Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 5.8.2005
Svátek má Kristián




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: CzechTlach
 >NÁZOR: Odpověď Janu Bartoňovi
 >SPOLEČNOST: Mediální divadlo s obuškem
 >SVĚT: Pan doktor to ví
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - rock´n roll
 >PRÁVO: Jirka I. Sjednotitel
 >POLEMIKA: Reakce na stanovisko ČHV k CzechTeku 2005
 >POLITICKÝ CIRKUS: Chystá se parlamentní komise
 >DOPRAVA: A co na to právo, pane ministře?
 >POLEMIKA: Atomový optimismus - Ivan Brezina argumentuje od věci
 >PSÍ PŘÍHODY: Irando Lotrando
 >SVĚT: Epidemiolog, který zachránil přes milion životů
 >UMĚNÍ: Všechny podoby světa
 >ZOO PRAHA: Otevření expozice lemurů kata a kotulů
 >PENÍZE.CZ: Krach penzijního fondu – nesmysl, nebo realita?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
5.8. NÁZOR: Odpověď Janu Bartoňovi
Ondřej Neff

V duchu Rudého práva z padesátých let se táže Jan Bartoň v článku Astone, je mi smutno, na čí straně stojím. Na to je jednoduchá odpověď. Stojím na své straně, na straně svého přesvědčení. To je pro pana Bartoně zřejmě cosi zcela nepochopitelného.

Ve svém článku Jan Bartoň nejdřív postaví nějaký postulát (že jsem proti Klausovi) a pak ho vyvrací. S tím nemá smysl polemizovat. Dovolím si tedy zde ocitovat jediné, co podstatné je, totiž poslední odstavec jeho článku:

CzechTek 2005 je pouze lakmusovým papírkem současných politických poměrů. Premiér Paroubek ho využil k tomu, aby si u „svých“ voličů, kteří „technaře“ považují ve shodě s jeho názorem za „odpudivé“ osoby, za jakýsi škodlivý hmyz, zajistil další zvýšení své popularity. Prezident Klaus věren své zásadě, že není důležité, jak se věcí jeví, ale jaké ve skutečnosti jsou, riskoval naopak to, že u „průměrného“ voliče u hospodského půllitru popularitu ztratí. Zastal se práv „technařů“. Je úsměvné, pokud Astone píšeš o tom, že konzervativní politik se má především zastávat práva vlastníků. Já si na rozdíl od něj myslím, že tím největším pomyslným měřítkem hodnot je lidský život. Tak mě to alespoň učil můj táta a moje máma.

Nuže, nadále zastávám názor, že individuální vlastnická práva jsou základem slušné a civilizované společnosti. Všude tam, kde jsou pošlapávána, ať ve jménu rasy, nebo náboženství, nebo třídní příslušnosti, jde k čertu svoboda, a se svobodou v důsledcích i lidský život. Nemáme-li klesnout na pralesní úroveň, stát musí garantovat nedotknutelnost osobních vlastnických práv. Náš stát to dělá nedůsledně, mnohdy vůbec ne. Soudnictví je špatné, až se člověk ptá, zda je to jen neschopnost, nebo setrvačnost a nebo cílevědomá bolševická sabotáž - někdy se mi zdá, že třetí varianta je správná. Nefunguje ani policie tak, jak bychom si představovali. Na základní tezi však trvám: bez nedotknutelných vlastnických práv je svoboda pouhou iluzí a bez svobody je ohrožen život.

K bitvě u Tachova: zde nešlo o konflikt vlastnická práva versus život, jak pateticky nabízí Jan Bartoň dojemně se dovolávaje svého táty a své mámy. Tam šlo o konflikt vlastnická práva versus taneční zábava. Na tuto taneční zábavu dostavily se "tančící děti" vybaveny plynovými maskami. Kdyby se vybavily prezervativy, bylo by to v pořádku. Plynová maska nepatří k běžné výbavě tančícího dítěte. Její přítomnost v inventáři cosi svědčí o úmyslech tančícího dítěte. Konflikt s policií vznikl okamžitě, už v přípravné fázi této taneční zábavy.

Vede se tu nesmyslná debata o příčinách a průběhu a následcích té bitvy u Tachova. Ano, policie se často chová hloupě a nepochopitelně. Ale kdybych měl já, občan, reagovat vždycky tak, jak reagovaly "tančící děti", symbolizované na titulní straně čtvrtečních Lidových novin fotografií copaté blonďaté holčičky, kdybych se měl rvát, házet kameny a láhve, zastal by se mě Jan Bartoň?

Asi ano. Kdybych ovšem nebyl sám, ale kdyby nás bylo aspoň pět tisíc. To, co se tu děje, je totiž postupující tyranie menšin. Občan přestává mít smysl. Je mediálně nezajímavý. Úřady jen zdržuje od práce. Politiky zajímá jen v období šesti měsíců před volbami. Zato menšina, natož pak aktivistická menšina, to je něco jiného! To už není ubohý ušlápnutý občan, ale součást občanské společnosti. Tančící děti uznal za součást občanské společnosti i její apoštol Václav Havel, který ocenil jejich přínos. Byl ochoten jim snad i cídit boty, jak se jim lísal do přízně, bohužel, na jednání se nedostavily, jako se nedostavily poté, kdy jim loni tehdejší premiér Gross nabízel k jejich taneční zábavě vyklizený vojenský prostor.

Proč se nedostavily? Protože konflikt se "systémem" je to, co je baví nejvíc. Bez policajtů a rvaček by jejich podnik byl opravdu jen taneční zábavou, a těch se pořádá každý víkend tisíce po celé zemi, takže, koho by zajímalo něco takového?

Jan Bartoň mě osočuje z jakési animosity vůči Klausovi. Zbytečně. Opakuji, že nejsem na jiné straně, než na své a že něco z Klausových činů dokonce obdivuji a něco jiného zase kritizuji. Obdivuji odvahu, s jakou zcela nedávno podrobil nevlídnému komentáři excesy aktivismu, tedy pokusy aktivistických skupin - jak správně upozorňuje, že nevolených a standardními demokratickými mechanismy nekontrolovaných a nekontrolovatelných - dopídit se k pákám moci. Vysloužil si řev ze strany potrefených hus a i z toho je vidět, že střílel přesně. Proto mě šokuje, že se staví zase na stranu arogantně aktivistické menšiny, která vstupuje do cíleného konfliktu se státní mocí, že nechápe, koho podporuje a komu zde pomáhá, že nevidí, kam taková podpora vede a povede. Prosím tímto Jana Bartoně, aby o tom uvažoval z této strany a nepodléhal šablonovitému značkování "ten stojí na té a ten na oné straně". Jiří Pehe upozorňuje sobě blízkého Václava Havla, že se oslavováním "technařů" mýlí. Já zase tímto upozorňuji sobě názorově blízkého (s několika zásadními výhradami) Václava Klause, že se tragicky mýlí, když se zaplétá s aktivisty a podporuje je proti státní moci, v jejímž čele stojí, upozorňuji, že zrazuje ideály, které systematicky prosazuje a jejichž výčet vcelku přesně Jan Bartoň vypsal ve svém článku. Václav Klaus v jednom šiku se Svatoplukem Karáskem, to je, prosím, podívaná, při které mě bolí u srdce.

Ondřej Neff


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku