Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 6.8.2005
Svátek má Oldřiška




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Technaři měli právo vstupu, ale ne vjezdu aneb Proč za to všechno stejně může Gross
 >POLITIKA: Paroubek skončil
 >EVROPA: Populismus a nacionalismus vs. globalismus
 >NÁZOR: Milý Astone, co píšeš, podepisuji
 >POLITICKÝ CIRKUS: Jsme tu. Zn.: Všichni
 >MOBY DICK: Ambrožovo zmanagoření
 >SPOLEČNOST: Nemoci státní moci
 >NÁZOR: CzechTek 2005 a Santa Claus
 >BODYPAINTING: Opět ta krásná ženská těla
 >POVÍDKA: Ubohé jistoty
 >CHTIP: Z pamětí ošklivého chlapce
 >ESEJ: O emocích
 >ZOO PRAHA: Do zoo i v noci
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Letos už 200 000 návštěvníků!
 >EKONOMIKA: Červenec ve znamení růstu, co dál

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
6.8. EVROPA: Populismus a nacionalismus vs. globalismus
Patrick Buchanan

Svým jasným „NE“ k návrhu nové ústavy hlasovaly Francie a Holandsko proti Nové Evropě. Po zvážení francouzsko – holandského odmítnutí se britští labouristé rozhodli odložit referendum a tak zachránit Tonyho Blaira. Je totiž téměř jisté, že britské NE by znamenalo Blairův pád. Polsko a další země se nyní vzdávají svých plánovaných referend.

Nová ústava EU je mrtvá. Nová Evropa byla odmítnuta právě těmi, v jejichž jménu byla prosazována. Odmítnuty byly stejně tak ty politické elity, které vedly kampaň ve prospěch ústavy. A ačkoliv bruselští byrokraté jsou neoblíbení a Chirac ztratil podporu Francie, nikterak to neznamená, že tato referenda znamenala hlas, vedený sympatiemi k USA.

Byl to nacionalisticko - populistický protest, žádající, aby Francie byla Francií a Holandsko Holandskem - a k čertu se zbytkem světa! Byl to hlas proti globalizaci volného obchodu, proti ekonomickému modelu George Bushe a reaganovsko – thatcherovské vlny, kterou evropská levice s odporem líčí jako "divoký kapitalismus".

Bylo to vítězství „staré pravice“, která by chtěla restaurovat suverenitu Francie a udržet národní nezávislost a jedinečnou a svébytnou identitu francouzské kultury.

Byl to protest proti rostoucí islámské imigraci do Evropy a proti členství Turecka v EU. Turecká žádost o vstupenku do Evropy se zdá být ztracena, zvláště když i pravděpodobní budoucí lídři Francie a Německa – Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová – ji odmítají vydat. Kam se Turecko - 70 milionový národ opuštěný Spojenými státy, svým dávným přítelem z NATO, a nyní vykopnutý z Evropy – bude nadále ubírat, je velkou neznámou. Teherán, Moskva a Peking, to by mohly být možné příští zastávky.

Bylo to také vítězství francouzských socialistů a komunistů. Ti, kteří požadují 35-hodinový pracovní týden a zajištění od kolébky do hrobu, věří, že referendum bylo velikým vítězstvím levice.

Avšak ani takto bouřlivě projevený odpor proti globalizaci a integraci, v němž se spojila pravice i levice, nemůže Evropu zachránit. Neboť v odkřesťanštěné EU není ani jediný národ, v němž by počet narozených dětí byl dostačující k udržení populace. Evropa začala vymírat. Ve dvacítce evropských zemí se počet obyvatel začíná zmenšovat. Počet těch, kteří nastupují do pracovního procesu, nepostačuje k tomu, aby udržel současný sociální systém s jeho vymoženostmi, penzemi, a zdravotní péčí o důchodce a seniory.

Francouzské a holandské NE je vnitřně rozporuplné – je hlasem pro udržení všech sociálních jistot, které tamější obyvatelé mají, a současně hlasem proti reformám směrem k volnému a proti přistěhovalectví, které jediné může zajistit ekonomický růst spolu s přísunem pracovních sil a daní, které by umožnily to vše ufinancovat. Krize Evropy – neúprosný ekonomický úpadek a postupné vymírání – je neřešitelná takovýmto protestním hlasováním. To bylo jen křikem v pustině.

Po francouzsko–holandském referendu není zpochybněno jen další rozšiřování EU na východ, ale nejistá je budoucnost a přežití Evropské unie samotné. Francie, Německo a Itálie opakovaně porušily fiskální disciplínu Evropské měnové unie. Ta předepisuje rozpočtový deficit nejvýše 3 procenta HDP pro země, které přijaly euro. Francie a Německo, privilegovaný pár, dostaly výjimku. Ale Itálie je volána na kobereček, když její státní zadluženost převyšuje míru HDP. Italští ministři, členové vládní Aliance severu, dotčeni disciplínou, vynucovanou Evropskou centrální bankou, v této situaci volají po opuštění eura a návratu k italské liře. To by mohlo spustit finanční krizi jako byla ta asijská v roce 1997, kdy Thajsko, Indonésie, Filipíny a Jižní Korea byly donuceny devalvovat měnu.

Rozumí se, že političtí vůdcové každého národa v období táhnoucí se krize si budou chtít ponechat kontrolu monetární, stejně jako finanční politiky své země. Zhruba 58% Němců prohlašuje, že by uvítali návrat k marce. Dokud Evropa nenalezne cestu z ekonomické stagnace – a to cestou reforem a volného obchodu, pak euro může být skutečně obětováno jako další v řadě, a za ním je bude na hřbitov následovat sama Evropská unie.

Výprask, který dali francouzští a holandští voliči EU-elitám, které se shlížely v EU jako supervelmoci a Spojené státy jim sloužily jako odstrašující příklad, je radost pozorovat. Ale Bushovi neokonzervativci, kteří se teď radují z ponížení Schroedera a Chiracka, by si z něj měli vzít ponaučení. V ponížení a prohře evropského establishmentu mohou totiž zahlédnou i náznak svého vlastního možného budoucího osudu. Neboť tatáž pravo–levá protestní aliance se formuje i ve Spojených státech – proti globálnímu volnému obchodu, sdružení CAFTA, otevřeným hranicím, proti amnestii pro ilegální přistěhovalce, proti reformně sociálního systému a proti růstu amerického imperia.

Populismus a nacionalismus vyhlásily válku globalismu.

přeložil David Floryk, česky publikováno v Konzervativním listí, www.konzervativniklub.cz
červen 2005, kráceno




Další články tohoto autora:
Patrick Buchanan

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku