Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 11.8.2005
Svátek má Zuzana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Zhovadilá potřeba
 >SVĚT: Svatá válka je čím dál tím jasnější
 >DLOUHÁ CESTA 10: Naši Češi - protinožci
 >POLITIKA: Peripetie populismu premiéra Paroubka
 >ÚVAHA: Na cestě svobody
 >POLITICKÝ CIRKUS: Kulturní volba
 >POLITIKA: Foxteriéři, ministři a jejich kultura
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Chvála špuntů
 >HISTORIE: Exilová "práce drobná", demonstrace a policie v L.A.
 >ÚVAHA: Ontologický aspekt CzekTeku
 >NÁZOR: Česká politika po Mlýnci
 >CHTIP: Společný boj proti teroristům Talibanu
 >PENÍZE.CZ: Daň z nemovitosti - plaťme víc a s úsměvem
 >EVROPA: Vstoupili jsme do Evropské unie, abychom ji rozložili?
 >ÚVAHA: Nejsme v pohodě a nevíme proč

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
11.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Chvála špuntů
Jan Kovanic

Pouštěči a zesilovači zvuků, vyluzující na nepatřičném místě a v nepatřičné době silné hluky jsou vlastně zvukoví teroristé. Nejen technaři. Své udělá i střední proud, puštěný na plný pecky na sídlišti. I takový Čajkovského koncert B-moll, nyvě znějící ve tři hodiny ráno za nejbližší zdí, vykoná svoje. Oni Stouni na Letné pulzovali u nás na Lužinách i ze vzdálenosti těch asi deseti, patnácti kilásků.

Bojovat proti hluku lze různě, třeba i politicky. V roce 1971 jsem na poděbradských kolejích založil dokonce stranu, přesněji sdružil jsem koalici tří stran v politický subjekt zvaný "Klidný spánek". Naším heslem bylo: "Spěme dál!"

Ale jsou i technické prostředky proti rušení zvukem. Po několika slovních potyčkách si jeden soused, co si bral práci domů, obklopil svůj byt izolačními stěnami. Je to dýdžej - ale máme klid. Poměrný.

Nejhorší bylo, když začali dělat rekonstrukci bytu sousedi na patře. Další rok se do téhož pustili sousedi pod námi. Pak ti nad námi. Nakonec jsme rekonstruovali sami - a to je snad nejhorší.

Spánek je mi vzácný a hluk ho ruší. Naštěstí už nedělám na směny, takže se mohu vyspat v noci. Ale i klid občanské noci bývá často narušen. Hlavně, když si člověk nechá otevřená okna v ložnici. Po desáté pak slyší hulákání opilců. Po půlnoci přijíždí mládež posledním metrem a ještě se tak hodinku loučí pod našimi okny. Kolem čtvrté začínají pejskaři se svými potvorami. V pět přichází vyvrcholení - to ani zavřená okna nepomáhají.

Neidetifikovatelný soused si pořídil príma elektronického budíka. Tento stroj pípá každým dnem kolem té páté hodiny. I když je soused na dovolené a nemá budíka kdo zamáčkout. Protože však tolik dovolené nikdo mít nemůže, je možné, že soused odkvačí, ale nezamáčkne buzení. Opakované buzení se myslím jmenuje ta funkce. Nu, stroj sám se odepne asi po hodině.

Už normálně nevstávám v pět. Totiž nemusím, mohu využít dokonalého vynálezu zvaného "pružná pracovní doba". Ale někdy jsem vzbuzen, a pak vstanu v šest. Raději si však pospím až do půl osmé. A tu mi vypomohl dar od mé milé ženy: Špunty do uší. Večer se zašpuntuju a spím skutečně až do těch půl osmé, kdy už přece jen musím vstávat, abych byl na devátou v práci.

Vstávat musím, avšak neslyším budík a spím si spokojeně dál. Špunty fungují bezvadně a permanentně. Budík však vzbudí ženu, a ta už mě vytrhne ze spánku.

Díky jí za to. (Nejen za to.)

Psáno v Praze dne 10. srpna 2005, třicet let a dva týdny po svatbě


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku