Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 9.8.2005
Svátek má Roman




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Pan Euro a jeho smrt
 >DLOUHÁ CESTA 9: Z pouště pryč k opačnému břehu
 >SPOLEČNOST: Média s rebely ruku v ruce
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je to pravda? Není to pravda?
 >SPOLEČNOST: Bijte děti, kopejte policisty
 >SVĚT: Hanoi Jane zase útočí
 >SPOLEČNOST: Kauza „Rudá ústavní“
 >POLITICKÝ CIRKUS: Hrstka věrných vzdoruje lítici opozice
 >SPOLEČNOST: Kde končí svoboda a začíná úpadek
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co policajt nesmí
 >PSÍ PŘÍHODY: Je to pravda? Není to pravda?
 >ARCHITEKTURA: Půdou a sklepem projedete bez nebezpečí aneb Znovu paternostery
 >NÁZOR: Vážený pane premiére...
 >ESEJ: O zabíjení kaprů
 >PENÍZE.CZ: Exekuce bez legrace

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
9.8. SPOLEČNOST: Kauza „Rudá ústavní“
Jan Bartoň

Mladá fronta Dnes nadepsala svůj páteční úvodník titulkem „Senátu nevadí rudá minulost soudkyně“. V této zkratce je téměř všechno, co je v naší politice tak často diskutováno. Nejprve „Senát“, toto nemilované dítě české ústavy, o kterém se pravidelně v období voleb diskutuje na téma jeho zrušení či transformace na sbor zástupců krajů (to jako poslední módní výkřik). Potom tam máme „nevadí“, což nám velmi často vadí. Dalším slovem je „rudá“, barva komunistického hnutí, ve spojení s „minulostí“ se v tom zračí všechny naše současné politické půtky a konečně slovo „soudkyně“, zastupující tu část státní moci, která byla zdeformována právě naší „rudou minulostí“.

Karel Steigerwald v poznámce v tom samém čísle MfD zřejmě nejlépe ve zkratce vystihnul problém dnes již ústavní soudkyně Formánkové. Mně osobně připadá velmi zvláštní zejména to, jak hodnotí ústavní soudkyně Formánková svůj rozsudek na hostinským, který se „neuctivě“ vyjádřil ke svým tehdejším hostům z občanského výboru alias komunistům. Svůj tehdejší rozsudek na 10 měsíců odnětí svobody vysvětluje paní Formánková svou „hloupostí“. Při vší úctě k paní Formánkové, takto bolševický systém nefungoval.

To, že se bolševický totalitní systém tak dlouho držel u moci, bylo způsobeno zcela jinými lidskými vlastnostmi než jen hloupostí. Systém se po roce 1948 uvedl nesmírnou brutalitou proti svým politickým odpůrcům a zasel do společnosti sémě strachu. Normalizace po sovětské okupaci ze srpna 1968 navázala na to nejhorší z let padesátých a i když bez rozsudků smrti opět ukázala moc a sílu komunistů (těch nepomýlených) husákovského režimu.

Mladá soudkyně Formánková, která dokonce ani nebyla členkou KSČ, tak dostala v době vrcholící normalizace počátku osmdesátých let minulého století velmi těžký úkol. Stála na prahu své kariéry a dostala hned svůj „velký“ případ. Neodsoudí-li toho hostinského zcela exemplárně, bude ji stranická buňka na okresním soudě šikanovat a má po kariéře. Je to sice jen má spekulace, ale vůbec bych se nedivil tomu, že byl případ svěřen do jejích rukou zcela záměrně, aby jako „bezpartijní“ projevila konformitu s bolševickým režimem. Byl to tedy zcela jistě strach o svůj další osud tak jako strach nás ostatních, kteří jsme v té době vstupovali do praktického života, který řídil rozhodování mladé soudkyně. Odvolací soud s hostinským již zřejmě vzal do ruky „zkušený“ straník, který trest hostinskému snížil na „pouhé“ čtyři měsíce.

Všem lidem, kteří jsou dnes starší 40 let a vstupovali do praktického života ještě za bolševika, je tento strach známý. Tento pocit stál u naší účasti v prvomájových průvodech, kde se nás na shromaždišti sešlo vždy téměř 100 % ukázat se soudruhům ze ZV KSČ a soudruhu řediteli a pak co nejrychleji „po anglicku“ zmizet. Strach a z toho plynoucí zbabělost hrála rozhodující roli pro délku naší totalitní minulosti. Jestliže naši současní komunisté, jako například poslanec Filip, vzpomínají na tyto časy se slzou v oku jako na období, které bylo „lepší než dnešek“, je zapotřebí stále znovu a znovu připomínat, že to tehdejší „lepší“ bylo pouze přehlednější. Stačilo se jen přizpůsobit a ohnout hřbet. Já už ale svůj hřbet ohýbat nechci.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku