Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 19.8.2005
Svátek má Ludvík




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Bublan si vymýšlí, Husák má obrácené priority
 >MÉDIA: Demagogie jako kvalifikace novináře
 >POLITIKA: Rozejděte se, toto shromáždění není povoleno
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - řemeslníci
 >DOKUMENT: Průběžná zpráva o postupu Policie ČR na CzechTeku
 >ANALÝZA: Sezónní aspekty sebevražednosti
 >POLITICKÝ CIRKUS: Volba dle očekávání
 >NÁZOR: Důchod v sedmdesáti?
 >PSÍ PŘÍHODY: Scéna z horroru
 >FILOSOFIE: Bůh jménem Ladislav Klíma
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 10.)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (17)
 >ZOO DĚČÍN: Pomozte zachránit želvy!
 >EKONOMIKA: Koruna posiluje
 >PENÍZE.CZ: Případ Helvag - OVB se nechová jako seriózní firma

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
19.8. MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 10.)
Petr Žantovský

Komentář

Podle otců teoretiků je komentář útvarem, který obsahově navazuje na zprávu, nabízí různé výklady události, kterou zpráva zachycuje, analyzuje kontext a možné motivace činů aktérů této události. Zůstaneme-li pro přehlednost u našeho příkladu s pány Kofránky, mohl by jakýsi vzorový komentář dle teorie žánrů vypadat asi takto:

"Setkání premiéra s presidentem, na němž proběhla konzultace o průběhu privatizace České pošty a z něhož měla vzejít definitivní nominace českého velvyslance v Ghaně, nemělo úplně hladký průběh, což se vzhledem k řadě dosavadních zkušeností z podobných setkání obou státníků ani nečekalo. Přestože jmenování přechodného ředitele České pošty, který instituci připraví k prodeji do zahraničních rukou a spolu s auditorem podá jakýsi závěrečný účet této významné hospodářské instituce, patří plně do pravomoci exekutivy, považoval premiér za vhodné tuto nominaci s hlavou státu zkonzultovat, aby předešel následným nejasnostem a mediálním dohadům. Je pravděpodobné, že si premiér od této konzultace ani nesliboval, že by s presidentem našel úplně společnou řeč. Podobné rozpory provázely i předchozí obdobná jmenování, za všechny připomeňme Státní drátovny a vazárny či Českou službu pohřebnickou a krematorní. V obou případech se premiérovy i presidentovy představy o vhodných osobách do čela těchto klíčových státních institucí značně rozcházely a hledání kompromisu nebylo snadné. Nejinak tomu bylo i u České pošty. Premiér původně přišel s představou, že Českou poštu po dobu přípravy privatizace povede Čeněk Brotánek, absolvent Harvardské university, obor transformace státní ekonomiky, donedávna náměstek ministra financí a hlavní poradce vlády ve věci privatizace České paroplavby a plovárnictví. President však prosadil do funkce Stanislava Kofránka, protože, jak řekl, domnívá se, že není žádoucí, aby se stranická a vládní lobby příliš rozhojňovala na důležitých postech a bránila tak z pouhého svého byrokratismu, nedostatečné kreativity a neschopnosti nestandardního uvažování ve vývoji naší mladé demokracie. Jak se zdá, již dvanáct let trvající soupeření netradičního, umělecky intuitivního rozhodování s postupy tradičními, méně originálními, avšak osvědčenými, stále trvá.

Podobný spor vedli oba státníci i o obsazení funkce velvyslance v Ghaně. Jmenování diplomatů je výlučně v pravomoci hlavy státu, který dostává návrhy na jmenování od ministra zahraničí. Přestože současný šéf diplomacie doporučil na misi do Ghany Věnceslava Formánka s poukazem na to, že tento kariérní diplomat už prošel misemi v Uruguayi, San Marinu a Špicberkách, takže lze říci, že poznal celý diplomatický svět od východu na západ a od severu na jih, president dal přednost Miroslavu Kofránkovi s odůvodněním, že Ghana jako největší světový producent a exportér kakaa je přece významnějším prostorem pro uplatnění českých zájmů, než nějaký kopec v Itálii nebo za polárním kruhem. Premiér sice vzápětí po volbě počastoval na tiskové konferenci presidenta bonmotem o oblíbeném ranním nápoji první dámy, ale volbě Miroslava Kofránka významněji nebránil. Vzhledem k tomu, že za posledních osmdesát let Ghanu nenavštívil ani jeden český státní úředník a diplomatické styky s touto středoafrickou zemí probíhají na bázi novoročních gratulací, dá se směle říci, že jde o věc bagatelní, která nezasluhuje, aby byla impulsem vnitrostátních třenic. Ostatně - česká demokratická tradice již od dob 1.republiky dobře zná podobný úkaz: president, ještě než mu skončí jeho volební období, odmění své blízké spolupracovníky nějakými příjemnými funkcemi, zejména pak právě v diplomacii."

Tak by mohl vypadat slušný, informačně vyvážený komentář, kdyby jej psal žurnalista, jenž necítí osobní investici v problému či emotivní spjatost s jednou ze stran jednání, o němž komentář pojednává. To je však v našich luzích úkaz vzácnější šafránu. V Čechách je pod slovem komentátor zpravidla automaticky míněn fanoušek či dokonce spolupracovník někoho z těch, jejichž činy komentuje.

Pravděpodobnější verze komentáře, které můžete číst v našich listech či slyšet v elektronických médiích, jsou vzhledem k počtu zúčastněných osob v události dvě: jedna stranící presidentovi, druhá stranící premiérovi. Obě však stranící. Zkusme si je postupně načtrntout.

Verze č.1

Premiér se zase vyznamenal. Přestože první dáma varovala hlavu státu, aby se setkáním s tímto hrubcem a neznabohem pokud možno vyhýbal, president přece jen laskavě svolil, že přijme premiéra na krátkou konzultaci.

Premiér se, jak se dalo čekat, bez jakýchkoli odborných konzultací, jen z vůle svého stranického sekretariátu, pokusil vnutit presidentovi do funkce ředitele České pošty Čeňka Brotánka a na post ambasadora v jedné ze strategicky nejvýznamnějších afrických velmocí, Ghaně, Věnceslava Formánka.

Jak vás již informovali naši investigativní žurnalisté, v případě Čeňka Brotánka se objevilo hned několik osudových pochybností o jeho schopnosti vykonávat jakoukoli funkci, natož vést v klíčovém období před privatizací Českou poštu. Zrekapitulujme si je:

Brotánek ihned po Velkém listopadu opustil naši zemi a odjel na neznámé místo v USA. Brotánek sám tvrdí, že šlo o Harvard, kde získal stipendium pro obor transformace státní ekonomiky. Náš spolupracovník ve městě New Alaska ve státě Maryland však tvrdí, že o Brotánkovi nikdy neslyšel. Co tedy Brotánek v USA vůbec pohledával? Nebyl napojen na mezinárodní zločinecké organizace? A co sledoval svou účastí na nedávné privatizaci České paroplavby a plovárnictví? A kdo je onen neznámý J.Y.Cousteau, na jehož firmu Calypso, s.r.o. byl za asistence Brotánka převeden majoritní podíl České paroplavby a plovárnictví? Na tyto otázky neznáme odpovědi. I proto je dobře, že president silou své mravní autority zamezil jmenování tak pochybného individua do čela České pošty. Ostatně - náš list disponuje informacemi, že Brotánek se chystal zašantročit Českou poštu jakési podivné americké společnosti Edison And Bell, Inc., o níž ve městě New Alaska ve státě Maryland kolují informace, že jde o krycí firmu zdejší odnože sicilské mafie.

Podobné pochybnosti se vznášejí kolem Věnceslava Formánka, kterého chtěl premiér v součinnosti s ministrem zahraničí (bývalý agent zakarpatsko-ukrajinské tajné služby Ogoňok s krycím jménem Mydlář) vnutit presidentovi do funkce ambasadora v Ghaně. Je třeba rovnou říci, že Ghana jako největší světový producent a vývozce kakaa je pro naši zemi podstatně důležitějším diplomatickým partnerem, než nějaký kopec v Itálii (San Marino) či za polárním kruhem (Špicberky), kde Formánek dosud údajně působil. Jak řekla první dáma, kakao má strategický význam pro správnou výživu našich dětí a mládeže, jakož i dospělých občanů demokratického státu. Proto není dost dobře možné, aby v tak důležité funkci působil člověk, který s danou komoditou nemá nejmenší zkušenost, zejména s přihlédnutím k faktu, že ve své poslední misi jedl pouze pemikan a lišejníky ze severní strany polárního dubu. Proto president velmi správě rozhodl o jmenování odborníka na slovo vzatého - Miroslava Kofránka, který má navíc tu přednost, že umí řídit motorová vozidla, což se mu v Ghaně bude nesmírně hodit, neboť rozpočet tamní ambasády je stanoven výlučně na osoby velvyslance a nočního vrátného, nikoli šoféra. I to se však brzy změní, ukončil debatu o jmenování funkcionářů pan president. Přítomné dvě desítky novinářů a zaměstnanců hradní kanceláře jej za tento řečnický výkon odměnilo frenetickým aplausem."

Je patrné, že premiér ve své ješitnosti nedokáže přiznat presidentovi, že je nejen mravním pilířem dneška, ale i skvělým politikem. Ještě že premiérův mandát brzy skončí."

Verze č.2

"President, nebo monarcha? Náš president se zase vyznamenal. Jak je jeho zvykem, trucovitě zablokoval hladký průběh příprav privatizace České pošty a naprosto zbytečně vymýšlel obstrukce při jmenování nového diplomata.

Zatímco premiér navrhl uvést do čela transformující se České pošty zkušeného odborníka s mimořádnou zahraniční erudicí a důkladně prověřenými schopnostmi Čeňka Brotánka, jenž byl zárukou, že Česká pošta, podobně jako předtím Česká paroplavba a plovárenství přejdou do rukou zahraničního investora bez sebemenšího problému, president bez jakéhokoli věcného zdůvodnění prosadil svého kamaráda z kotelen a kaváren Stanislava Kofránka. Znalci hradního prostředí uvádějí, že jedinou Kofránkovou kvalifikací je několikaleté donášení na zaměstnance presidentské jízdárny a konírny. Sám Kofránek dal důvod k pochybnostem o svých schopnostech vést Českou poštu slovy: "Vždycky jsem měl vztah ke zvířatům. Myslím, že v nové funkci jej mohu znovu projevit tím, že experimentálně zavedu holubí poštu, která je sice pomalejší než ta elektronická, ale zato nesrovnatelně ekologičtější. Ostatně - většinou si lidi beztak píšou samý kraviny, tak není s čím spěchat."

Obdobný spor se rozhořel i kolem jmenování nového velvyslance v Ghaně. Ačkoli je známo, že tato mise tradičně slouží jen k odkládání již vysloužilých diplomatů, aby měli kde v klidu dočkat důchodu, k čemuž se dobře hodil návrh ministra zahraničí na Věnceslava Formánka - dříve diplomata v Uruguayi či San Marinu. Formánek v minulosti prokázal své vlasti nezapomenutelné služby: přesvědčil vládu Uruguaye, že se Česká republika nenachází v srdci Sibiře, jak do té doby psaly uruguayské učebnice zeměpisu, a tudíž není třeba se bát, že čeští turisté přivezou do Uruguaye svrab, štěnice, lepru a marxismus - leninismus. Při své misi v San Marinu, miniaturní zemi rozkládající se na náhorní plošině uprostřed Apeninského poloostrova, pro změnu zařídil, že vláda San Marina nakoupí ze státního rozpočtu pro každého svého obyvatele sadu jízdních kol včetně horských a trekových, čímž minimálně o tři měsíce oddálil konkurs v továrně Favorit, tradičním pilíři českého exportu.

Přes všechny tyto nepopiratelné zásluhy Věnceslava Formánka prosadil president na misi v Ghaně svého automechanika Miroslava Kofránka. A ještě měl tu drzost zdůvodnit svou diktatorní volbu ekonomicky: ,Kofránek je kvalifikovaný znalec motorových vozidel. Vedle výkonu svých povinností diplomatických může tedy otevřít na ambasádě menší autodílnu a z jejího výnosu financovat naši misi, čímž republika ušetří ročně nejméně tolik, jako kdyby tuto misi zcela zrušila,´ řekl president doslova.

Jak je vidět, president se shlédl v příkladu předsedy konzervativní strany, o němž se říká, že kdyby v hlavním městě kandidovala do parlamentu jeho tenisová raketa, vyhrála by. President ve svých monarchistických choutkách zjevně propadl dojmu, že jeho podkoní přivede Českou poštu jinam než na hunt a šofér jeho ženy zařídí zlevněný export ghanského kakaa do hradní kuchyně. Ještě že presidentův mandát brzy skončí."

Není asi třeba dodávat, který z modelových komentářů se v našich médiích objevuje často a který vůbec. To však není pro naše bádání na poli novinářských žánrů podstatné. Z uvedených příkladů je patrné, že bída české žurnalistiky je v permanentním zaměňování komentáře za propagandu a agitaci.

Propaganda a agitace

Odbočme na okamžik od teorie žánrů. Všemi dosud uvedenými i níže popsanými žánry se jako červená nit prolíná dvojsloví propaganda a agitace. Protože se jedná o integrální a téměř všudypřítomnou součást české žurnalistiky posledních dvanácti let, je třeba se u ní na chvíli zastavit.

Za časů, kdy Česká republika ležela téměř v srdci Sibiře, razili marx-leninští teoretikové tezi o tom, že média (tehdy se říkalo hromadné sdělovací prostředky) jsou kolektivním agitátorem, propagandistou a organizátorem. Skutečnost, že tato teze dosud převládá v mysli a díle mnoha českých žurnalistů, může být způsobena jednak tím, že většina z nich studovala právě onu "sibiřskou" teorii médií, jednak tím, že teze o agitaci, propagandě a organizátorství zjednodušuje velmi výrazně žurnalistovi život. Dospěje-li novinář k přesvědčení (ať sám, či za přispění jiných - k tomu níže), co na tom světě je dobré a co zlé, co mravné a co nemravné, co prospěšné a co škodlivé, pak nemusí vynakládat nelidskou dřinu ke zjišťování důvodů a k argumentaci, proč je to či ono dobré, mravné a prospěšné, či naopak. Prostě to tak je, protože novinář to ví, je o tom přesvědčen. Pak už jen stačí znát základy syntaxe a gramatiky a pomocí těchto elementárních dovedností své přesvědčení šířit hromadnými sdělovacími prostředky, či médii, chcete-li.

Ona ta teze o agitaci, propagandě a organizaci má svou logickou strukturu a je obecně a jednoduše použitelná téměř na každou žurnalistickou stuaci. Vrátíme-li se k našim pánům Kofránkům, pak aplikace řečené teze vypadá takto:

-

Novinář je skálopevně přesvědčen o tom, že Kofránkové jsou znamenití odborníci, protože je vybral president, a ten je k tomu nejkompetentnější. -

Novinář toto své přesvědčení všemi možnými způsoby rozšíří mezi čtenáře a diváky médií tak, aby je zagitoval pro tuto svou pravdu a vytvořil z nich zástup osob stejně pevně přesvědčených o této pravdě. -

Následně novinář vytvoří dramatickou extrapolaci, kdy proti kladnému hrdinovi (president, jeho žena, oba Kofránkové) postaví zápornou postavu (premiér, Brotánek, Formánek, ministr zahraničí). Sérií svých propagandistických textů, vydávaných za komentáře, vyhrotí virtuální problém sporu kladných a záporných postav tak, aby publikum se z obyčejných nezúčastněných, byť již fandících diváků stalo aktéry boje o dobro, mravnost a prospěšnost - proti zlu, nemravnosti a škodlivosti. -

A následně novinář takto připravené bojovníky sešikuje v organizované zástupy, vytýčí směr a zavelí na pochod. Cestou pro jistotu donekonečna opakuje a zdůrazňuje, oč vlastně se ten boj vede, a hlavně proti komu. Cílem takového šturmu pak bývají zpravidla mocenská škatulata, odehrávající se v našich poměrech pod eufemistickým názvem svobodné parlamentní volby.

Hlavní a podstatné na tomto modelovém ději je jeho neustálost, opakovanost, zmnožování, akcelerace a správné načasování. Skeptici tvrdí, že volby lze vyhrát na kvalitně zpracovaných třiceti až padesáti podobných "kofránkovských" kauzách. Realisté vědí, že v Čechách stačí mnohem méně. A to i o řád.

_____________________________________
(Kniha vyšla před časem v nakladatelství Votobia pod titulem Hrobaři, ratlíci a čáryfukové. Na konec letošního roku je plánováno její druhé doplněné a upravené vydání.)


Další články tohoto autora:
Petr Žantovský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku