Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.8.2005
Svátek má Jáchym




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Obhájci národní, politicky korektní sebevraždy
 >VZPOMÍNKA: Pozapomenutá kapitola
 >POLITIKA: Kam zákon nemůže...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase popletl
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Letadlo na Prahu
 >SVĚT: Jak změnil boj proti terorismu média?
 >POLITICKÝ CIRKUS: Historický den
 >SPOLEČNOST: CzechTek a svoboda
 >MIMOCHODEM: Trik z Kolchidy
 >PSÍ PŘÍHODY: Host do domu, hůl do ruky
 >ÚVAHA: Co udělá lesní zvěř
 >SPOLEČNOST: Polský katolicismus mladých
 >MEJLEM: Etika soudců
 >DOKUMENT: Etický kodex poslance (pracovní návrh)
 >PENÍZE.CZ: Neefektivní a nespravedlivá daň z nemovitosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
16.8. POLITIKA: Kam zákon nemůže...
Lukáš Jelínek

Sice se zpožděním, zato za doprovodu oslavných salv vláda porodila a Sněmovně postoupila návrh zákona o střetu zájmů. Navíc je mu prorokováno, že legislativním procesem projde jako nůž máslem. Shodla se na něm koalice a jeho potřebu uznávají i leví a praví opozičníci. Přesto bych však předčasné euforii nepropadal.

Vzpomeňme jen na normy upravující příjmy a náhrady poslanců a senátorů. Takřka všichni mívají plná ústa pokory a ochoty podpořit co nejpřísnější znění, ovšem jakmile dojde na lámání chleba, najdou se skryté vady a ozve se volání, že problém se musí řešit „systémově“ či „systémověji“. K tomu pár vět o nechuti sklouzávat k lacinému populismu a je vymalováno. Skoro se vsadím, že podobné námitky od mnohých zazní i na adresu zákona o střetu zájmů.

A dočkáme-li se skutečně hladkého projednání ve Sněmovně a Senátu, bude to toliko proto, že předloha nachystaná Němcovým ministerstvem spravedlnosti je krotká jak ovečka. Nákup movitého majetku nařizuje přiznávat až od 250 tisíc korun, půjčky a úvěry nad 300 tisíc, podíly ve firmě nad 50 tisíc. Dále dohlíží výhradně na majetek ve společném jmění manželů, takže odděleného hospodaření či majetkových poměrů ostatních příbuzných se nikterak nedotýká.

Buďme vděční aspoň za tu bídu. Leč možností jak před zákonem unikat je habaděj. Stačí odměny od „sponzorů“ přijímat po kapkách nebo pochybně nabytý majetek převést na děti, rodiče, bratry, sestry, milence či milenky. Vždy lze nalézt způsob, jak si držet horký uhlík co nejdál od těla. Snad jen ostřílení mravokárci mohou mít radost z toho, jak bude posílena soudržnost v rodinách politických šizuňků. Ale, darebové mezi politiky, pozor! Na převod majetku se nespoléhejte! Copak bylo natočeno málo srdceryvných telenovel o manželkách, družkách či milenkách číhajících na příležitost zmocnit se bohatství a rychle frnknout? Ne každý má štěstí na věrnou a skromnou ženu jako premiér Paroubek…

Odhoďme ale hollywoodské šablony a připusťme, že být rodinným příslušníkem politika není žádný med. Kdekdo vám kouká pod prsty, do postele, do svědomí. Bulvár, konkurence, voliči. Není lehké to trpět. Na druhou stranu si ale každý vybírá svoji vlastní pouť, ať už sám nebo ve dvou. Politik politikem být může, avšak také nemusí. Nic mu nebrání, aby se stáhl do ústraní a s manželkou - dejme tomu - pásl krávy. A naopak: když se chce veřejně angažovat, musí spolu se svými nejbližšími počítat s průvodními útrapami.

Žádná legislativní úprava nehodlá politikům přikazovat chudobu a půst. Ideální politik by dokonce měl být při penězích již při nástupu do funkce. Tím by doložil nezávislost a schopnost uživit se i jinak. Pracovat pro dobro voličů je každopádně možné s jakkoli naplněným měšcem. Důležité pouze je, aby byl průhledný a nebylo do něj za šera přisypáváno z podezřelých zdrojů. Smyslem jasných pravidel by nemělo být politiky šikanovat, nýbrž činit jejich osobní hospodaření transparentním a v konečném důsledku je chránit před falešnými nařčeními z braní úplatků či klientelismu.

Ačkoli náznaky korupce ve fotbale, na úřadech nebo v policejních služebnách jsou varující, někdejší italské poměry jsou nám snad ještě vzdáleny. Spíše než mafie se u nás rojí lobbisté a tučná konta naditá špinavými penězi čeští poslanci a senátoři nahrazují sotva viditelnými malými domů, například při zaměstnávání členů rodiny.

Světla přesto není nikdy dost. Obávám se ale, že samotné zákony je nepřinesou. Třeba právě kvůli nekonečnému odhalování „systémových chyb“ ve výborech a komisích. Nadto je evidentní, že napěchovat vše do zákona o střetu zájmů nejde.

Předseda Poslanecké sněmovny proto připravil dokument přesahující zákon - etický kodex poslance. S jeho první verzí již seznámil zástupce politických stran. Zatím převládá vůle se jím odpovědně zabývat. Výhodou kodexu je, že nemusí podstupovat parlamentní martyrium. Zákonodárce by k podpisu etického kodexu nikdo nenutil. Jenom oni sami by rozhodli, jestli v jeho rámci přiznají kontakty s lobbisty, zavrhnou zaměstnávání rodinných příslušníků, odkryjí veškeré příjmy a odtajní smlouvy uzavřené v souvislosti s výkonem mandátu, díky nimž čerpají finanční prostředky z veřejných rozpočtů. Rovněž majetková přiznání poslanců a osob jim blízkých, zahrnující nižší zisky, než jaké postihuje zákon, by měla být samozřejmou součástí kodexu.

Etický kodex se k poslancům chová důstojněji než zákon. Nesviští nad nimi bičem. Staví zejména na vztahu a důvěře mezi politikem a voličem. Není pochyb o tom, že spousta občanů by si ráda volila své reprezentanty na základě přístupu k maximu (neintimních) informací o kandidátech. A kodex jim vychází náležitě vstříc.

Zákonu o střetu zájmů držme palce, ovšem nepřeceňujme jej. Cesta posilování politické kultury a upevňování jejích pravidel totiž nemusí být nutně lemována paragrafy.

15.8.2005

Lukáš Jelínek

(autor je poradcem předsedy Poslanecké sněmovny, v textu vyjadřuje svůj osobní názor)




Další články tohoto autora:
Lukáš Jelínek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku