Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.8.2005
Svátek má Hana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Bude opět socialistická revoluce?
 >EVROPA: Zemědělská politika je hlavní ostudou EU
 >POLITIKA: Sobotkovi lidé
 >SPOLEČNOST: Paroubek si oddychl, hrozí nám teroristé
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenutého oslavence
 >SPOLEČNOST: Stát se neomlouvá, protože nemusí
 >SVĚT: Pozor na silácké recepty
 >POLITICKÝ CIRKUS: Nerovnováha mazanosti
 >MÉDIA: Tisící první lež MF Dnes
 >FEJETON: Socialisté nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé
 >PSÍ PŘÍHODY: Neříkejte, že jste nebyli varováni
 >NÁZOR: Jednoduché pravdy pana Pence
 >HISTORIE: Je možné společenství národů?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 8.)
 >PENÍZE.CZ: Zrušení účtu zdarma? Ne tak docela

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
15.8. Historický den
(eff)

Pondělek 15. srpna 2005 se zapíše do dějin české kultury. Davy malířů, básníků, pěvců, herců a kejklířů oblehnou Strakovu akademii, kde zasedne konkláve volící nového ministra kultury. Černý dým z komína vyvolá zklamaný povzdech, ale v podvečer, hle, zabělá se obláček a lid písma, noty a štětce spustí jásot a nazítří opět zazní trylky a barvy se rozjásají na plátnech: máme nového ministra!

Dosti snění. Pravda je jinde. Ministr kultury má s uměním a kulturou přímo společného tolik co nic, a na umění nemá vliv žádný. Sedí na maličkém balíku peněz určeného k rozdání a to je jeho hlavní role. Paralelu s konkláve vyvolaly jen vnější okolnosti. Pavel Dostál zemřel, podobně jako nedávno papež. Za běžných okolností volbu ministra kultury provází nepatrný zájem. Jenže Dostálův odchod se stal příběhem, ba legendou. A v této atmosféře se odehrávají děje takřka bájné. Ještě nikdy se nestalo, aby umělci tak otevřeně lobbovali za zvolení toho či onoho a za nezvolení toho či onoho. Nejdříve napochodovala k premiérovi jedna skupina pod heslem Toho Chceme A Toho nechceme, a hned nazítří naklusala skupina druhá. I vidíme věhlasného režiséra Juraje Hertze, jak se bije za svého přítele Vítězslava Jandáka, jehož má obsazeného do hlavní role svého filmu. A sám Jandák slibuje změny v grantové politice a ve financování filmu. Ta kultura je strašně potřeba, ujišťuje Jandák a vypráví stejným dechem o svém politickém dětství, kdy byl republikánem. Nadšení ho přešlo, když „všechno shrábnul Sládek“.

Vyprávění o konkláve je samozřejmě žert. Ale lobbování umělců ve prospěch držitele měšce, to není žert. To je chmurná, ba ostudná realita těchto dnů.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku