Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.8.2005
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Bez zásahu mohl CzechTek dopadnout i mnohem hůř
 >IZRAEL: První krok. Nebo poslední?
 >POLITIKA: Klausův hradní kobereček
 >POLITIKA: Paroubkovo mediální harakiri
 >PRÁVO: Personální opatření ministra Němce
 >POLITICKÝ CIRKUS: Zapeklitá otázka
 >ÚVAHA: Jakou policii vlastně chceme?
 >POLEMIKA: Reakce na článek Právní úprava divokých technoparty v Británii
 >ÚVAHA: Vzpomínka na politruka Adámka
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 7.)
 >ZOO PRAHA: Otevření expozic Vodní svět a Opičí ostrovy
 >EKONOMIKA: Akciové trhy rostou
 >PENÍZE.CZ: Ví stát nejlíp, jaká cena je správná?
 >POLITIKA: Zhovadilá potřeba
 >SVĚT: Svatá válka je čím dál tím jasnější

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
12.8. ÚVAHA: Vzpomínka na politruka Adámka
Jan Beneš

Nevím, čím byl politruk Adámek původně. U 22. výsadkové už jsme ho poznali jen jako majora a pilného uvědomovatele a poučovatele. Byl nezapomenutelný a nutně jsem si ho musil připomenout i dnes, po padesáti létech. Či byl mi připomenut, vzpomínkami na bombardování Hirošimy a Nagasaki a ovšem i Czech Tek a následnými reakcemi. Neb obé nese neklamné znaky mentality soudruha majora a ostatně všech soudruhů až po soudruha Grebeníčka, případně údajného nesoudruha Koháka obecně. Nikdy se nedat pomýlit realitou.

V rozhovoru s naší o dvě generace mladší kamarádkou Aničkou (40) osobou rozhodně nikoli nevzdělanou ba dokonce pečující o výchovu jiných generací, náhle vyplynulo, že tato rozhodně nikoli nevzdělaná osoba díky výchově a vzdělání nadobutému v socialistickém Československu, nic neví o tom, že ona válka (kterou jsme vyhráli) se odehrávala také v Pacifiku. Podle informací ve škole jí vštípených, ta válka skončila 9. května 1945 a v srpnu pak Američané, jen tak pro nic a za nic, shodili na Japonsko ty dvě atomovky.

S Aničkou to prostě její vychovávatelé měli o značný díl jednodušší, než to měl soudruh major Adámek s námi; my jsme válku dosud pamatovali a jeho výklad těch událostí se tudíž omezoval na tvrzení, že to máme brát selským rozumem a uvědomit si, že USA válčily s Japonskem čtyři roky, aniž je dokázaly porazit, Sovětský svaz s tím byl hotov za dva týdny. Což kalendářově samozřejmě odpovídá. Odpor k atomu a strach z něj tehdy ještě nepřišel do módy, takže do argumentace soudruha majora, zoceleného dvouletým učilištěm pro politické zástupce velitelů, nevplynul. Našim pravidelným cvičením ostatně bývala aktivita po povelu: "Atomový útok zleva." A nýbrž jsem tam tehdy zastával funkci kresliče operačního oddělení štábu brigády (ač záklaďák, nikoho jiného, kdo by to uměl, neměli) pilně jsem do map zakresloval (v rámci celkového boje za mír) nasazení brigády v prostoru jižně od Mulhouse k zajištění přemostí na Rýnu a stranou sovětského atomového úderu tamtéž.

Oblíbený terminus technicus soudruha majora pak se týkal meziválečného Československa (všimli jste si, že se vžil i u lidí, jichž ze sympatií k vládě jedné strany nemůžeme podezřívat, komunistický propagandistický termín předmnichovské?) Nazýval tu dobu "hrůzovláda presidenta Masaryka". Nu a já znal od starších generací tuto dnes už zapomenutou trampskou píseň:

Zakazuje se, v hustém lese stavět boudy!
Zakazuje se, na paďoury házet hroudy!
Chodit vedle cestiček, v lese dělat ohníček!
Toho střezte se, to zakazuje se!

Dále se tam pak pělo cosi o zákazu provokovat hakenkreutzlery (což byl z doby oné hrůzovlády výraz pro vyznavače hákového kříže). To se nás jaksi už moc netýkalo, ale repertoiru uctívané generace trampských bardů jsme se účastnili. Trampy jsme se stávali proto, že nám bolševik zakázal Junáka i Sokol, aniž je dokázal čímsi nahradit. V té době arciť bývala ještě sobota (socialismus se teprve budoval) pracovní a tak závadová mládež, které se provokování hakenkreutzlerů už netýkalo, vzala za svou píseň (dnes už opět zapomenutou)

Anglická sobota
My jezdíme do přírody a tam u vody, stavíme stan.
Co nám schází - nás nerozhání, když hoří plán.
My kašleme na robotu, na tu slotu,
My chcem, my chcem, anglickou sobotu -
za rachotu !
A soudruzi z plánování, zapomněli na ní.

Pokračovalo se, v tomto duchu zcela cizímu budovatelskému nadšení našeho lidu, dokonce s útokem na budovatele, respektive jejich ekvivalent majorů Adámků, který si bral trampy a pásky na mušku. (Slovo chuligán se vynořilo až roku 1957 v souvislosti s profackováním jakéhosi majora ČSLA, který potkal v pražské Zlaté huse svatbu a ženich v uniformě mu nezasalutoval … Nejtěžší vynesený trest byl tehdy 11 let.)

Nu, a jsme tím u Czech Teku a údajně opět závadové mládeže dnešní, vzpírající se uctívání obecně uznávaných penátů. Což i samotného předsedu vlády vyděsilo. Že čas oponou trhnul budiž usuzováno z toho, že tehdejší president Zápotocký, ba ani předseda vlády (Viliam Široký) za onoho času na rozdíl od času soudobého, nepocítili potřebu vstoupit do hry. Že mentalita věrchušky však nezná příliš variací, zase možno mít za jisté z petic veřejně publikovaných přání pracujících (všech pokrokových lidí měst i venkova, dělníků, rolníků a pracující inteligence) na podporu Řádu, jakož naší bezpečnosti a ochrany pořádku vůbec.

Takže tu vlastně nemáme nic, co by jednoho překvapilo. Snad jen to, že ona czechteková mládež má zajisté o minulosti nejvýše přehled naší Aničky. Nezajímá ji a nezajímá se ani o ni. Kletě. Chce se nejvýše vrtět, cosi do sebe nacpat a prostě se jaksi odreagovat od světa, který je kolem. Což jsme měli ve své době i my, a před námi zase ti, kterým bylo proti mysli nechávat na pokoji hakenkreutzlery.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku