Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 11.8.2005
Svátek má Zuzana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Zhovadilá potřeba
 >SVĚT: Svatá válka je čím dál tím jasnější
 >DLOUHÁ CESTA 10: Naši Češi - protinožci
 >POLITIKA: Peripetie populismu premiéra Paroubka
 >ÚVAHA: Na cestě svobody
 >POLITICKÝ CIRKUS: Kulturní volba
 >POLITIKA: Foxteriéři, ministři a jejich kultura
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Chvála špuntů
 >HISTORIE: Exilová "práce drobná", demonstrace a policie v L.A.
 >ÚVAHA: Ontologický aspekt CzekTeku
 >NÁZOR: Česká politika po Mlýnci
 >CHTIP: Společný boj proti teroristům Talibanu
 >PENÍZE.CZ: Daň z nemovitosti - plaťme víc a s úsměvem
 >EVROPA: Vstoupili jsme do Evropské unie, abychom ji rozložili?
 >ÚVAHA: Nejsme v pohodě a nevíme proč

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
11.8. POLITIKA: Foxteriéři, ministři a jejich kultura
Adriena Jirková

Miloš Zeman blahé paměti se nechal slyšet, že s dostatkem peněz by ministra kultury mohl dělat třeba cvičený foxteriér. Pavel Dostál, dej mu Pán Bůh věčnou slávu, na to prý odpověděl „haf“. Dnes se hledá jeho nástupce. Bude to Vladimír Darjanin nebo Vítězslav Jandák? Co takhle současný první náměstek Novák? Najít ministra kultury není lehké a konečný výběr hodně napoví o tom, jak si premiér Jiří Paroubek přestavuje budoucnost tohoto, ačkoliv se to mnohým nezdá, důležitého resortu. Výběr ministrů kultury byl opakovaně vždy jen úlitbou koaličním partnerům. To aby byl zachován domluvený poměr mezi většinovými a menšinovými vládními stranami. „Silové“ resorty se prostě rozdělují jinak. Pavel Dostál svou bohémskou rozevlátostí, symbolizovanou v očích veřejnosti pověstnou šálou okolo krku, zavedl představu, že stačí potykat si s kdekým, sem tam pronést něco kontroverzního a ministerstvo bude fungovat. Ve skutečnosti je to o mnoho složitější. Ministerstvo kultury připomíná cosi mezi otloukánkem a Augiášovým chlévem.

Je nutné řešit problémy, které jsou pro další fungování kultury a kulturních zařízení v této zemi zcela klíčové, snad až životně nutné. Přes všechnu snahu a podporu za jeho éry stejně ubylo procento HDP do kultury ze státního rozpočtu.

Do očí bijící příklady jsou přitom jen vrcholkem ledovce. Základní pochybení, které v důsledcích podvazuje kulturní činnosti, tkví v systému, respektive v nesystémovosti. Jestliže se například úředníci Inspekce ministerstva kultury z oken dívají na lešení, na němž provádějí restaurátorské práce lidé, kteří k takové činnosti nemají licenci a nezasáhnou, přestože od profesionálních restaurátorů dostávají písemné výzvy, kdesi v systému je chyba. Jestliže ministerstvo kultury nezasáhne, když se poslanci snaží zvýhodnit samostatně výdělečného zemědělce proti stejně samostatně výdělečnému kameramanovi či restaurátorovi, pak je opět v systému chyba.

Nový ministr kultury, ať už se jím stane kdokoliv, bude mít co dělat. Otázka ale je, zda se od něj nějaká koncepční činnost vůbec očekává. Do voleb zbývají jen měsíce a jsme svědky toho, že pro premiéra Paroubka je důležitější potenciální volební zisk než řešení problémů. Proč teď sahat k nepopulárním, i když nutným krokům, když se volby blíží a podle průzkumů veřejného mínění má ČSSD stále co dohánět?

Všechno nasvědčuje tomu, že kultura bude muset zase ustoupit volebnímu zisku. Přitom je už roky naprosto nezbytně nutné nejen například přepracovat zákon o podpoře kinematografie, ale vůbec vymezit pojmy jako je veřejná služba. Bez základního, přesně formulovaného právního rámce, který se alespoň pokusí definovat co je „kulturní“ v oblasti služby ve veřejném zájmu a co „výrobní“ v oblasti ryze podnikatelské, není pro kulturu možné udělat skoro nic.

Tento zmatečný stav napomáhá vzniku legislativních zmetků, kvůli kterým jsou kupříkladu restaurátoři a celý národ nuceni bezmocně sledovat, jak jim památky nedocenitelné hodnoty více či méně padají na hlavu. V důsledku tyto přehmaty nahrávají lidem, kteří prosazují například privatizaci České televize – tedy likvidaci jednoho z hlavních pilířů toho, o čem jsme zvyklí mluvit jako o veřejné službě, tedy o obnovování a vytváření kulturního dědictví národa.

Před novým ministrem kultury tedy stojí obrovsky náročný a komplikovaný úkol. Politická vůle k jeho splnění je nutná, politická shoda je nezbytná. Bohužel se u nás i oblast kultury stala politikem.

Teď je to „jen“ na 10 měsíců. Co ale bude po dalších volbách? Kultura snad již není tou předlistopadovou „nadstavbou“. Chtěli bychom věřit, že konečně někdo začne chápat, že je to prostředek celoživotního vzdělávání a základ pro národ, který nebude stagnovat.

Adriena Jirková
Prezidentka Konfederace umění a kultury




Další články tohoto autora:
Adriena Jirková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku