Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.8.2005
Svátek má Jáchym




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Obhájci národní, politicky korektní sebevraždy
 >VZPOMÍNKA: Pozapomenutá kapitola
 >POLITIKA: Kam zákon nemůže...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase popletl
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Letadlo na Prahu
 >SVĚT: Jak změnil boj proti terorismu média?
 >POLITICKÝ CIRKUS: Historický den
 >SPOLEČNOST: CzechTek a svoboda
 >MIMOCHODEM: Trik z Kolchidy
 >PSÍ PŘÍHODY: Host do domu, hůl do ruky
 >ÚVAHA: Co udělá lesní zvěř
 >SPOLEČNOST: Polský katolicismus mladých
 >MEJLEM: Etika soudců
 >DOKUMENT: Etický kodex poslance (pracovní návrh)
 >PENÍZE.CZ: Neefektivní a nespravedlivá daň z nemovitosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
16.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Letadlo na Prahu
Jan Kovanic

Spadlo letadlo se 121 lidmi na palubě, které po mezipřistání v Athénách, mělo letět na Brno. Tak zněl první flash někdy v 12:30, který se v podtitulcích vloudil na nedělní debatu Václava Moravce na ČT1. Pak byla zpráva upřesněna v tom smyslu, že konečnou destinací letu měla být Praha. Všichni jsme čekali, kolik bude mezi oběťmi mrtvých Čechů.

Už v 13:30 se k Moravcovi vloudil sám Jiří Paroubek se zasvěcenými informacemi. Do čela národa se v jeho nejtěžších okamžicích opět postavil náš oblíbený premiér. Připraven řešit důsledky tragedie.

Těšil se zbytečně. Neřešil nic. Řešili na letišti zaměstnanci Správy letišť. Podle toho, co jsem viděl na záběrech televizních hyen, které mohly uchvátit jedinou čekající příbuznou možných obětí, ne zcela optimálně.

Kdyby se ona zatím nejasná technická porucha na klimatizaci kyperského letounu projevila až po odletu z Athén, měl by autopilot za svůj cíl Prahu. Až nyní začíná moje úvaha: Ony ty řecké ef šestnáctky vyletěly vstříc k postiženému boeingu s několika úkoly. Prvním bylo pokusit se zjistit, co se na palubě stalo. Druhým byla nepochybně snaha nějak letounu pomoci - což by bylo možné, pokud by šlo jen o technickou závadu ve spojení. A stejně nepochybně by vojenští piloti mohli dostat i jiný úkol, kdyby letadlo například cílilo přímo na Athény.

Totiž sestřelit neovladatelnou a nebezpečnou bestii.

Nyní mi dovolte vyjádřit uspokojení nad tím, že naše armáda má v bojovém nasazení vlastní stíhačky, které jsou schopny podobný objekt dohnat a předehnat. A případně i sestřelit, pokud by jevil tendenci spadnout do obydlené aglomerace, třeba zrovna na tu Prahu nebo na to sídliště, kde toto píšu. Onen fatální příkaz k sestřelu by žádný náš vojenský velitel ani politik nemohl vydat například rakouským letcům. Ani žádný činovník NATO by k nám neposlal stíhačky z Německa.

Přesto, že mám radost z toho, že máme vlastní supersoniky (jejichž pořízení jsem svého času právě z podobného důvodu propagoval), které mohou "zastavit let" Bludného Holanďana nebo případného Renegáta, nechtěl bych být v kůži toho, kdo by měl o tomto ataku rozhodovat. Při podobných úletech totiž hrozí jednak nebezpečí z prodlení, ale také nebezpečí z rozhodnutí na základě nepřesných informací. Co kdybychom sestřelili letadlo, kterému jen vypadne spojení? Anebo klasického únosce, který nechce páchat teroristický čin, ale jenom vyměnit lidi za peníze, například? A tu se dostavuje i určité zděšení.

Že tím člověkem, který se rozhodne rozhodnout a rozhodne s chutí a elánem, bude právě Paroubek.

Psáno v Praze dne 15. srpna 2005


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku