Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.8.2005
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Bez zásahu mohl CzechTek dopadnout i mnohem hůř
 >IZRAEL: První krok. Nebo poslední?
 >POLITIKA: Klausův hradní kobereček
 >POLITIKA: Paroubkovo mediální harakiri
 >PRÁVO: Personální opatření ministra Němce
 >POLITICKÝ CIRKUS: Zapeklitá otázka
 >ÚVAHA: Jakou policii vlastně chceme?
 >POLEMIKA: Reakce na článek Právní úprava divokých technoparty v Británii
 >ÚVAHA: Vzpomínka na politruka Adámka
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 7.)
 >ZOO PRAHA: Otevření expozic Vodní svět a Opičí ostrovy
 >EKONOMIKA: Akciové trhy rostou
 >PENÍZE.CZ: Ví stát nejlíp, jaká cena je správná?
 >POLITIKA: Zhovadilá potřeba
 >SVĚT: Svatá válka je čím dál tím jasnější

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
12.8. PRÁVO: Personální opatření ministra Němce
Martin Stín

Nevím, zda se někdy dozvíme pravdu o tom, zda zveřejnění tzv. "Cibulkových seznamů spolupracovníků StB" bylo velkou akcí dezinformačního záškodnictví StB, ke které byli zneužiti radikální a současně naivní občanští aktivisté, nebo jen neuváženým krokem posledně zmíněných horlivců. V každém případě se podařilo vyvolat ve veřejnosti dojem, že několik desítek tisíc občanů, uvedených v Seznamech, byli hlavními nositeli zločinných prvků předlistopadového režimu, a odpoutala se pozornost od "zásluh" ostatních složek represivního aparátu a jemu nadřízených řídích struktur KSČ.

Jedním z nejcitlivějších úkolů při převzetí moci novým režimem bylo řešení osudu donucovacího aparátu - policie, prokuratury, soudů, vězeňství. Zatímco komunisté po r. 1948 si politickou oddanost těchto struktur zajistili také tím, že do nich dosadili určitý počet sice nevzdělaných, jen narychlo účelově vyškolených, zato politicky oddaných "dělnických kádrů", polistopadové vedení státu se pokusilo zachovat použitelnost zděděných složek jejich očištěním od nejvíce zkompromitovaných osob. Profesionální příslušníci StB byli rozehnáni na principu kolektivní viny, mimo výjimek, jejichž výběr byl vysoce subjektivní a často zcela iracionální. U těch ostatních byl právě vztah k StB určujícím třídícím hlediskem. Příliš se při tom nepřipomínalo, že StB nesměla vést svazky na tzv. nomenklaturní kádry, tj. na ty, jejichž jmenování do funkce schvaloval nadřazený stranický orgán. Právě ti mohli z výšin svého postavení škodit účinněji než řadoví tajní spolupracovníci, ale nenávisti spoluobčanů zůstali ušetřeni. Mlčelo se také o okolnosti, že evidenci "velký ryb" se ve větším nebo menším rozsahu podařilo v ochranném stínu ministra Sachra zničit. Ale národ byl spokojen: ostrakizací převážně malých ryb z "Cibulkových seznamů" potlačil pocit bezmoci nad zjištěním, že dosavadní držitelé moci se jen přeskupí, ale vliv si zachovají, a ti, kteří skutečně škodili spoluobčanům, zůstanou nepotrestáni. Také tím umlčel výčitky svědomí - pokud je ovšem vůbec pociťoval - že o zúčtování s totalitní minulostí usiloval málo a s nechutí, pokud vůbec. Psí smečka dostala v "Seznamech" kost, aby jí nebylo líto, že nesmí sežrat šunku, a spokojila se tím. Celý proces vyvrcholil v resortu spravedlnosti prověrkami v r. 1994, od nichž v podstatě snahy o další očistu od politicky a případně i trestněprávně zkompromitovaných osob už nepokračovaly. Do prověrkových komisí se leckdy vetřeli lidé, kteří měli rovněž máslo na hlavě, byli s prověřovanými spojeni společnou vinou a zavírali oči nad jejich prohřešky. Očistu provázely přesuny: prokurátoři prchali na soudy, soudci na prokuratury. Nedivme se proto, že dále soudí soudkyně, která kdysi poslala do vězení Václava Havla. Jak dokládá nedávný zážitek spisovatele Jana Beneše, není o mnoho těžší dostat se před trestní senát než si koupit nové boty. Za daných poměrů by bylo zvlášť vtipné, kdyby se exprezident dostal do podobné situace jako Jan Beneš a znova se po letech shledal se svou soudkyní. Oba by patrně zaslzeli dojetím. Ač to zní neskutečně, hypoteticky není taková událost vyloučena. Podobně stále soudí soudkyně, kterou disidenti činí odpovědnou za smrt Pavla Wonky. Nově se dovídáme, že jedna ze soudkyň Vrchního soudu v Praze má pozitivní lustraci, na NSZ mají působit jako státní zástupci tři lidé, kteří mají nepřijatelnou minulost a VONS poslal ministerstvu spravedlnosti seznam 22 dosud činných státních zástupců, kteří se podíleli na represích proti odpůrcům totality. Vcelku jde o známý stav, nad kterým byla v r. 1994 zaklopena poklička. Pravda sice pod ní bublala a občas se nesměle snažila uniknout na povrch, jenže dřívější ministři spravedlnosti ve vládách socialistických premiérů se zdráhali pokličku nadzvednout.

K nepříjemnému kroku se odhodlal až ministr Pavel Němec, který se od svých předchůdců v ledačems liší. Nemá sice pověst právnické autority, ale také není svázán společnými hříchy a kolegiálními vztahy se soudcovskou a státnězástupcovskou lobby, je orientován pravicově a díky věku není poznamenán předlistopadovými schematy myšlení. Jeho rozhodnutí nařídit personální audit na Nejvyšším státním zastupitelství, prošetřit oznámení VONSu a postavit mimo službu soudkyni Vrchního soudu v Praze vyvolalo v ohrožených profesních skupinách pobouření. Zvlášť prudká byla odpověď nejvyšší státní zástupkyně, která audit pochopila jako útok na existenční jistoty státních zástupců s předlistopadovou minulostí. Prověrky z r. 1994 jsou pro ni nepřekročitelnou hranicí. Její zlost je pochopitelná: stačí se podívat na internetových stránkách NSZ na životopisy paní nejvyšší státní zástupkyně a jejích náměstků, a vše je rázem jasné. A to musí být ráda, že se nezveřejňují životopisy krajských a okresních státních zástupců, jejich náměstků, vedoucích oddělení atd., měla by starostí mnohem více…

Ať již byly důvody rozhodnutí ministra Němce ve všech těchto případech jakékoli, je třeba říci, že je kolem toho mnoho povyku pro nic. Ve skutečnosti bude v nejlepším případě odstraněn tenký škraloup na povrchu nechutné kaše, kterou mu pod pokličkou z r. 1994 nechali předchůdci, zatímco většiny "oprávněných" se jeho opatření nedotkne. Je to ale první krok, který prolomí tabu. Doufejme, že nebude poslední.

Martin Stín, Praha
Psáno jako 70. sloupek pro Politikon Media


Další články tohoto autora:
Martin Stín

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku