Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.8.2005
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Bez zásahu mohl CzechTek dopadnout i mnohem hůř
 >IZRAEL: První krok. Nebo poslední?
 >POLITIKA: Klausův hradní kobereček
 >POLITIKA: Paroubkovo mediální harakiri
 >PRÁVO: Personální opatření ministra Němce
 >POLITICKÝ CIRKUS: Zapeklitá otázka
 >ÚVAHA: Jakou policii vlastně chceme?
 >POLEMIKA: Reakce na článek Právní úprava divokých technoparty v Británii
 >ÚVAHA: Vzpomínka na politruka Adámka
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 7.)
 >ZOO PRAHA: Otevření expozic Vodní svět a Opičí ostrovy
 >EKONOMIKA: Akciové trhy rostou
 >PENÍZE.CZ: Ví stát nejlíp, jaká cena je správná?
 >POLITIKA: Zhovadilá potřeba
 >SVĚT: Svatá válka je čím dál tím jasnější

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
12.8. ÚVAHA: Jakou policii vlastně chceme?
Milena Varadinková

Svět je plný nebezpečných bláznů. Naštěstí ale máme policii, údernou pěst strany a vlády, která nás, slušné, čestné a poctivé lidi, před všemi podvratnými živly ochrání a dopřeje pracujícímu lidu klid na práci a budování socialismu.

Příběh první: podivná hra zvaná fotbal

Fotbal je naprosto hloupá a nebezpečná hra, nějací blázni v takových divných trenýrkách a počmáraných tričkách při ní běhají po hřišti a kopou bůhvíproč do takové divné skákavé koule a často dokonce i do sebe navzájem, až je potom musí zraněné odnášet na nosítkách. Tisíce fanoušků u toho pokaždé nesnesitelně ječí a vyřvávají taková divná nesrozumitelná slova (něco jako gól nebo co) a zpívají si furt dokola různé úplně nesmyslné mantry (třeba: olé, olé, olé, olé, vyhrajeme, vyhrajeme), a skáčou a dupou, až se vše v okolí stadionu otřásá. Fakt chudáci normální slušní lidé, co bydlí někde poblíž! Mnozí fanoušci vykřikují i hodně sprosté nadávky, zejména na toho člověka, co taky běhá po hřišti, ale v jiných trenýrkách, a místo aby kopal do skákavé koule, tak si zcela nesmyslně píská na píšťalku, občas těm druhým bláznům sebere tu jejich kouli a místo toho jim nabízí jakési kartičky, jen aby je naštval. Nevím, proč to dělá, když diváci mu za to sprostě nadávají, jednou, když zapíská, a jindy zase, když nezapíská. No prostě všichni jsou to úplní magoři! Fakt se divím, že jim policie tu jejich zábavu trpí. Fotbaloví fanoušci jsou totiž vesměs velmi nebezpeční lidé, i když je potkáte mimo stadion, často bývají opilí, jsou agresivní, bývají celí počmáraní, nejraději by se chtěli porvat s fanoušky, co jsou počmáraní jinak (a někdy se jim to i povede a bývají u toho tu a tam i mrtví). Někteří taky rádi demolují zařízení stadionu, jakož i veškeré své okolí cestou ze zápasu nebo na zápas. A někteří z nich možná i roznášejí žloutenku a AIDS!

Tento příběh je o tom, jak skalní fanoušci Sparty, posílení alkoholem a možná i drogami, míří do Plzně zhlédnout zápas. Jsou to známé firmy, takže hrozí reálné nebezpečí výtržností, poškozování majetku města i občanů, znečišťování veřejných prostranství zvratky a výkaly opilců, rvačky s místními fanoušky, rušení nočního klidu. Co s tím asi udělá policie?

Varianta A

Policie je doprovodí z vlaku až na stadion, tam jim dovolí se zabavit a zplna hrdla vyřvat (ale ne ničit stadion nebo se prát), po zápase je doprovodí zpět až do vlaku. Nic víc jim nedovolí, žádné rvačky, výtržnosti, převracení popelnic, rozbíjení zaparkovaných aut. Pokud by nějaký agresivnější jedinec na něco takového snad dostal chuť a byl by promptně zpacifikován třeba i obuškem, dobře mu tak.

Varianta B

Policie se rozhodne zablokovat všechny přístupové cesty na stadion. Tím samozřejmě způsobí dopravní kalamitu ve městě a zkomplikuje život jeho nic netušícím obyvatelům. Fanoušci s platnými vstupenkami to navíc oprávněně pociťují jako křivdu a pokusí se na stadion dostat za každou cenu – přes ploty, parky, soukromé domy a jejich dvory či zahrady. Přitom pravděpodobně způsobí nějaké škody na majetku. Policie pak vtrhne na stadion uprostřed zápasu a snaží se všechny ze stadionu vyhnat s poukazem na to, že někteří mají určitě neplatné vstupenky a zdržují se tam neoprávněně. K tomu použije vodní děla, obušky, dělbuchy, dýmovnice, slzný plyn. Diváci nechápou, proč se zápas nemůže dohrát, a někteří se snaží bránit, házejí po zasahujích policajtech vším, co jim přijde pod ruku. Je to pořádná mela, policejní těžkooděnci v ní ale nakonec jasně zvítězí, ovšem za cenu desítek, možná stovek zraněných na obou stranách a značných škod na zařízení stadionu.

Příběh druhý: podivná hudba zvaná techno

Techno je taková nesnesitelná hlučná hudba (no, hudba, spíš jenom takové divné zvuky), její stoupenci jsou fakt blázni, nosí na hlavách takové divné účesy a vůbec vypadají divně, skoro tak divně, jako ti fotbalisti, i když trošku jinak. Například nemají všichni stejné trenýrky a stejná trička a místo té skákavé koule tam pobíhají jejich psi, ale oni do nich zpravidla nekopou, ani do sebe navzájem, naopak se spolu kamarádí oni i ti jejich psi. A vždycky vtrhnou ve velkém počtu řádově tisíců lidí a nevímkolika psů a aut na nějakou odlehlou louku, spustí tam to svoje šílené dum-dum a pak už jen bláznivě do úmoru tancují, blbnou, mnozí přitom pijí alkohol a uživají drogy a vůbec dělají věci, že si každý normální slušný člověk musí říct: hotová Sodoma Gomora! Zdupou přitom trávu, znečistí pozemek odpadky (ty ovšem po sobě přijdou uklidit) a pohnojí ho svými výkaly. Okolí pak obtěžují zejména dodaleka slyšitelným nepříjemným duněním.

Tento příběh je o tom, jak stoupenci techna míří za zábavou kamsi na odlehlou louku u dálnice na Tachovsku. Oproti minulým letům, kdy bez dovolení vtrhli na pozemek nic netušících zděšených majitelů, je tu ale výrazný pokrok: tentokrát mají řádný písemný souhlas majitele pozemku pro tu svoji bláznivou akci. Tím se tato soukromá louka stává jakýmsi jejich „stadionem“, na který mají platnou vstupenku. Co s tím asi udělá policie?

Varianta A

Policie je doprovodí na jejich „stadion“. Není to složité, vede tam totiž od dálničního sjezdu pohodlná asfaltová cesta, veřejně přístupná bez omezení, která končí přímo na onom pozemku. Logické by tedy bylo regulovat dopravu a směrovat jejich auta přímo na tuto cestu a nikam jinam. A pak už jenom dbát, aby se odtud nedejbože nikam nerozlezli, tedy v prvé řadě je slušně upozornit: pozor, tady už jste mimo svůj „stadion“, posuňte se o sto metrů dál. Neposlechnou-li, pak budou vytěsněni třeba i násilím – ale jen z cizích pozemků, ne ze svého „stadionu“. Budou-li někteří z nich při své zábavě páchat přestupky či trestnou činnost, budou individuálně pokutováni, zadrženi – tak jako každý, kdo podobnou činnost páchá kdekoliv jinde. Překročí-li hluk v obydlených oblastech hygienickou normu, budou požádáni/donuceni, aby ubrali na decibelech.

Varianta B

Policie „platnou vstupenku“ (souhlas majitele pozemku) nejenže ignoruje, ale dokonce i lživě před veřejností popírá. Zatarasí nejen přístupovou cestu ke „stadionu“, ale dokonce i dálniční exit, čímž způsobí na dálnici obrovskou dopravní kalamitu a v tropickém vedru ohrozí zdraví nic netušících lidí, kteří v ní uvíznou na dlouhé hodiny bez možnosti se schovat do stínu nebo napít. Samotné technaře tím donutí vjet s auty do okolních vesnic, které na tolik aut nejsou dimenzovány, a zkomplikovat život jejich obyvatelům už svojí pouhou přítomností. Ke svému „stadionu“ se pak dostávají nezpevněnými cestami-necestami, přes okolní louky a lesy, kde průjezdem určitě napáchají nějaké škody. Na jejich „stadionu“ se mezitím usadí policie (ač ji majitel pozemku nezval) a technaři se rozlezou i na pozemky kolem. Začnou se bavit, tancovat. Policie podnikne „rázný zásah“, při kterém nerozlišuje, co je „stadion“ a co cizí pozemek, a vyžene je ze všech pozemků. Technaři nechápou, proč se na ně těžkooděnci valí, mnozí ani v tom hluku neslyšeli žádnou výzvu k opuštění pozemku, a berou to jako obrovskou křivdu. Někteří se snaží házet po policii vše, co jim přijde pod ruku. Tím ale jenom zhorší brutalitu policie, která hází dýmovnice, dělbuchy, slzný plyn, stříká vodním dělem, mlátí obušky... Zuřivě roztřískává všechny lahve, aby nemohly být po ní házeny a louka se plní střepy. Škody na louce jsou nakonec mnohonásobně vyšší, než kdyby vznikly pouhým zaparkováním aut, zdupáním trávy tancem a pohozením celých lahví či jiných odpadků (které technaři ostatně slíbili po sobě posbírat). A co horšího, teče i krev zraněných, ti se na obou stranách počítají na desítky možná stovky.

A jak to bylo ve skutečnosti?

Ve skutečnosti to proběhlo tak, že policie v prvním příběhu zvolila zcela racionálně variantu A a podařilo se jí s minimálními náklady splnit své poslání: ochránila životy, zdraví a majetek všech občanů, aniž by stoupencům té podivné hry zvané fotbal překazila jejich zábavu a aniž by ostatním občanům nějak výrazně zkomplikovala život.

Ve druhém příběhu však policie zvolila zcela iracionální a nesmyslnou „válečnou“ variantu B, čímž nejenže nesplnila své poslání a neochránila ani majetek, ani zdraví osob, ale naopak sama výrazně přispěla k vyšším škodám jak na majetku, tak na zdraví. Přitom náklady na variantu B musely být horentní, a měly by se k nim připočítat i náklady na léčení zraněných a náklady na Paroubkovy dodatečné vysvětlující inzeráty v novinách (pokud si je neplatil ze svého), případně škody vzniklé lidem zdržením v dálniční zácpě. Navíc došlo k výrazným politickým škodám, země je nesmiřitelně rozdělena na dva tábory soustředěnými pod hesly: „dobře, že jim nařezali“ a „už zase bijou děti“. A premiér tuto nesmiřitelnost dál posiluje svými xenofobními články typu „Jsou to nebezpeční lidé“, za které (co kdyby se týkaly jiné skupiny obyvatel, například Romů nebo Židů?) by měl pravděpodobně být trestně stíhán.

Důvěra v policii je otřesena, protože kdo jiný už má dodržovat zákon a důsledně hájit vlastnická práva, když ne policie? A v tomto případě policie ostentativně odmítla vzít na vědomí, že nezadatelným právem vlastníka pozemku je přece nejen nezvané hosty ze svého pozemku vyhodit, ale i uzavřít s někým smlouvu o vstupu na svůj pozemek. Chovala se tak, jakoby by žádná taková smlouva neexistovala a ministr Bublan opakovaně veřejně lhal, že taková smlouva není a že přístupová cesta na pozemek není, jen aby měl alibi pro ten nesmyslný zákrok.

Proč se to všechno muselo stát a proč někdy volí policie variantu A, zatímco jindy variantu B (a někdy jindy dokonce nezákonnostem jen nečinně přihlíží), nám vysvětlil kouzlem nechtěného sám premiér Paroubek. Rozhodování o tom, zda zasáhnout nebo „zůstat v klidu“, se podle Paroubka má dít podle nálad politických stran vysledovaných předem. Populistická taktika Paroubka je velmi průhledná: Když je deset měsíců do voleb, má si ministr vnitra nejprve zjistit převládající politické nálady. Když převládá xenofobie a nálady pro „razantní zásah proti nebezpečným živlům“, dají se volební preference nasbírat na tomto zásahu. Ale kdyby nálady byly náhodou opačné, to by naopak mohla profitovat opozice z kritiky toho zásahu, a v tom případě se tedy vůbec zasahovat nebude.

A že by měla policie hájit zákon a vlastnická práva v každém případě? A rozlišovat přitom „platnost vstupenky“? Tak to bychom asi nejprve museli mít úplně jinou vládu a úplně jinou policii!

Sakra, co to povídám, nějak jsem se do toho zapletla, vlastně jsem chtěla říct, že jsem moc ráda, že máme takovou policii a stranu a vládu a v jejím čele soudruha Paroubka, protože doufám, že příště bude nasazena varianta B i na ty fotbalové fanoušky, vždyť je to hrůza, ten fotbal, policie by to měla taky rozprášit, copak se dospělí lidé mohou takhle bláznivě a nebezpečně chovat? Takže konec hloupé zábavy, pánové, alou domů z fotbalu, a pomáhat doma manželkám mýt nádobí a luxovat, jinak ten socialismus fakt nevybudujeme!

11.8.2005




Další články tohoto autora:
Milena Varadinková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku