Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.8.2005
Svátek má Hana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Bude opět socialistická revoluce?
 >EVROPA: Zemědělská politika je hlavní ostudou EU
 >POLITIKA: Sobotkovi lidé
 >SPOLEČNOST: Paroubek si oddychl, hrozí nám teroristé
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenutého oslavence
 >SPOLEČNOST: Stát se neomlouvá, protože nemusí
 >SVĚT: Pozor na silácké recepty
 >POLITICKÝ CIRKUS: Nerovnováha mazanosti
 >MÉDIA: Tisící první lež MF Dnes
 >FEJETON: Socialisté nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé
 >PSÍ PŘÍHODY: Neříkejte, že jste nebyli varováni
 >NÁZOR: Jednoduché pravdy pana Pence
 >HISTORIE: Je možné společenství národů?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 8.)
 >PENÍZE.CZ: Zrušení účtu zdarma? Ne tak docela

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
15.8. EVROPA: Zemědělská politika je hlavní ostudou EU
Boris Cvek

Jsem obdivovatel Vergilových Georgik i Bukolik, rozechvěle si připomínám krásu venkova, na němž jsem trávil školní prázdniny jako dítě, miluji pole, pastviny i háje plné plodů. Taky po té praktičtější stránce je mi zemědělství blízké: piji každý den mléko, jím hodně zeleniny a masa, jsem ctitel jak vína, tak piva. A možná paradoxně právě kvůli tomu všemu píši tyto řádky, které zemědělce rozzlobí.

Romantická představa a realita, to bývají zpravidla dvě různé věci. Člověk si to může nejspíše uvědomit, když myslí na lopotné průmyslové hnojení, na přikrmování masokostní moučkou, na poničené životní prostředí (znečištění sloučeninami dusíku, za něž nesou odpovědnost zejména zemědělci, překonává v poslední době i negativní vliv sloučenin síry), na slepice zavřené v těsných klecích a odsouzené stále snášet vajíčka. Přímo děsivé je brutální přepravování živého dobytka na dlouhé trati, kdy zvířata trpí hladem, žízní, neléčenými zraněními a umírají doslova umučena. Říká se, že chránit kvalitu našich potravin a našich chovů budeme schopni nejlépe v případě, půjde-li o výrobce, kteří podnikají na území, kde platí naše zákony. Myslím však, že je mnohem snazší přimět dovozce, jenž čelí obrovské konkurenci ostatních dovozců, aby dodržoval, co chceme, než vytvořit adekvátní právní rámec pro naše zemědělce, jejichž lobby je tady v ČR i v celé EU velice vlivná.

Je neuvěřitelné, co se jim podařilo dokázat. V dnešním světě, kdy se právo zákazníka na ochranu před monopolem uznává téměř všeobecně a kdy bytostně závisíme na ropě i na trhu v jeho globální otevřenosti, evropské státy berou peníze z kapes daňových poplatníků, aby je mohly rozdělit mezi zemědělce, kteří tvoří několik málo procent populace. Za tyto peníze jsou potom vyprodukovány potraviny, jež jsou ještě dál uměle chráněny před konkurencí ze zemí třetího světa; ale i tak je výsledkem nadprodukce a ne všechno se daňovému poplatníku daří za jeho peníze zpátky prodat. Ač EU často mluví o tom, že je potřeba pomoci chudým zemím, vyváží do nich své znovu dotované přebytky za ceny, kterým místní zemědělec konkuruje jen velice těžko. Čili za peníze z mých daní je držen při životě umělý moloch, který je tak mocný, že na něj musím platit (jaká je tedy šance občanů ho kontrolovat, když mu dokonce poníženě jako vrchnosti musí platit desátky?), že mi nedovolí nakupovat za tržní ceny a že mé peníze využívá k nekalé konkurenci v zemích, jejichž osudy mne bolí. Z celkového rozpočtu EU je na dotace do zemědělství určeno několik desítek procent, které to vše umožňují. Tento byznys samozřejmě produkuje mnoho dalších neblahých jevů, mnoho úředníků v něm totiž obrací miliardy eur z veřejných rozpočtů a stanovuje různé kvóty, jimiž se jaksi shůry dostává jedněm milost obživy a druhým prokletí zániku. Jednou z podobných kauz je umělý pád českého cukrovarnictví, který lze očekávat díky rozhodnutím Evropské komise, přičemž podobných problémů bude stále víc.

Samotní komisaři si velikost celého problému připouštějí a občas zaslechneme ze strany těch, kdo jsou odpovědni za zemědělskou politiku EU, volání po změnách. Na půdě WTO chudé země již jasně položily podmínku pokračování ve vyjednávání o další liberalizaci světového obchodu: po USA a EU chtějí zrušení ochranářských opatření v zemědělství. Je neuvěřitelné, ale pravdivé, a o to víc znepokojující, že tato jednání jsou blokována mocnými lobby, zastupujícími několik málo procent občanů, kteří parazitují na životě ostatních. Vždyť i kdyby naše zemědělství mělo zaniknout, bylo by to jistě důstojnější a hodnější jeho slavných tradic než takovýto způsob přežívání. Ostatně potřeba zpeněžit nějak nadprodukci umí naše zamědělce zahnat až tak daleko, že raději budou obilí pálit v elektrárnách, než by je poslali do oblastí, kde lidé trpí chronickou podvýživou. Čeho se od nich v tomto zrůdném dotačním systému za naše peníze dočkáme zítra?




Další články tohoto autora:
Boris Cvek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku