Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.8.2005
Svátek má Soběslav




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Technaři měli právo vstupu, ale ne vjezdu aneb Proč za to všechno stejně může Gross
 >POLITIKA: Techno a konzerva
 >ÚVAHA: Ty naše nevinné bité dětičky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Sin City
 >SPOLEČNOST: Havel se mýlí, když hájí technaře
 >MÉDIA: Vhodný Kolářův nástupce aneb Veřejnoprávní newspeakové Dada
 >PRÁVO: Bleskový soud nad spisovatelem J.B.
 >POLITICKÝ CIRKUS: Mráz přichází z Downing str. 10
 >FOTOREPORTÁŽ: Happening na Letné
 >MIMOCHODEM: Rodí se sloh
 >PSÍ PŘÍHODY: Fanynčin návrat
 >FEJETON: Láska až za hrob
 >MEJLEM: Dlouhé nože přec jen budou?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 5.)
 >PENÍZE.CZ: Půjčku půjčkou nesplácejte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
8.8. RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Sin City
Ondřej Neff

Změní ten film historii filmu, jak se domnívá Filmy4you? Uvidíme za pár let. Film můžeme vidět hned. Jaký je?
Hned zkraje je třeba říci, že to není jenom "film podle comicsu". Je to doslova film - comics, který jde daleko za hranice, které pro našeho diváka kdysi nastavila nesmrtelná Jessie, kterou někdo chtěl zabít. Sin City je dílo kreslíře Franka Millera, ano, toho Millera, který provedl nekrvavou revoluci v americkém comicsu a odpálil ho z dětského hřiště šestákového koukání do výšin, kam se do jeho doby odvažoval jen evropský comics. Režisér Robert Rodriguez přizval Millera do tak blízké spolupráce, že ho učinil svým spolu-režisérem, k vzteku filmových odborů.
Film je složen ze tří příběhů, společných dějištěm (Městem hříchu) a náladou (ponuřejší být nemůže). Nemá smysl odvyprávět, o čem příběhy Tvrdé sbohem, Velká tučná zabíjačka a Ten žlutej parchant jsou. Spíš je třeba vidět, co znamenají. Je to na jedné straně recese: jakmile pokrm přepepříte tak, že je v něm víc pepře než masa, nezbývá než se smát. Schéma příběhů je jednoduché: tuhý chlapík jde po bandě zločinců, kteří ublíží holčičce nebo krásné mladé ženě a pobije je, umučí, uvláčí za automobilem, utrhne jim koule, pěstí jim vtluče střepy lebky do země a tak podobně.
Na to se dívá čtenář comicsu / filmový divák, který je v reálném světě totálně bezmocný, okrádaný státem, obelhávaný médii, ponižovaný a vysmívaný úřady, urážený intelektuálskými aristokraty, klamaný manželkou / manželem, tupený vlastními dětmi a ještě i ten jeho pes se mu občas vychčije na nohavici. Pak se mu přirozeně líbí, když někdo tomu Žlutému Parchantovi vtluče střepy mozku do hlavy.

Zpět k tomu filmu. Je úžasný po vizuální stránce. Věrně se drží předlohy i obrazově! Je v podstatě černobílý, tlumená barva tu a tam zahraje roli (krev, Žlutej parchant, modré oči kurviny a pod.) a v této tónině se odehrává podívaná zběsilá tak, že byste ji nesnesli v realistickém barevném podání, ani kdyby vás pes pochcal právě teď.

Je to úžasné a třeba vidět. Jen jednu ne snad kritickou jako spíš faktickou poznámku mám. Ta věcička jeden a plné pecky od první chvíle. Tam není chvíle oddychu a o nějakém stupňování je směšno mluvit. Takže ono to unaví a přiznám,, že když skončila třetí sekvence o Žlutém parchantovi, šel jsem domů v obavě, že následuje něco takového počtvrté. Což by se dalo už ztěží přežít. Naštěstí to byl jen závěrek a pak šli domů všichni, jak se zdálo, v plné svěžesti a duševním zdraví.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku