Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.8.2005
Svátek má Soběslav




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Technaři měli právo vstupu, ale ne vjezdu aneb Proč za to všechno stejně může Gross
 >POLITIKA: Techno a konzerva
 >ÚVAHA: Ty naše nevinné bité dětičky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Sin City
 >SPOLEČNOST: Havel se mýlí, když hájí technaře
 >MÉDIA: Vhodný Kolářův nástupce aneb Veřejnoprávní newspeakové Dada
 >PRÁVO: Bleskový soud nad spisovatelem J.B.
 >POLITICKÝ CIRKUS: Mráz přichází z Downing str. 10
 >FOTOREPORTÁŽ: Happening na Letné
 >MIMOCHODEM: Rodí se sloh
 >PSÍ PŘÍHODY: Fanynčin návrat
 >FEJETON: Láska až za hrob
 >MEJLEM: Dlouhé nože přec jen budou?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 5.)
 >PENÍZE.CZ: Půjčku půjčkou nesplácejte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
8.8. FEJETON: Láska až za hrob
Petr Kersch

Milý Valentýne! Konečně jsi obdržel milostné psaní od své Kateřiny - a nejseš spokojen. Očekával jsi víc? Dokonce nějaké informace? To by ses přiřadil k těm omezencům, kteří v dopise od milé se snaží měřit jeho "vypovídací hodnotu". Neumějí číst mezi řádky, nenaučili se dosud chápat lidský cit. Slovo bylo dáno člověku, aby zakryl svou myšlenku - ale to neznamená, že by ona skrytá myšlenka byla nedostupná; je snad tvář nevěsty, skrytá za závojem, ztracena? Netušíme za ním šťastné oči, obrysy tváře, usměvavá ústa? Zamilovaným skryté nevadí, dovedou je objevovat znovu a znovu, v tom se podobají básníkům.

Káťa napsala - mimo jiné - že Tě miluje láskou až za hrob. A Ty si stěžuješ, nevíš, co taková věta znamená, nikdy jsi dosud neslyšel ani nečetl taková slova. Zdají se Ti prázdná, nelíbí se Ti, že pisatelka používá otřelé fráze, usuzuješ z toho, že možná i ona sama je tak povrchní. Neubližuj jí svým ukvapeným úsudkem, byl bys sám povrchní. Vzpomínáš, jak ještě nedávno jsem Tě učil psát milostný dopis?

Teprve život prokáže opravdovost slibů, které jsme si dali, když jsme byli mladí. Nedávno se mi dostal na psací stůl dopis, kterým by to bylo možno dokázat. Přečti si ty staré stránky a pak přemýšlej o své lásce znovu.

"Kolikrát jsem již četla Tvé řádky! Tisknu si je k srdci a pokrývám je polibky. Už jsem ztrácela naději, že dopis obdržím. Poštovní donáška je zpřetrhána, marně jsem se snažila dozvědět se o Tobě přes paní Ch., psala jsem též panu T. do

Le Havre, abych Ti naznačila, že žiji. Nechtěla jsem psát adresu přímo, pouze Tvé jméno by stačilo, aby dopis byl zadržen a já bych Tě tím jen kompromitovala. Byla jsem zde klidná a hrdá, hýčkala jsem své sny a měla ještě nějakou naději, související s přáteli svobody. Když jsem se dozvěděla o příkazu k zadržení "Dvaadvaceti", musela jsem vzkřiknout: Vlasti má - hyneš! Prožívala jsem mučivé obavy, dokud jsem neuvěřila, že se Ti zdařil útěk. Teď jsem znovu znepokojena tím, že na Tebe byl vydán zatykač. Tak hnusně se Ti odměnili za Tvou statečnost. Teprve když jsem se dozvěděla, že ses uchýlil do kraje Calvados, znovu jsem se uklidnila. Pokračuj, příteli, ve svých blahodárných činech. Brutus v bitvě u Filipp příliš brzy pozbyl naděje v záchranu Říma. Dokud stoupenec republiky je na svobodě a je zmužilý, může být myšlence republiky prospěšný. Na jihu Francie, bude-li to nezbytné, najdeš útočiště, tam budou pomáhat prchajícím čestným lidem. Tam obrať své zraky a namiř své kroky.

Co se mne týče, budu klidně očekávat návrat vlády spravedlnosti nebo na sebe vezmu břímě nejhoršího násilí tyranů, v naději, že ani můj příklad nepřijde nazmar. Čeho bych se obávala, je to, abys nepodnikal kvůli mně neužitečné pokusy.

Můj příteli! Záchranou naší vlasti můžeš přispět i k mé záchraně. Ochotně svůj život obětuji, když budu vědět, že skutečně pomáháš otčině. Smrt, mučení, bolest - pro mě neznamená nic, přijmu je zcela. Ať to je tak: budu žít do poslední hodinky a neutratím dokonce ani jediný okamžik, který bych věnovala nedůstojnému rozhořčení.

Příteli můj! Tvůj dopis z patnáctého je napsán v tom statečném tónu, podle kterého poznávám Tvou svobodymilovnou duši, zabývající se velikými plány, povznesenou nad osud, schopnou velkomyslných rozhodnutí - podle toho jsem poznala svého druha a znovu prožila všechny city, které mě s ním spojují. Dopis ze sedmnáctého je velmi smutný. Jakými pochmurnými myšlenkami končí! Ne, opravdu, což je důležité vědět, zda známá žena bude žít po Tobě nebo ne? Jde o to, ochránit Tvůj život a zaměřit ho ve prospěch vlasti - to ostatní rozřeší čas.

Co se má stát, ať se stane! Nemůžeme přestat a nebýt hodni těch citů, které jsme v sobě navzájem vzbudili. S tím nelze být nešťastným. Sbohem, můj milý, sbohem, můj nejdražší!"

Milý Valentýne, tys nebyl nikdy silný v dějepise, tak Ti prozradím, že dopis napsala Manon Phlipon, známá jako madame Roland. Napsala ho 22. června 1793 v žaláři, kam ji uvrhli jakobíni, když jim jako přední činitelka girondistů překážela v jejich krvavé politické práci. Za několik měsíců ji pak v Paříži popravili. Bylo jí devětatřicet. Adresát jejího dopisu - François Buzot, o šest let mladší než paní Roland - jako vyhnanec přežil svou milou o pět dní.

Takto tedy může vypadat láska až za hrob. Jsa poučen, neber všechno, co Ti Kateřina z vězení napíše, tak vážně. Za to, co provedla, ji dnes určitě nepopraví. Až se setkáte, drž ji za ruku, dívej se jí do očí a mluv s ní jako statečný a velkomyslný muž - to ostatní rozřeší čas.

To Ti radí Tvůj strýc Hippolyt.




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku