Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.8.2005
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Bez zásahu mohl CzechTek dopadnout i mnohem hůř
 >IZRAEL: První krok. Nebo poslední?
 >POLITIKA: Klausův hradní kobereček
 >POLITIKA: Paroubkovo mediální harakiri
 >PRÁVO: Personální opatření ministra Němce
 >POLITICKÝ CIRKUS: Zapeklitá otázka
 >ÚVAHA: Jakou policii vlastně chceme?
 >POLEMIKA: Reakce na článek Právní úprava divokých technoparty v Británii
 >ÚVAHA: Vzpomínka na politruka Adámka
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 7.)
 >ZOO PRAHA: Otevření expozic Vodní svět a Opičí ostrovy
 >EKONOMIKA: Akciové trhy rostou
 >PENÍZE.CZ: Ví stát nejlíp, jaká cena je správná?
 >POLITIKA: Zhovadilá potřeba
 >SVĚT: Svatá válka je čím dál tím jasnější

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
12.8. IZRAEL: První krok. Nebo poslední?
Yehuda Lahav

V pondělí 15. srpna – den po půstním dnu 9. měsíce Av, výročí zboření jeruzalémského Chrámu – začne evakuace izraelské armády a židovských osad z oblasti Gázy. Území bude prohlášeno za „uzavřenou vojenskou oblast“, v níž je pobyt civilů zakázán. Kdo v ní přece zůstane, bude z ní od 17. srpna násilně přepraven na území Izraele. Podle předpokladů celá operace potrvá asi tři týdny, vojenské základny a tzv. „Linie Filadelfi“, oddělující oblast Gázy od Egypta, budou vyklizeny v následujících týdnech. Do Nového roku nezůstanou v oblasti Gázy ani izraelské vojenské jednotky, ani civilisté.

Ovšem, průběh a rychlost evakuace závisí od míry odporu vůči ní. Podle posledních odhadů bude menší, než jak se dříve předpokládalo. Asi polovina osadníků už zabalila své nemovitosti. Mnozí se odstěhují do 15. srpna. Jiní chtějí zůstat do poslední chvíle, ale svou přítomnost považují spíše za symbolickou. Hlavní odpor se očekává ze strany mladých fanatiků, kteří nejsou stálými obyvateli osad, ale v poslední době se jim podařilo „prosáknout“ do bloku Guš Katif a chtějí fyzicky odolávat vojákům uskutečňujícím evakuaci. Jejich „zázemí“ budou tvořit osadníci a pravicoví aktivisté z Předjordánska, kteří připravují zátarasy dálnic, vylévání oleje na silnice, nebo třeba i teroristické útoky, jako byl minulého týdne atentát ve městě Šfar’am, jemuž padli za oběť čtyři lidé. Avšak armáda a policie soustředily kolem oblasti Gázy tak mohutné síly, že odpůrcům ústupu se nemůže podařit zabránit mu, anebo ho podstatněji zpomalit.

Bude to poprvé, že Izrael úplně vyklidí území, jež tvoří součást budoucího palestinského státu. Avšak i smysl tohoto precedentu – jako skoro všeho na Blízkém východě – není jednoznačný. Poradce premiera Ariela Šarona, Dov Weissglass před několika měsíci upřímně vyzradil, co sleduje Šaron evakuací Gázy: „Význam této operace je zmrazení politického mírového procesu. Zmrazíme-li politický proces, zabráníme vzniku palestinského státu a zastavíme jednání o otázce uprchlíků, o hranicích a o Jeruzalémě. Vše, co souvisí se vznikem palestinského státu, zmizí z pořadu dne na neomezenou dobu“. Čili podle této představy ústup z Gázy je jakýmsi posledním krokem v mírovém procesu. Většina stoupenců Šaronovy strany Likud této předpovědi nevěří, proto se Šaron dostal do konfliktu s velkou částí poslanců a členy Ústředí své strany, na jejichž čelo se minulého týdne svou demisí postavil dosavadní ministr financí a bývalý premier Benjamin Netanjahu.

Z téhož důvodu – že totiž nevěří, že Weissglassova prognóza je reálná – ale na základě opačných premis, podporuje Šaronův plán ústupu z Gázy celá izraelská levice. V zájmu jejího uskutečnění, a nikoli ze žádného jiného důvodu, dokonce Strana práce vstoupila do vlády. Izraelská levice se domnívá, že události mají svou dynamiku a logiku a proto, ať si to Šaron přeje nebo ne, ústup z Gázy bude prvním krokem, po němž nutně budou následovat další v Předjordánsku. Podpora levice ovšem nijak není nadšená, což je pochopitelné, uvážíme-li, že Šaron byl duchovním a organizačním strůjcem vzniku osad, které chce nyní likvidovat. Zklamání ze Šarona tvoří na druhé straně pozadí nezřízené osočovací kampaně osadníků a pravice proti premierovi. Vytvořila se tedy situace, kdy Šaron je v boji proti svým tradičním stoupencům podporován svými tradičními politickými soupeři. V měsících po ústupu z Gázy tato paradoxní situace bude mít pravděpodobně dalekosáhlé následky na izraelské vnitropolitické scéně.

Izraelský ústup rozděluje také Palestince. Někteří, jako předseda Mahmud Abbas (Abu Mazen) – zrovna tak, jako izraelská levice a velká část mezinárodní veřejnosti – se domnívá, že po evakuaci Gázy budou nutně následovat další kroky „směrem k vytvoření palestinského státu, jehož hlavní město bude (východní) Jeruzalem“. Proto Abu Mazen vyzývá ke klidu, ke „kulturnímu“ převzetí moci v Gáze a odsuzuje raketovou a minometnou palbu na izraelské pozice a osady před evakuací anebo během ní. Extremisté Hamasu mají mnohem bezprostřednější cíle: chtějí pokračovat ve střelbě, aby dokázali, že ústup není plodem izraelského rozhodnutí, nýbrž byl jakoby vynucen ozbrojeným bojem Hamasu.

Do konce roku se asi stane jasným, zda se uskuteční „katastrofická prognóza“ pravice (jakou předpovídala i před pěti lety v době ústupu z jižního Libanonu) a po ústupu se oblast Gázy stane velkou základnou teroristické činnosti, anebo optimistický předpoklad, že mezi Gázou a Izraelem zavládne poměrný klid (jak se stalo na izraelsko-libanonských hranicích). Směr vývoje zajisté ovlivní také vnitropolitické tendence a výsledky voleb – u Palestinců v lednu, v Izraeli snad v březnu-dubnu 2006.

Yehuda Lahav, Tel-Aviv




Další články tohoto autora:
Yehuda Lahav

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku