Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 9.8.2005
Svátek má Roman




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Pan Euro a jeho smrt
 >DLOUHÁ CESTA 9: Z pouště pryč k opačnému břehu
 >SPOLEČNOST: Média s rebely ruku v ruce
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je to pravda? Není to pravda?
 >SPOLEČNOST: Bijte děti, kopejte policisty
 >SVĚT: Hanoi Jane zase útočí
 >SPOLEČNOST: Kauza „Rudá ústavní“
 >POLITICKÝ CIRKUS: Hrstka věrných vzdoruje lítici opozice
 >SPOLEČNOST: Kde končí svoboda a začíná úpadek
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co policajt nesmí
 >PSÍ PŘÍHODY: Je to pravda? Není to pravda?
 >ARCHITEKTURA: Půdou a sklepem projedete bez nebezpečí aneb Znovu paternostery
 >NÁZOR: Vážený pane premiére...
 >ESEJ: O zabíjení kaprů
 >PENÍZE.CZ: Exekuce bez legrace

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
9.8. EVROPA: Pan Euro a jeho smrt
Petr Robejšek

Před týdnem utonul v bazénu své vily „Mr.Euro“ - Wim Duisenberg, první prezident Evropské centrální banky. Od jara 1998 do podzimu 2003 bojoval o důvěru v novou měnu euro. (Mission impossible...)

Euro má fungovat jako politická svorka mezi zeměmi s naprosto rozdílným hospodářským zaměřením, ekonomickým růstem, inflací i konkurenceschopností. Irský hospodářský růst proráží strop, německý klesá ke dnu. Ve Španělsku vláda snižuje daně a zvyšuje státní výdaje, přestože hospodářství praská ve švech; Holandsko se naopak zalyká úspornou politikou. Všichni mají stejnou měnu a ta odměňuje kreativní účetnictví (Řecko vplulo do eurozóny podvodem), inflační politiku (pakt stability byl vytunelován) a neefektivní výrobu (portugalské mzdy rostou dvojmístně, zatímco produktivita stagnuje).

Žádný div, že současná politická krize EU nabourala také euro. Italský ministr práce Roberto Maroni chce zpátky liru. Nic takového, „Euro je tu na věčné časy,“ naparuje se mluvčí měnového komisaře Joaquina Alunii, Amelia Torresová a dokazuje tak, že nemá ponětí o historii. Ze sedmi pokusů o měnovou unii (první byla ta rakousko-uherská v roce 1848) neodešla na věčnost pouze unie švýcarsko-lichtenštejnská. Srovnávací výzkum bývalých měnových unií ukázal, že jejich vznik a zánik měl vždycky mocenský rozměr. Nebo ještě razantněji: společná měna nepřežije bez společného státu. Možná namítnete, že právě euro nám mělo evropský stát zajistit. Jenomže samo euro nefunguje bez státu; každý člen eurozóny si teď dělá, co se mu hodí, zodpovědný není nikdo a náklady platí všichni.

Jak zanikne euro? Možná, že Itálie zavede z populisticko-ekonomických důvodů starou (měkkou) liru. Zbaví se bruselského šikanování a zlevní exportní výrobky. Peníze, chybějící ve státní kase, si Řím prostě natiskne. Pochybujete o tom? V dějinách měnových unií už všechno jednou bylo. Anebo EU začne pod britsko-holandsko-švédským tlakem opravdu vážně spořit. Řecku, Portugalsku či Španělsku tak bude přiškrcen blahodárný finanční příliv z Bruselu a tyto země přestanou (po vzoru Argentiny) platit dluhy. Ostatní eurostáty budou muset přihlížet znehodnocení (mezinárodně nedůvěryhodné) společné měny, nebo platit za ně. Pokud odmítnou, vystoupí chudí marnotratníci z měnové unie a natisknou si vlastní peníze. Pokud Brusel neodmítne platit, uteče z eura ta či ona (dosud) movitá země. A konečně racionální model: uznat, že euro stahuje ke dnu EU i její členy, suspendovat je na přepočtovou jednotku (jako kdysi ecu) a předat měnové kormidlo a tím i zodpovědnost zpět do rukou jednotlivých států. Uvidíme, co budoucnost přinese. Ale na místě naší vlády bych s přijetím eura nespěchal.

Psáno pro Týden




Další články tohoto autora:
Petr Robejšek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku