Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 13.8.2005
Svátek má Alena




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: „Kulturní fronta“ pomáhá Paroubkovi s výběrem ministra
 >ÚVAHA: Paroubkovo divadélko
 >POLITIKA: Fronta vpravdě národní
 >SPOLEČNOST: Už je to tady!
 >POLITICKÝ CIRKUS: Co nedá ODS nacionalistům zadarmo?
 >BODYPAINTING: Potěcha pro oko
 >MOBY DICK: Pražská výzva
 >NÁZOR: Je cosi shnilého v naší policii, nebo snad i v justici?
 >ZÁBAVA: Test logického myšlení
 >NÁZOR: CzechTek a kolektivní vina
 >POVÍDKA: Starý kamarád
 >MEJLEM: Reakce na článek Techno a konzerva
 >NÁZOR: Pokud byla policie na Czechteku napadána, pak proto, že se nechovala jako policie
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (15)
 >EKONOMIKA: Silná koruna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
13.8. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (15)
Epoch Times

komentář 4 – 2/3

Čínská komunistická strana se staví proti přírodě

Zlo, které překračuje princip vzájemného vytváření a vzájemného potlačování

Lao’c řekl: „Celý svět ví, co je krásné, díky tomu, že existuje zkaženost; ví, co je laskavost, díky tomu, že existuje nevlídnost. To je důvodem, proč mít a nemít se navzájem vytvářejí, obtížnost a jednoduchost k sobě navzájem směřují, proč se dlouhé a krátké v sobě odráží, vysoké a nízké k sobě kloní, hlas a zvuk se navzájem harmonizují a vpředu a vzadu se navzájem doplňuje.“

Jednoduše řečeno, princip vzájemného vytváření a vzájemného potlačování v lidském světě existuje. Nejen lidé jsou rozděleni na dobré a zlé, dobro a zlo také existuje uvnitř každého jednotlivého člověka.

Tao Či, idol banditů ve starověké Číně, řekl svým následovníkům: „Bandité by také měli následovat ‘Cestu’.“ Dále to vysvětlil a rozvedl tak, že být banditou by mělo také znamenat být „čestný, odvážný, spravedlivý, moudrý a dobrotivý“. To znamená, že ani bandita nemůže svévolně řádit. Také on musí následovat určitá pravidla.

Při zpětném pohledu na historii ČKS můžeme říct, že je plná intrik, zrad, a že tam není nikdo, kdo by z dobré vůle dodržoval nějaká pravidla nebo přikázání. Např. co bandité uznávali nejvíce, bylo to, co je „spravedlivé“. Dokonce i místnost, kde si rozdělovali lup, nazývali „Síň spravedlnosti pro rozdělování kořisti“. Ale soudruzi uvnitř ČKS - kdykoliv se objeví krize - začnou odhalovat věci jeden na druhého, a dokonce na sebe vznášet falešná obvinění.

Vezměme si například Generála Pcheng Te-chuaje [9]. Mao Ce-tung, který dříve farmařil, samozřejmě věděl, že je nemožné vyprodukovat 130 tisíc jin [10] zrní na mu [11], a že všechno, co Pcheng, když kritizoval Maa za Velký skok vpřed, řekl, byla pravda. Věděl také, že Pcheng neměl žádný záměr převzít jeho moc, nehledě na skutečnost, že mu Pcheng několikrát zachránil život, když bojoval proti 200 tisícovému vojsku Chu Cung-nana pouze s 20 tisíci svými vojáky během války ČKS proti KMT (Kuomintang, Národní strana). Nicméně hned, jak Pcheng vyjádřil svůj nesouhlas s Maem, Mao vybuchl vzteky a okamžitě hodil do smetí oslavnou báseň, kterou o Pchengovi napsal: „Kdo troufá si jezdit na hřbetě koně se vztyčenou rukou svírající meč – pouze náš generál Pcheng!“ Mao byl rozhodnut Pchenga nechat zabít, navzdory Pchengově ušlechtilosti a tomu, že Maovi několikrát zachránil život.

ČKS než by vládla dobrotivou politikou; raději brutálně zabíjí, pronásleduje své vlastní členy a je zaměstnána interními spory o pohrdání soudružstvím a osobní loajalitou; s lehkým srdcem se vzdává čínského území, jednajíc ostudně jako zbabělec; dělá ze sebe nepřítele spravedlivé mysli a víry, postrádá prozíravost a moudrost; opakovaně organizuje masová hnutí, což odporuje způsobu, jakým by moudrý člověk vládl národu. Když to celé zvážíme, ČKS zašla tak daleko, že upustila dokonce i od základního požadavku, že „i bandité by měli následovat Cestu.“

Její zlo daleko překračuje principy vzájemného vytváření a vzájemného potlačování ve vesmíru. ČKS se staví proti přírodě a lidskosti v největší možné míře, účelově způsobila zmatek v tom, kde jsou kritéria dobra a zla, a převrací principy vesmíru. Její nezkrotná arogance dosáhla vrcholu a je odsouzena k úplnému zhroucení.

I.

Bojování se Zemí porušuje principy přírody a způsobuje mnohé pohromy

Třídní rozbroje dosahují až k přírodě

Ťin Sin-chua, který ukončil studia na střední škole v Šanghaji v roce 1968 a byl členem stálého výboru středoškolské Rudé Gardy v Šanghaji, byl v březnu 1969 poslán na venkov provincie Chej-lung-ťiang. 15. srpna 1969 se z horských oblastí přivalily divoké povodně a brzy zaplavily oblasti v okolí řeky Šuang. Ťin skočil do prudkých proudů povodně, aby zachránil dva elektrické kabely unášené proudem a utopil se.

V následujícím textu jsou dva Ťinovy zápisy před tím, než zemřel.

4. července

Začínám pociťovat vážnost a napjatost třídních rozbrojů na venkově. Jako člen Rudé Gardy předsedy Maa stojím plně připraven bojovat proti zpátečnickým silám s nepřemožitelnou Myšlenkou Mao Ce-tunga jako svojí zbraní. Jsem odhodlán toto dělat, i kdyby to znamenalo obětovat svůj život. Budu bojovat, bojovat a bojovat svými nejlepšími schopnostmi, abych upevnil diktaturu proletariátu.

19. července

Třídní nepřátelé v té pracovní brigádě jsou stále arogantní. Vzdělaná mládež přišla na venkov, právě aby se zapojila do třech hlavních revolučních hnutí na venkově, především do třídních bojů. Měli bychom se spolehnout na třídu chudých a na nižší střední vrstvu zemědělců, mobilizovat masy a potlačit aroganci nepřátel. My, vzdělaná mládež, bychom měli vždy držet veliké transparenty s Mao Ce-tungovými Myšlenkami, nikdy nezapomenout na třídní boje a nikdy nezapomenout na diktaturu proletariátu.

Ťin šel na venkov s ideou, že bude bojovat proti Nebi a Zemi, a že přetvoří lidskost. Jeho zápisky odhalují, že jeho mysl byla plná „bojů“. Rozšířil myšlenku třídního boje na zápasení s Nebem a Zemí, a nakonec za to položil život. Ťin je typický případ filosofie boje a zároveň je bezpochyby její obětí.

Engels jednou řekl, že svoboda je poznání nevyhnutelnosti. Mao Ce-tung k tomu přidal: „a přeměna světa“. Tento poslední dodatek úplně odhalil pohled ČKS na přírodu jako na něco, co je třeba měnit. Samotná podstata a původ “nevyhnutelnosti“ leží za hranicemi chápání komunistů. Ti věří, že příroda a lidskost mohou být podrobeny, a to zmobilizováním subjektivního lidského vědomí k pochopení objektivních principů. Komunisté při svém úsilí o změnu přírody udělali v Rusku i v Číně, svých dvou pokusných oblastech, velký nepořádek.

Lidové písně z doby Velkého Skoku Vpřed ukazují aroganci a hloupost ČKS: „Ať se hory skloní a řeky ustoupí stranou“; „Žádný Žlutý Císař v nebi není a na zemi není Dračí Král. Já jsem Žlutý Císař a já jsem Dračí Král. Já rozkážu třem horám a pěti roklinám, aby ustoupily, a tady přicházím!“

Tak tedy Komunistická strana přišla! A s ní i ničení původně harmonického světa a narušení rovnováhy přírody.

Ničení přírody způsobuje, že ČKS sklízí, co zasela

ČKS v rámci své politiky, kde obilí je základním pojítkem všech programů, proměnila bez jakýchkoliv omezení rozlehlé oblasti horských svahů a pastvin v ornou půdu a zaplnila čínské řeky a jezera, aby vytvořila úrodnou půdu. Jaký byl výsledek? ČKS tvrdila, že produkce obilí v roce 1952 přesáhla produkci za vlády Národní strany, avšak co ČKS neodhalila, bylo, že až do roku 1972 celková produkce obilí nepřesáhla produkci, které země dosahovala za mírumilovné vlády Čchien-lunga z dynastie Čching. Dokonce i dnes je průměrná produkce obilí na jednoho obyvatele stále o hodně nižší než za dynastie Čching. V porovnání s dynastií Sung, kdy zemědělská produkce v Číně byla na vrcholu, jde o necelou jednu třetinu tehdejší obilné produkce.

Bezohledné kácení stromů a zavodňování a urovnávání řek a jezer vyústilo v Číně v drastické narušení životního prostředí. Dnes jsou čínské ekosystémy na pokraji zhroucení. Vysoušení řeky Chai a Žluté řeky a znečištění řeky Chuai a Jang-c‘ přerušilo životně důležitou linii, na které odjakživa záviselo přežití čínského národa. Spolu se zmizením pastvin v oblastech Kan-su, Čchün-chai, Vnitřního Mongolska a Sin-´tiangu si do centrálních plošin prodraly cestu písečné bouře, přinášející obrovské množství písku.

V 50. letech 20. stol. ČKS pod vedením sovětských expertů postavila vodní elektrárnu na Žluté řece. Tato elektrárna dosahuje výrobní kapacity pouze na úrovni středně velké řeky, přestože Žlutá řeka je druhou největší řekou Číny. Co je ještě horší, tento projekt způsobil, že ve vrchních úsecích řeky se hromadí bahno a písek, a zvedl nadmořskou výšku řečiště. Kvůli tomu pak i mírná záplava způsobí obrovské ztráty na životech a majetku lidem na obou stranách řeky. V roce 2003 došlo k záplavám na řece Wei, jejíž maximální průtoková rychlost tehdy dosáhla 3700 kubických metrů za sekundu. To je rychlost, ke které může dojít jednou za tři až pět let, přesto však způsobila katastrofu, která neměla obdoby za posledních padesát let.

V kraji Čumadian v provincii Chenan bylo postaveno velké množství rozsáhlých přehrad. V roce 1975 se hráze těchto přehrad v rychlém sledu za sebou zřítily. Během pouhých dvou hodin se utopilo 60 000 lidí a celkový počet obětí dosáhl 200 000.

To, že ČKS pokračuje ve svém bezohledném počínání na čínské zemědělské půdě, vyžaduje pozornost. Hráz na řece Jang-c‘ a projekt přemístění jižních vod na sever jsou pokusy ČKS o změnu přírodních ekosystémů s investicemi čítajícími stovky miliard dolarů, nehledě na ony malé a středně velké projekty pro „boj se Zemí“. Mimoto ČKS jednou navrhla, že použije atomovou bombu k prudkému otevření průsmyku na Čchün-chajsko-tibetské plošině, aby tak změnila přirozené životní prostředí západní Číny. Přestože pohrdání ČKS svou zemí a její arogance šokovalo svět, daly se očekávat.

V hexagramech (Ba Kua) Knihy proměn považovali čínští předkové nebe za Čchien neboli tvořivé a uctívali je coby nebeské Tao. Zemi považovali za Kchun neboli vnímající a vážili si vnímajících sil a mocností.

Kchun, hexagram, který následuje Čchien, je v Knize proměn vysvětlen takto: V hexagramu Kchun se Země bude rozprostírat a rezonovat, ozývat se v odpověď. V souladu s tím ji budou osvícené bytosti štědře a moudře spravovat a udržovat ji.

Konfuciovy poznámky ke Knize proměn říkají: „Dokonalá je velikost Kchun; poskytuje zrození všem bytostem.“

O povaze Kchun Konfucius dále říká: „Kchun je nejjemnější, avšak v pohybu je pevná. Je nejklidnější, avšak ve své povaze energická. Skrze následování získává svého pána, přesto však udržuje svou přirozenost, a tak přetrvává. Zahrnuje všechny věci a je oslnivá v přeměně. Tak existuje Kchun – jak je poddajná, když nese nebesa a přitom kráčí s časem…“

Jednoduše řečeno, jedině ve vnímající síle a moci matky země, měkkosti, klidu a ve vytrvalém následování nebe mohou všechny věci na zemi trvat a vzkvétat. Kniha proměn nás učí správnému postoji k nebeskému Tao a pozemským ctnostem a žádá nás, abychom následovali nebe, chovali věrnost k zemi a měli úctu k přírodě.

Avšak ČKS, která zneuctívá Čchien a Kchun, staví na “boji s Nebem a se Zemí“. Po libosti plení přírodní zdroje země. Nakonec bude nevyhnutelně potrestána nebem, zemí a zákonem přírody.

Poznámky:
9) Pcheng Te-chuej (1898-1974), čínský komunistický generál a politický vůdce. Pcheng byl hlavním velitelem v Korejské válce, místopředsedou ve Státní radě, členem politbyra, ministrem obrany v letech 1954-1959. Z oficiálních postů byl sesazen poté, co nesouhlasil s Maovými levicovými postoji na Lušanském plénu ČKS v roce 1959.
10) „Ťin“ je čínská měrová jednotka váhy. 1 ťin = 0,5 kg.
11) „Mu“ je čínská jednotka pro měření plošného obsahu. 1 mu = 0,165 akru.


Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku