Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.8.2005
Svátek má Hana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Bude opět socialistická revoluce?
 >EVROPA: Zemědělská politika je hlavní ostudou EU
 >POLITIKA: Sobotkovi lidé
 >SPOLEČNOST: Paroubek si oddychl, hrozí nám teroristé
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenutého oslavence
 >SPOLEČNOST: Stát se neomlouvá, protože nemusí
 >SVĚT: Pozor na silácké recepty
 >POLITICKÝ CIRKUS: Nerovnováha mazanosti
 >MÉDIA: Tisící první lež MF Dnes
 >FEJETON: Socialisté nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé
 >PSÍ PŘÍHODY: Neříkejte, že jste nebyli varováni
 >NÁZOR: Jednoduché pravdy pana Pence
 >HISTORIE: Je možné společenství národů?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 8.)
 >PENÍZE.CZ: Zrušení účtu zdarma? Ne tak docela

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
15.8. RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenutého oslavence
Ondřej Neff

Ve čtvrtek jsem tu vyprávěl o rozvětvené rodinně, z níž Ljuba pochází. Když jsme tam byli naposled, nebyla to náhoda: slavily se tam m.j. narozeniny chlapečka, kterému se říká Dede. Tento mladý muž jde na podzim do školy, slavil narozeniny šesté a to jsou narozeniny, jak známo, slavné a přelomové. Podotýkám, že se slavily v dvojdomě, v jednom domě žije dědeček babičkou, v druhém rodiče Dedeho a jeho brácha. Sešlost to byla náramná. Přítomna nebyla celá rodina, ta by se možná nevešla ani do trojdomu či čtyřdomu, ale rozhodně to tam vypadalo velmi živě, pánové si vyprávěli o pánských věcech rázu technického, jako jsou motocykly a fotoaparáty, dámy švitořily zase po svém, děti plánovaly zoologickou zahradu, jak jsem tu vyprávěl ve čtvrtek, a najednou kdosi, snad Ljuba, si všimla bledé postavy za prosklenými dveřmi vedoucími do zahrady: jako němá výčitka tam stál Dede.
Hned mu otevřeli s výkřikem "Kde ses tu vzal?"
"Vy jste mě zapomněli doma," pravil Dede a míra jeho žalu a výčitky by rozlomila balvan, na němž stojí jezdecká socha Petra Velikého v Petrohradě.
Dedeho zapomněli doma v domnění, že už dávno je někde dole a s ostatními plánuje zoologickou zahradu. Kdyby tam bylo lidí míň, na absenci by se brzy přišlo...

No, myslím, že následující výjevy rozptýlily Dedeho pochybnosti, že by ho snad někdo měl míň rád než hodně... Roli tragéda však zahrál úspěšně a dost možná, že na svoje přelomové narozeniny hned tak nezapomene a bude vyprávět, jak musel prchat ze zamčeného domu: bude to dobrý příspěvek k mýtu krutého dětství, který si každý budujeme.
I já měl kruté dětství, vy snad ne?


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku