Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 17.8.2005
Svátek má Petra




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Sedm prezidentů a nová Evropa
 >POLITIKA: Paroubek si buduje kult
 >MÉDIA: Nejzajímavější pořad? Teleshopping!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Klady a zápory e-obchodu
 >SPOLEČNOST: Hovory o stavu české kultury
 >MÉDIA: Prima válka s Novou
 >POLITICKÝ CIRKUS: Veselá volba
 >KNIHA: Jak Silberstein potkal Synkowitze
 >GLOSA: Běda Čechům…?
 >PSÍ PŘÍHODY: Invazivní vítání
 >HISTORIE: Dvojí zklamání generála George Pattona
 >CHTIP: Objednávka pizzy
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (16)
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 9.)
 >PENÍZE.CZ: Absolventi bez práce aneb Dávky čerstvě po škole

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
17.8. MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 9.)
Petr Žantovský

Novinářský žánr aneb Co, kdy, proč a za kolik se píše

Otevřete-li noviny, časopis či rádio a televizi, narazíte na nějaký novinářský útvar, jehož formu, rozsah, členění a zařazení v kontextu obecně stanovuje teorie novinářských žánrů. Šedivá je však veškerá teorie ve srovnání se zelení živé praxe! Teoretici novinářských žánrů docela přehledně a výstižně mnohokrát popsali, jaký že útvar je vhodný k žurnalistické reflexi té či oné události toho či onoho významu. Kdyby však jejich konstrukce žily a platily v soudobém českém novinářství, leccos by v naší zemi asi vypadalo jinak. A zcela jistě by nebylo zapotřebí napsat tuto knihu.

Teorie novinářských žánrů uvádí do lexika pojmy jako "zpráva", "komentář", "rozhovor", "reportáž", "črta", fejeton" a mnohé další. Těmto pojmům poměrně rigidně přiřazuje obsah a sféru výskytu, jakož i racionální důvody užití toho kterého žánru v té které situaci. V následujícím líčení si projdeme škálu žánrů, jak je vidí teorie a jak jsou uplatňovány v praxi. Toto srovnání pak může být docela dobrým vodítkem na vaší cestě minovým polem naší žurnalistiky, aniž byste byli nutně obeznámeni, kdo z vašich (ne)oblíbených novinářů patří ke které sortě uvedené svrchu v Typologii českých novinářů. Nakonec vám z této křížovky vypadne místo tajenky právě příslušný typ, protože už Kniha knih kdysi pravila, že podle skutků jejich poznáte je. A já dodávám: ono to ani nedá moc práce.

Zpráva

Na první pohled nejjednodušší žánr. Měla by být věcná a stručná a podávat odpověď na otázky: kdo, co, kdy, kde, řidčeji - a v jasně zdůvodněných případech, kupříkladu při vyhlášení války - též proč. Standardní zpráva podle této definice vypadá například takto:

"Předseda vlády včera navštívil na pražském Hradě presidenta republiky, aby s ním zkonzultoval postup při privatizaci České pošty a jmenování nového velvyslance v Ghaně. Po krátké debatě, kdy si oba státníci vyjasňovali svá stanoviska, došli ke shodnému rozhodnutí jmenovat šéfem České pošty Stanislava Kofránka a velvyslancem v Ghaně Miroslava Kofránka."

Takovou zprávu však zpravidla v našich médiích nepotkáte. Mnohem spíše budou žurnalistické reference o téže události vypadat nějak takto:

"Přestože presidentova choť už před rokem prohlásila, že předseda vlády je buran a opilec a že si nepřeje, aby se hlava státu s podobnými individui stýkala, rozhodl se pan president ve své nezlomné víře v to dobré v každém člověku dát předsedovi vlády ještě jednu šanci. Stalo se to včera u příležitosti konzultace postupu privatizace České pošty. President pronesl velmi inspirativní myšlenku, že by v čele tak významné a pro stabilitu naší demokracie nenahraditelné instituce jako je Česká pošta měla stát osoba pevných morálních kvalit, která není spjatá s žádnými stranickými sekretariáty, a tudíž je předem vyloučeno korupční prostředí, které by Českou poštu dozajista ovládlo, kdyby do jejího čela nastoupil stranický kandidát, byť ověnčený tuctem akademických titulů prestižních světových ekonomických učilišť. Poté pan president nezištně doporučil na post ředitele České pošty Stanislava Kofránka, kterého zná už z dob Charty 77 a který se až dosud nezpochybnitelným způsobem účastnil tvorby naší mladé demokracie na pozici presidentova podkoního. Na úřad ambasadora v Ghaně president doporučil Miroslava Kofránka, přičemž jednoznačně odmítl obvinění opozičních politků, že se podílí na nepotismu ve státní správě. ,Hlavní pošťák Kofránek a jeho jmenovec velvyslanec rozhodně nejsou bratři, a dále pan Miroslav Kofránek vůbec nerozumí koním, neboť je vyučeným automechanikem a donedávna řídil rolls royce první dámy. Jsou to jenom zlobné útoky stranických bossů, kteří by si rádi přivlastnili veškerou moc, která přece patří lidu,´ řekl president. Poté se oba státnící rozloučili sklenkou sektu a podpisem obou jmenovacích dekretů."

Tak vypadá zpráva, kterou na téma svrchu zmíněné události vypustí většina českých mediátorů. Tato podoba zprávy obsahuje několik podstatných chyb: -

Zamlčuje, že Miroslav Kofránek sice není bratrem, ale bratrancem Kofránka Stanislava, -

Zamlčuje, že president též, na konci svého monologu, poměrně zřetelně sdělil premiérovi větu: ,Nikoho jinýho ti stejně neschválím´. -

Zamlčuje, že premiér onoho Kofránka do čela České pošty bez problému instaluje, neboť dobře ví, že do tří měsíců se bude s náležitě tučnými státními zárukami privatizovat do zahraničních rukou a panu Kofránkovi zbydou na hrbu jen dluhy zděděné z minula a oči pro pláč. -

Zamlčuje, že premiér onoho jiného Kofránka s neobyčejnou rozkoší vyšle na misi do Ghany, protože premiér, na rozdíl od presidenta už ví, že České aerolinky hodlají kvůli epidemii viru Ebola rušit od příštího měsíce veškeré lety na africký kontinent, a tak se republika zasloužilého pana Kofránka zbaví tak nějak přirozeně a bezbolestně, ostatně jako už mnoha podobných před panem Kofránkem.

(Poznámka: Tato zamlčení mají své důvody. V prvních dvou případech jde o projev sympatie autora zprávy k jednomu ústavnímu činiteli a odporu téhož k činiteli druhému (kdo je kdo, si snadno odvodíte při četbě zprávy). A v druhých dvou případech autor zprávy prostě nebyl schopen získat všechny důležité informace k napsání zprávy. V jednom případě jde o agitaci, v druhou o hloupost a neprofesionalitu, v obou však v žádném případě nejde o zpravodajství. Avšak to jen na okraj.)

Vše dosud s výtkou řečené však pro naše žánrové líčení není úplně nejpodstatnější. Puristický teoretik novinářských žánrů by řekl, že druhá uvedená zpráva je zprávou rozšířenou, tedy obsahující i odpovědi na otázky po motivacích aktérů a důsledky jejich konání. Ani to by ale nebyla celá pravda, neboť text, užitý co ukázka typické zprávy z dílny českého žurnalisty našich dní, sice jako zpráva chce vypadat, avšak hned v úvodu a pak neustále svoje poslání extenduje směrem ke komentáři, a jak už řečeno, i k agitaci a propagandě.

Pojďme k příkladům: -

Odkud náš zpravodaj odvozuje kauzální či jinou spojitost privatizace státního podniku a obsazení jedné ambasády s názorem první dámy na premiéra? -

Co našeho zpravodaje vede k domněnce, že president je filantrop a altruista, kterou prosazuje do čtenářova vědomí i podvědomí jako axiom, o němž se nediskutuje? -

Co vede našeho zpravodaje k odvážnému závěru, že president, řka na první pohled naprostý nesmysl, který nadto nemá sebemenší vztah k probírané věci, tak činí "velice inspirativně"?

Ano, náš žurnalista má svaté právo myslet si, že ten či onen potentát hovoří inspirativně, i když se zamýšlí o nesmrtelnosti chrousta. Též může novináři přijít zajímavé a čtenářsky nosné, že první dáma se o premiérovi vyjadřuje zhruba stejně zasvěceně jako Miss pavlač o klasické německé filosofii. A jistě může tento psavec považovat jakéhokoli funkcionáře za poloboha. Avšak nic z těchto jeho práv nesmí prosakovat do zprávy. Od toho je na světě komentář. Bída české žurnalistiky je v permanentní záměně zprávy za komentář. A tím hůře, je-li to komentář agitační a propagandistický, o čemž dopodrobna níže.

_____________________________________
(Kniha vyšla před časem v nakladatelství Votobia pod titulem Hrobaři, ratlíci a čáryfukové. Na konec letošního roku je plánováno její druhé doplněné a upravené vydání.)


Další články tohoto autora:
Petr Žantovský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku