Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.8.2005
Svátek má Jáchym




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Obhájci národní, politicky korektní sebevraždy
 >VZPOMÍNKA: Pozapomenutá kapitola
 >POLITIKA: Kam zákon nemůže...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase popletl
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Letadlo na Prahu
 >SVĚT: Jak změnil boj proti terorismu média?
 >POLITICKÝ CIRKUS: Historický den
 >SPOLEČNOST: CzechTek a svoboda
 >MIMOCHODEM: Trik z Kolchidy
 >PSÍ PŘÍHODY: Host do domu, hůl do ruky
 >ÚVAHA: Co udělá lesní zvěř
 >SPOLEČNOST: Polský katolicismus mladých
 >MEJLEM: Etika soudců
 >DOKUMENT: Etický kodex poslance (pracovní návrh)
 >PENÍZE.CZ: Neefektivní a nespravedlivá daň z nemovitosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
16.8. POLITICKÝ CIRKUS: Historický den
Ondřej Neff

Pondělek 15. srpna 2005 se zapíše do dějin české kultury. Davy malířů, básníků, pěvců, herců a kejklířů oblehnou Strakovu akademii, kde zasedne konkláve volící nového ministra kultury. Černý dým z komína vyvolá zklamaný povzdech, ale v podvečer, hle, zabělá se obláček a lid písma, noty a štětce spustí jásot a nazítří opět zazní trylky a barvy se rozjásají na plátnech: máme nového ministra!

Dosti snění. Pravda je jinde. Ministr kultury má s uměním a kulturou přímo společného tolik co nic, a na umění nemá vliv žádný. Sedí na maličkém balíku peněz určeného k rozdání a to je jeho hlavní role. Paralelu s konkláve vyvolaly jen vnější okolnosti. Pavel Dostál zemřel, podobně jako nedávno papež. Za běžných okolností volbu ministra kultury provází nepatrný zájem. Jenže Dostálův odchod se stal příběhem, ba legendou. A v této atmosféře se odehrávají děje takřka bájné. Ještě nikdy se nestalo, aby umělci tak otevřeně lobbovali za zvolení toho či onoho a za nezvolení toho či onoho. Nejdříve napochodovala k premiérovi jedna skupina pod heslem Toho Chceme A Toho nechceme, a hned nazítří naklusala skupina druhá. I vidíme věhlasného režiséra Juraje Hertze, jak se bije za svého přítele Vítězslava Jandáka, jehož má obsazeného do hlavní role svého filmu. A sám Jandák slibuje změny v grantové politice a ve financování filmu. Ta kultura je strašně potřeba, ujišťuje Jandák a vypráví stejným dechem o svém politickém dětství, kdy byl republikánem. Nadšení ho přešlo, když „všechno shrábnul Sládek“.

Vyprávění o konkláve je samozřejmě žert. Ale lobbování umělců ve prospěch držitele měšce, to není žert. To je chmurná, ba ostudná realita těchto dnů.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku