Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.8.2005
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Bez zásahu mohl CzechTek dopadnout i mnohem hůř
 >IZRAEL: První krok. Nebo poslední?
 >POLITIKA: Klausův hradní kobereček
 >POLITIKA: Paroubkovo mediální harakiri
 >PRÁVO: Personální opatření ministra Němce
 >POLITICKÝ CIRKUS: Zapeklitá otázka
 >ÚVAHA: Jakou policii vlastně chceme?
 >POLEMIKA: Reakce na článek Právní úprava divokých technoparty v Británii
 >ÚVAHA: Vzpomínka na politruka Adámka
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 7.)
 >ZOO PRAHA: Otevření expozic Vodní svět a Opičí ostrovy
 >EKONOMIKA: Akciové trhy rostou
 >PENÍZE.CZ: Ví stát nejlíp, jaká cena je správná?
 >POLITIKA: Zhovadilá potřeba
 >SVĚT: Svatá válka je čím dál tím jasnější

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
12.8. POLITIKA: Klausův hradní kobereček
Jiří Pehe

Téměř pokaždé, když si prezident Václav Klaus vyžádá vysvětlení toho či onoho od jednoho z ministrů vlády, dopadne to mediálně stejně: na fotografiích v denním tisku nebo v záběrech televizí pak vidíme přísně se dívajícího, důležitostí poněkud nafouklého prezidenta, a vedle něho přikrčeného ministra. Média nám pak s oblibou sdělují, že příslušný ministr byl pozván „na kobereček“, popřípadě že dostal od pana prezidenta „kartáč“.

V době všemocných mediálních symbolů to ani nemůže dopadnout jinak. I kdyby měli ministr nebo předseda vlády tisíckrát pravdu, skutečnost, že na žádost prezidenta jdou na Hrad, je v politickém souboji s aktivistickým prezidentem dopředu oslabuje. To vše je samozřejmě umocňováno i specificky českou politickou geografií. Sídla úřadu vlády i ministerstev se nacházejí v podhradí, Hrad stojí na kopci, odkud - poněkud monarchicky - dominuje celé Praze (a potažmo české kotlině). Jde-li pozvaný ministr něco „vysvětlovat“ panu prezidentovi nahoru, na Hrad, promítá se do toho příslušná symbolika.

Článek 64, odstavec 2 ústavy o prezidentově právu jednat s ministry a vládou říká pouze toto: „Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“. Není zde tedy ani slovo o tom, že by ministři nebo premiér museli za prezidentem k projednávání různých otázek nebo k předkládání zpráv jezdit na Hrad.

A možná že by za Václavem Klausem na Hrad ani jezdit neměli. Když byl prezidentem Václav Havel, přicházeli na Hrad k rozhovorům nejrůznější vládní činitelé, ale téměř nikdy to nebylo Hradem médiím prezentováno tak, že prezident rozzlobený kvůli tomu či onomu, si ministra či předsedu vlády nekompromisně povolal. A v médiích se pak také nepsalo o předvolávání na „hradní kobereček“.

Ačkoliv měl Václav Havel bezesporu k některým politickým subjektům, jakož i k individuálním politikům větší sympatie než k jiným, jeho Hrad byl přesto do značné míry neutrální místo. Havel se netvářil jako přísný politický tatík, který si některé politiky zve, aby jim z pozice své autority vyčinil a pak o tomto „kartáči“ podal prostřednictvím svých mluvčích příslušné hlášení médiím.

Klausův Hrad ovšem neutrálním místem není. Je to sídlo politika, který nemíní pochopit, že coby prezident by neměl používat Hrad k vedení svých osobních politických válek. Navíc je to Hrad čestného předsedy největší opoziční strany, který se jako předseda této strany také bez skrupulí chová - i když nám jeho hradní spolupracovníci v médiích neúnavně vysvětlují, že je prezident vlastně velmi neutrální.

Z toho vyplývá, že by prezidentovy výzvy k chození na hradní kobereček měli členové vlády do budoucna odmítnout - zejména když cítí, že se za prezidentovým pozváním skrývá snaha veřejně toho kterého ministra, či celou vládu „nakopnout“ či ponížit. Protože ústava neříká nic o místě setkávání prezidenta s členy vlády, měl by premiér členům svého kabinetu povolit, aby se rozhodli podle svého uvážení, včetně možnosti, že panu prezidentovi navrhnou setkání na své vlastní půdě nebo na neutrálním místě v „podhradí“.

Mnozí jistě namítnou, že takové jednání by odporovalo zavedené protokolární praxi nebo by bylo neslušné. Jenže protokol má smysl dodržovat, pokud není zneužíván druhou stranou k politickým hrátkám, jež mají svou hlubokou symboliku. Pro Klause je tímto symbolickým sdělením směrem k veřejnosti toto: „Podívejte se, kdo je v české politice pánem“.

Právo, 10.8.2005

Webová stránka Jiřího Pehe


Další články tohoto autora:
Jiří Pehe

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku