Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.8.2005
Svátek má Jáchym




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Obhájci národní, politicky korektní sebevraždy
 >VZPOMÍNKA: Pozapomenutá kapitola
 >POLITIKA: Kam zákon nemůže...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase popletl
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Letadlo na Prahu
 >SVĚT: Jak změnil boj proti terorismu média?
 >POLITICKÝ CIRKUS: Historický den
 >SPOLEČNOST: CzechTek a svoboda
 >MIMOCHODEM: Trik z Kolchidy
 >PSÍ PŘÍHODY: Host do domu, hůl do ruky
 >ÚVAHA: Co udělá lesní zvěř
 >SPOLEČNOST: Polský katolicismus mladých
 >MEJLEM: Etika soudců
 >DOKUMENT: Etický kodex poslance (pracovní návrh)
 >PENÍZE.CZ: Neefektivní a nespravedlivá daň z nemovitosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
16.8. SVĚT: Jak změnil boj proti terorismu média?
Zdeněk Švácha

Otázku lze, podle mého, vnímat ze dvou úhlů pohledu.

Prvním z nich je úhel filosofický. Zde západní média v zásadě obstála. Obhájila svoji nezávislost a nechala zaznít stejně hlas teroristů, jako spojenců proti terorismu bojujících. Nestala se výhradní tribunou žádné ze stran konfliktu a odolala tlaku vlád v boji zúčastněných.

Druhý úhel pohledu má charakter kulturně psychologický. Zde již tolik důvodů k optimismu není. Podívejme se proto na věc šířeji. Hovoříme-li o terorismu, hovoříme především o současném Iráku, který budí dojem významného zdroje nákazy. Jaká byla výchozí situace, do které okupační vojska vstupovala? Dosti se, jakkoliv kostrbatě, podobala nacistickému Německu roku 1945. Představme si proto, že nejsme v Iráku, ale v Třetí říši, přeživší o tři generace déle. Padla brutální, levicová, rasistická a po zuby ozbrojená tyranie. Armáda se zhroutila. Oddíly gestapa a příslušníků zbraní SS se ovšem v klidu rozptýlily po provinčních městech, horách a venkově. Využívají letité zázemí, letitý strach veřejnosti, dostatek peněz, vysokou bojovou profesionalitu a vlastní bezohlednou statečnost, živenou nějakou agresivní formou křesťanství. Ztráty esesáků nadšeně doplňují zahraniční legie.

Okupační vojska nejsou vybavena absolutními pravomocemi a řada vlivných zemí se k obsazení „reichu“ staví odmítavě. Zemi zaplavují mediálně činní lidumilové, jejichž hlavním záměrem je přistihnout okupanty při nezákonném jednání. Kamery postupují spolu s vojsky a jejich bedlivé oko hledá nekorektně bojující válečníky.V rámci boje za nezávislost televizí na okupantech, a také z důvodů vyváženosti informací, vystupuje na obrazovku nejprve americký generál. Sotva zmizí, vyvažuje jeho projev videokazeta s gruppenfuhremem SS Millerem, tou dobou ukrytým na neznámém místě v Černém lese. Pokud se snad prokáže, že někdo z nacistů musel štěkat pro zábavu vězeňské desátnice či musel klást Mein Kampf na prkýnko od WC, padají hlavy dotyčných a prestiž okupantů je výrazně otřesena. Tato odhalení přicházejí často, někdy jsou pravá, jindy nikoli.

Celý průběh okupace posuzují, skrze televizi, internet a noviny, občané zemí, kde se za poslední tři generace střílí maximálně na kachny. A násilí je známo především z videoher.

Tento příměr samozřejmě není vyčerpávající, míjí rozdíly geografické, populační, politické i náboženské. Je však dobrou demonstrací situace, které západní média čelí se strašlivou bezmocí. Jejich důsledná nestrannost nevede k nějaké kolektivní očistě, ale k mravnímu zmatku. Touha médií po vyváženosti, spojená s vírou v racionální motivy lidského jednání, vede ke hledání takových motivů teroristů, které by učinily jejich strašlivé skutky pochopitelnými. Pro čtenáře a především pro diváka. Jelikož nevěříme v páchání zla pro zlo samo, v krutost pro krutost a bezohlednou moc za každou cenu, opájíme se objektivistickým žvaněním, jehož cílem je narkotizovat rozrušenou mysl.

S tímto vším samozřejmě ideologické aparáty teroristických organizací počítají. Pro západní média dodávají umně sestavenou propagandu, jejíž spád, dramatičnost a jistý romantismus, zajišťují patřičnou sledovanost. Tomuto dramatu musejí vojenské a zpravodajské organizace Západu čelit toliko suchými statistikami. Pokud by zvolili stejné divadelní představení jako teroristé, budou záplavou dobře postavených analytiků roztrháni na kusy a obviněni z šíření dezinformací. Právo na drama, tak důležité ve světě vizuálních zpráv podobných spíše klipům, je tak paradoxně vyhrazeno pouze pro jednu stranu střetu.

Obtížně řešitelnou skutečností je i fakt, že v televizi žádná akce vojenských či policejních sil nevypadá dobře. To je velmi podstatné. Teroristé určují, co uvidíme a co nikoli, a k vybrané akci média zvou. Bojovníci proti terorismu musejí počítat s permanentní přítomností kamer, což je staví před nespočet nevýhod. Vojáci se navíc šklebí a střílejí, policisté křičí a tlučou obuškem: taková situace v televizním šotu nikdy nevypadá dobře a diváky rozčiluje. Mnohý občan pak volá po trestu, bez ohledu na kontext. Média, zejména vizuální, milují mdlé jednání a činí ho vznešeným. Bezradnost zde budí dojem rozvahy. Zbabělost v televizi vypadá jako oduševnělost, slabost jako velkorysost. S takovým aparátem má náš boj proti terorismu, který potrvá velmi dlouho, dosti křivolaké hrací pole.

Úvodní otázka zněla, zda změnil boj proti terorismu média. Nezměnil. Terorismus i média nadále těží z přitažlivosti tématu. Nejde o spiknutí, pouze o symbiózu charakterů. Tento stav se nedá změnit útokem na média, ale pouze uvědoměním si hranic, které média nemohou z podstaty odstranit. Pro začátek postačí vědomí, že první rolí televize je zábava. A tragédií novin je snaha toto zábavné a výnosné médium dohnat a předehnat.

(komentář pro vysílání Čro6, dne 12. srpna 2005)

Blog Zdeňka Šváchy KONZERVA


Další články tohoto autora:
Zdeněk Švácha

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku