Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.8.2005
Svátek má Vavřinec




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Vstoupili jsme do Evropské unie, abychom ji rozložili?
 >ÚVAHA: Nejsme v pohodě a nevíme proč
 >PRÁVO: Právní úprava divokých technoparty v Británii
 >SPOLEČNOST: Hledání české kuchyně
 >GLOSA: Ministerstvo jako lízátko
 >POLITICKÝ CIRKUS: Hledání zákona
 >FEJETON: Tajemství sklepů
 >Z HISTORIE MEDICÍNY: Pozoruhodná profesní dráha Simona P. Hullihena
 >MEJLEM: Nerespektování zákonů
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 6.)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (14)
 >ZOO PRAHA: Shamanic Orchestra
 >PENÍZE.CZ: Pojistné podmínky: auto, domácnost a smrt pod lupou
 >EVROPA: Pan Euro a jeho smrt
 >DLOUHÁ CESTA 9: Z pouště pryč k opačnému břehu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
10.8. FEJETON: Tajemství sklepů
Petr Kersch

Kdepak jsou ty opravdové sklepy mého dětství! Prkenné dveře na petlici. Po schodech dolů. Vlhko, pach loňských brambor, uhelného mouru a starých časopisů, připravených do sběru. V koutě špalek se zaseknutou sekerou, u stěny rozřezané kuláče, připravené k rozsekání na polínka. Plno pavučin. Holá žárovka v porcelánové objímce.

Ne, potkani ne. Občas nějaká myš domácí nebo rejsek, hledající azyl před nastávající zimou. Pastička, kdysi nastražena, sklapla naprázdno a zůstala sklepní dekorací. Pavouci sekáči - legrační kuličky na osmi dlouhatánských stébelnatých nohách - slídili nahoře u okénka. Ve srovnané hranici dřeva probíhal pod smrkovou kůrou rušný hmyzí život. Žluté a bílé larvy v bludišti chodbiček. Z rozštípaných polínek uprchlá mnohonožka v lesklém černém brnění zmizela pod prázdnou bednou s pískem. Nač písek? Ach, o tom vy nemůžete nic vědět - zápalné pumy, fosfor, bombardování, tlaková vlna, štěkot protiletadlových flaků, zatemnění, ruksak s nejnutnějšími věcmi, jekot sirény - to bylo moje techno.

Nemám rád zbytečný kravál, stal se ze mně maloměšťák, jak onehdá napsal jeden advokát do novin. Take it easy. Posměšnou etiketou maloměšťáctví se polepovaly kádrové materiály i dřív, ovšem z té druhé strany ulice. Ze sklepů se mezitím staly nadzemní krámovníky. Vždycky když něco ve svém opotřebovaném maloměšťáckém bytě opravím, vylepším nebo vyměním, je náš sklep odpovědí na otázku, kam s těmi krámy aspoň dočasně...

Vodovodní baterie - co když se ta nová neosvědčí? Tamten prodlužovák se může ještě hodit. Starých běžek je mi líto: nemoderní vázání, poškrabaná skluznice, hrany do kulata obroušené ledovkou na Jizerkách. Znáte to nad Bedřichovem začátkem března? U buku? Vyhodil bych vzpomínky na nejhezčí zimní dovolenou... Těžká krabice, co v ní bude? Hřebíky se širokou hlavičkou, lepenkáče, ty zbyly, když se opravovala u maminky střecha na kůlně. Kůlna dávno neexistuje a za matkou jsem letos byl - počkejte... V květnu to nebylo, protože na hřbitově ležel ještě sníh...

Zavařovací prázdné sklenice v zástupu a dnem vzhůru, dotknu se jedné a všechny slabounce zazvoní. Škatule plná hliníkových víček, plastová hlavice na jejich přimačkávání. Se zavařováním je konec, nevyplatí se. V polytenovém obalu umělý vánoční stromeček. Zažil teprve dvoje Vánoce, ale suché jehličí z těch jeho nefalšovaných předchůdců bych měl už konečně zamést. Velká krabice od tiskárny Canon a v ní odložené letní sandály, sešmachťané turistické polobotky, vycpané loňskými novinami, parádní lodičky, které vyšly z módy; ty se již do městského divadla nepodívají. Pod ponkem plátěné pouzdro a v něm boty s hokejovými bruslemi, na břitu mají kanady rzivý nádech a tkaničky bot, původně bílé, jsou umolousané. Dvacetilitrový pozinkovaný prádelní hrnec a v něm opomenuté, nevyprané, dvě malířské štětky, chudinky. Veliký vulkanfíbrový kufr s utrženým držadlem... Knihy - napadlo mi hned, jak jsem zavazadlo téměř neuzdvihl. Naštěstí jsem ho tehdy po úklidu knihovny podložil dvěma lištami, do mezírky mezi kufrem a betonovou podlahou bych mohl zastrčit konečky prstů a s heknutím vytáhnout starý kufr na chodbičku...

Páni! Ležely tam - bezprizorné, zapomenuté, odložené, beznadějné, stárnoucí. Dneska náš sklep asi nedouklidím... Co takhle nějakou rychlou selekci: vlevo - do kontejneru na starý papír, vpravo - možno zachránit. Ne, nejde mi to, cožpak jsem nějaký literární Mengele?

Listuji, čtu si, žasnu... Jak jsem jen mohl... Dlouho postrádaný Verneův Tajuplný ostrov! Domníval jsem se, že mi ho Pepa nevrátil... Vševědoucí Cyrus Smith! Inženýre, jaké to milé shledání! Obdivuhodný Granite House! Neohrožený žurnalista Gedeon Spilett! Obstál by dnes v našem bulvárním světě? Prohrabávám se nalezištěm dál a dál... Mezi hlušinou - drahokamy! Materiál na deset - ne, na dvacet fejetonů! Jeden za všechny: Sto rad pro kondici - od MUDr. Josefa Kvapilíka, vydalo nakladatelství Olympia Praha v roce 1977 - ti se udrželi podnes, to víte, sportovci...

Sedím na poloprázdném kufru a znovu si čtu o tom, co jsem měl pro svůj život udělat dávno: Využívat svůj čas lépe (rada č.36), snažit se odpouštět (rada č.31) a naučit se milovat (rada č.27).

Petr Kersch, Děčín, srpen 2005 - Psáno pro N.p.




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku