Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 13.8.2005
Svátek má Alena




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: „Kulturní fronta“ pomáhá Paroubkovi s výběrem ministra
 >ÚVAHA: Paroubkovo divadélko
 >POLITIKA: Fronta vpravdě národní
 >SPOLEČNOST: Už je to tady!
 >POLITICKÝ CIRKUS: Co nedá ODS nacionalistům zadarmo?
 >BODYPAINTING: Potěcha pro oko
 >MOBY DICK: Pražská výzva
 >NÁZOR: Je cosi shnilého v naší policii, nebo snad i v justici?
 >ZÁBAVA: Test logického myšlení
 >NÁZOR: CzechTek a kolektivní vina
 >POVÍDKA: Starý kamarád
 >MEJLEM: Reakce na článek Techno a konzerva
 >NÁZOR: Pokud byla policie na Czechteku napadána, pak proto, že se nechovala jako policie
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (15)
 >EKONOMIKA: Silná koruna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
13.8. ÚVAHA: Paroubkovo divadélko
Zdeněk Holásek

Když jsem před několika dny glosoval hrátky premiéra Paroubka kolem jmenování nového ministra kultury, vůbec jsem netušil, jaká se z toho vyvine povedená taškařice. Mě už opravdu téměř nic nemůže u premiéra překvapit, ale na to, co předvedl svojí schůzkou se zástupci kulturních kruhů, jsem opravdu tak úplně připraven nebyl. Abych nebyl nařčen ze zaujatosti tak předesílám, že není zas tak úplně od věci, když premiér si pozve odborníky z určitého oboru, aby se s nimi poradil o kandidátech na ministra v určitém resortu, protože takový postup svědčí o tom, že premiér není Děd Vševěd a vyslechne si názor odborníků.
V této věci ale jde o něco úplně jiného: jde (i) o výběr osob, které sdělují svůj odborný názor, (ii) o průběh takového jednání a (iii) především o výsledek jednání. V této záležitosti jsou body ad i) až iii) opravdovými skvosty, které by v muzeu diletantismu, kdyby nějaké bylo, byly čestným exponátem. Na tomto místě musím upzornit, že vycházím z informace v Lidových novinách z 11. srpna 2005, takže může být, že (při známém pravidle, že v novinách je pravdivé jen datum vydání, pravděpodobné jsou jen zprávy o počasí a všechno ostatní je výmyslem redaktorů) premisy, ze kterých vycházím mohou být vše jiné, než pravda. Ale je-li to pravda, pak vidím věc takto:

Výběr osob
Ať již jej provedl kdokoli, a já předpokládám, že šlo o shodu obou stran na složení delegace, pak nevím, proč Paroubek měl za dobrý nápad se radit právě s těmito lidmi. Svěrák je vynikající scénárista a téměř geniální cimrmanolog, Krejčík je výborný režisér, Vaculík napsal opravdu dobré věci a třeba jeho Sekyru mám moc rád, o Králíkovi vím jen to, že pořádá LFŠ v Uherském Hradišti a není důvod si myslet nic jiného, než že rozumí svému řemeslu, Kraus je vtipný provozovatel talk show a glosátor na vrcholu, kterému mohu jen vytknout, že se před časem hodně vyblbnul na slavném článku o Jiřím Vackovi jako Jean Valjeanovi české politiky (i vtipní někdy ztratí rozum) a takto bych mohl pokračovat. Že by ale jak jednotlivě, tak jako skupina byli něco víc, než dobří umělci, to si nemyslím. A ani náhodou nejsou odborníci na kulturní management. A právě s manažery v oblasti kultury by se Paroubek sejít nejspíš měl. Většina členů delegace jsou přece především konzumenti buď různých grantů anebo příjmů z veřejnoprávní bedénky, žádnou kulturní instituci stojící za řeč neřídí a jak to vypadá, řídit ani nikdy nebudou.

Průběh jednání
Nešťastný výběr pak určil průběh celého jednání. Je-li shora uvedený zdroj poctivý, pak jednání probíhalo tak, že delegace sázela na stůl různá jména a Paroubek prý postupně navržené kandidáty odmítal s tím, že "je neprosadí u vlastní strany", opakuje stále (dle Králíka) "že musí holt ctít tu politickou stránku věci". Že to tak říkal bych věřil, protože ministr je holt ministr. A když jich na stůl vysázeli třeba tucet, tu se zaradovali, protože ministr nakonec přece jen změnil názor a akceptoval jejich připomínky a připustil (opět Králík) "že ta dvě jména, která měl připravena, tedy generálního komisaře české účasti na Expu Vladimíra Darjanina a herce Vítězslava Jandáka, mohou působit poněkud kontroverzně". A když (do třetice zase Králík) Paroubek původně řekl, že změna jeho původního shortlistu (2 kandidáti) by mohla být považována za zázrak a nakonec rozšířil seznam o dr. Jiřího Srstku, tak je to nutno považovat za zázrak, pak máme nádherný výsledek celého jednání. Paroubek si napíše na kus papírku mobil J. Srstky a volá mu do Norska, kde je zrovna na dovolené, a do telefonu mu patrně sděluje, že s ním počítá jako s kandidátem na funkci ministra nebo tak nějak. Nádherná ukázka těžkého diletantismu. Je-li to pravda jen z poloviny, pak stoupající preference páně Paroubka jsou jen chmýří nad loukou plnou pampelišek. Ještě že si nepsal telefon na kus toalitního papíru, protože pak by cenný výsledek celého jednání mohl dojít hanebného konce. Nejlepší na tom je (a tady se pánové ve svém kulturträgrovském patosu zřejmě poctivě vykoupali) že hlavním důvodem, proč ani Darjanin, ani Jandák nesplňovali představy umělců (a že představy umělců jsou už nějaký solidní a pevně daný kodex chování) bylo (nejspíše dle Z. Svěráka), že Paroubkovi kandidáti nedokážou důstojně zaplnit uvolněné místo po Pavlu Dostálovi. Když pominu, že třeba Z. Svěrák nebo L. Vaculík z toho ani nespali, pak je to opravdu pitomost epochálních rozměrů a já řeknu rovnou, že je to volovina, jakých se nevyskytuje v novinách mnoho; jaké důstojné místo mají hrdinové na mysli? Že třeba Jandák neumí nosit šálu, protože tak dlouhé se nevyrábějí a navíc na každé šále je vidět celý týdenní jídelníček nositele, anebo že Darjanin je suchar, který nevymete každou výstavu třeba klidně i v sedm večer v ministerském voze? Pavel Dostál byl rozhodně sympatický a hodně nekonvenční a takových lidí není nikdy dost zejména v politice, ale že by byl etalonem ministra kultury? Pánové byli zjevně rozjařeni, když sázeli jméno důstojných zástupců za jménem na stůl. Srstka si prostě bude muset nechat cvaknout náušnici a koupit šálu.

Výsledek jednání
Tak tady v zájmu objektivity uvedu hned z kraje, že J. Srstka je určitě vhodnějším a důstojnějším kandidátem, než třeba V. Jandák. Ale jestli Paroubek k tomu, aby kápnul na bývalého šéfa Národního divadla jako možného kandidáta, potřeboval mudrování kverulujícího Ludvíka Vaculíka anebo sžíravé komentáře J. Krause, pak není nic jiného než klaun, jehož fórkům se není možné smát, ale je ho třeba litovat. A jestli je pravdou, že měl premiér říci, že nikoho dalšího už z kultury nezná, tak máme po kulturou nedotčeném Grossovi dalšího premiéra - knedlika s kulturním rozhledem obyvatele drážní vechtrovny. Těžko říci, zda byl dr. Srstka dobrý ředitel, ale budu vycházet z premisy, že byl a řídil tak velké těleso jakým ND dobře, a tedy je manažerem vhodným pro funkci šéfa resortu kultury. Ale jestli on anebo Darjanin nakonec budou vybráni, pak si Paroubek zaslouží, aby oba nabídku odmítli: Dajranin proto, že má v tomto punktu více rozumu než Zdeněk Svěrák a J. Srstka že má svoji hrdost, protože nebude vděčný za svoji funkci cholerickému Krejčíkovi anebo věčně napruženému Rychlíkovi. Nejlepší bude Jandák - toho si zaslouží jak Paroubek, protože má holt ten ohled na svoji stranu a tento kandidát pro ČSSD obecně a Kavana zvláště přijatelný je, tak i voliči, kteří volili ČSSD anebo k volbám nešli, protože tak jim třeba. A já se těším, jak se dynamický Jandák sejde s kardinálem Vlkem a proberou spolu první nástřel smlouvy o odluky církve od státu; 9 měsíců není krátká doba a kdoví - jak předpokládá šikula Paroubek - jestli je to funkce jen na 9 měsíců.


Další články tohoto autora:
Zdeněk Holásek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku