad pro NASA přidávám další pro ESA: Možná by si Evropa konečně zasloužila svůj vlastní pilotovaný kosmický vehikl. Teprve pak se stane plnohodnotným partnerem na ISS. Krom toho se tím zvýší bezpečnost provozu ISS, který teď visí na obsluze ruských strojů z kazachstánského kosmodromu. Já vím, je to složité.

Nejsložitější totiž bude vybrat prvního eurokosmonauta!

Psáno v Praze dne 3. srpna 2005, po autorských korekturách sci-fi románu "Zapomeňte na Mars"


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku