Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 17.8.2005
Svátek má Petra




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Sedm prezidentů a nová Evropa
 >POLITIKA: Paroubek si buduje kult
 >MÉDIA: Nejzajímavější pořad? Teleshopping!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Klady a zápory e-obchodu
 >SPOLEČNOST: Hovory o stavu české kultury
 >MÉDIA: Prima válka s Novou
 >POLITICKÝ CIRKUS: Veselá volba
 >KNIHA: Jak Silberstein potkal Synkowitze
 >GLOSA: Běda Čechům…?
 >PSÍ PŘÍHODY: Invazivní vítání
 >HISTORIE: Dvojí zklamání generála George Pattona
 >CHTIP: Objednávka pizzy
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (16)
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 9.)
 >PENÍZE.CZ: Absolventi bez práce aneb Dávky čerstvě po škole

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
17.8. HISTORIE: Dvojí zklamání generála George Pattona
Jiří Breber

Letos vzpomínáme šedesáté výročí konce druhé světové války, největší tragédie v historii lidstva, která si vyžádala přes 55 miliónů životů, nevyčíslitelné materiální škody a obrovská utrpení miliónů, která v mnohých rodinách nebyla zahojená do dnešních dnů. V Evropě válka skončila v prvních květnových dnech 1945 rozdrcením nacistického Německá. V Asii musely spojenecké síly, zejména Spojené státy, porazit neméně silného nepřítele - císařsko-fašistické Japonsko. Na to se v Evropě často zapomíná. Definitivně skončila druhá světová válka až bezpodminečnou kapitulaci Japonska, podepsanou na palubě amerického křižníku Missouri v Tokijském zálivu 2. září 1945.

Jedním z nejvzpomínanějších vojevůdců druhé světové války je George S. Patton Jr., kterému kdyby byla dána možnost osvobodit Prahu, poválečný osud Československa se mohl vyvíjet jinak.

***

V předvečer konce druhé světové války přijal generál Patton válečné korespondenty, kteří doprovázeli jeho Třetí armádu. Během brífingu se Larry Newman z International News Service zeptal: "Generále, proč jste neobsadil Prahu?"

"Řeknu vám přesně, proč," řekl Patton a krátkou chvíli pozoroval dychtivost v očích novinářů. "Protože," pokračoval pomalu, "nám bylo poručeno Prahu neobsadit."

Když jsem chodil začátkem padesátých let do Jednotné devítileté školy, která vznikla spojením gymnázia a měšťanky podle devastujících školních reforem komunistického ministra Nejedlého, zněla jedna že zkušebních otázek: "Proč Američané neosvobodili Prahu?" "Správná" odpověď byla: "Protože v Praže komunisté zahájili Pražské povstání proti nacistickým okupantům a Američané chtěli nechat komunisty v těžkých bojích vykrvácet." Každý kluk ve třídě však přibližně věděl, jaká je pravda. O přestávkách se o těch režimních nepravdách živé debatovalo. Někteří žáci dokázali uvádět učitele do rozpaků provokativními otázkami. Někteří z nás měli otce odbojáře, kteří byli o událostech v posledních dnů války dobře informováni.

5. května 1945, v den zahájení Pražského povstání, průzkumná skupina Američanů byla na nebezpečné cestě z Plzně do Prahy. Projížděla územím okupovaným německou armádou. Skupině průzkumníků velel odvážný a nadšený kapitán Evžen Fodor, naturalizovaný Američan slovenského původu, který si svoji prezenční službu odsloužil ještě v československé armádě. Na kapitánově jeepu, který řídil tvrdý chlapík z Brooklynu jménem Shapiro, se třepetala rozměrná americká vlajka. Cestou potkávali nekonečné kolony ustupujícího wermachtu. Nechyběly ani silné oddíly SS. Němci však měli jen jeden cíl: Dostat se co nejrychleji do amerického zajetí.

V Praže byla skupina Američanů vítána nadšenými Pražany a kapitán Fodor byl zaveden do sklepení, kde bylo velitelství povstalců. Tam byl přivítán vojenským velitelem povstání generálem Františkem Kratochvílem (podle L. Faraga, autora knihy Patton: Ordeal and Triumph). Fodor se ještě téhož dne vrátil do Plzně, vyhledal Pattona a hlásil mu, že obsazení západních Čech a Prahy může být provedeno okamžitě a prakticky beze ztrát.

Patton okamžitě telefonoval svému nadřízenému, generálu Omaru Bradleyovi: "Je ta stop-line, Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary skutečně povinna? Nemůžeš mne nechat jet do Prahy? Pro boží utrpení, Brad, ti vlastenci tam potřebují okamžitou pomoc!"

Bradley sympatizoval s Pattonem, ale měl své instrukce, řekl, že musí volat o povolení generálu Eisenhowerovi. Patton Bradleyovi v žertu navrhl, že by se "mohl na den ztratit", zatímco by jeho armáda obsadila Prahu. On Patton, by se Bradleyovi ozval až z telefonní budky na Václavském náměstí. Bradley však nedal jinak, než že musí dostat O.K. od Eisenhowera. Oba, Bradley i Patton, si byli dobře vědomí politických důsledků, které by pro střední Evropu přineslo osvobození Prahy Američany a nikoliv Sověty. Rudá armáda 5. května 1945 hranice Čech prakticky nepřekročila. Eisenhowerovi a generálu Marshallovi, náčelníku štábu ve Washingtonu, však takový politický rozhled chyběl. Byli prostě jen vojáci, kteří plnili svůj úkol porazit Německo s minimálním ohrožením amerických vojáků.

Vrchní velitel spojeneckých vojsk v západní Evropě byl neústupný a rozkázal Bradleyovi nepovolit Pattonův plán. Den před tím byl Eisenhower ve styku s generálem Alexejem Antonovem, náčelníkem štábu Rudé armády. Navrhl mu, že po okupaci Plzně by mohlo být povoleno Třetí americké armádě obsadit Čechy až po Vltavu, včetně západních předměstí Prahy. Stalin, a tedy i Antonov, si byli plně vědomi politického významu osvobození Prahy Rudou armádou, a proto silně oponovali. Antonov si vyžádal na Eisenhowerovi ujištění, že spojenecké síly nepřekročí předem dohodnutou linii České Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary, aby "nedošlo k možnému zmatení (confusion) sil".

Ráno 6. května volal Bradley Pattonovi rozkaz nejvyššího velitele: "Ike nechce žádné mezinárodní komplikace," dodal. Patton zuřil a křičel do telefonu: "Brad, pro Kristovy rány, tak velký národ jako je Amerika se nemá obávat komplikací! Ať se jiní obávají!"

Tak byl zmařen úmysl jednoho z největších vojáků druhé světové války. Úmysl, který mohl změnit naše dějiny a zakotvit demokracii v zakalených vodách poválečné střední Evropy. A kdože to na pražských barikádách bojoval? Byly tam zastoupeny všechny složky české společnosti. Velitelé a iniciátoři povstání byli čeští důstojníci a policisté (V. Černý: Pláč koruny české). A ti, jak známo, museli být za první republiky nestraníci.

***

Proč o těchto událostech, které jsou převážně většině čtenářů známé, píši? Nedávno jsem se přesvědčil, že ti mladší, bohužel i někteří čeští vysokoškoláci doma a ve Spojených státech o generálu Pattonovi a jeho úsilí osvobodit Prahu nikdy neslyšeli.

Píší o něm i proto, že se mi před časem dostala do rukou krásná obrazová publikace o nejlepších olympionicích od založení moderních olympyjskych her. Jaké bylo moje překvapení, když jsem viděl, že mezi ně autor zařadil i George S. Pattona, "našeho" generála.

Patton soutěžil ve Stockholmu v roce 1912 v moderním pětiboji, kde tato soutěž, sestavená speciálně pro vojáky, byla zařazena do programu olympiády vůbec poprvé. Moderní pětiboj zahrnoval disciplíny jako jízdu na koni, šerm, střelbu pistolí, plavání a běh. Šestadvacetiletý, 189 cm vysoký poručík americké armády byl velkou nadějí amerického týmu. Jeho výkony byly velmi vyrovnané: v plavání byl sedmý, čtvrtý v šermu, šestý v jízdě na koni a třetí v běhu. Střelba pistolí byla jeho nejsilnější disciplínou. Zdálo se, že zlatá medaile zdatného poručíka již nemine. Naď Pattonovym terčem se však rozpoutala dlouhá debata rozhodčích. Zásahy byly výborně umístěné, ale jeden chyběl. Patton a američtí funkcionáři poukazovali na to, že jeden zásah zdánlivě chybí, protože střela zasáhla cíl ve středu přesně v místě předchozího zásahu. Americký protest nebyl uznán. Pattonovi bylo přisouzeno v pistolí dvacáté první místo a to ho v celkové soutěži odsunilo z prvního na páté místo. Neuznaný zásah ho stál zlatou

Že byl výborným střelcem dokázal ještě mnohokrát a jeho postříbřený .45 Colt Peacemaker s rukovětí ze slonoviny pomohl vytvořit legendu o nejbriliantnějším a nejkontroverznějším generálů druhé světové války, kterému přezdívali "Blood and Guts" (Krev a kuráž). Čtyřhvězdičkový generál George Smith Patton byl několikrát ve svém životě připraven o zasloužený triumf. Jeden z těch jeho nepovolených triumfů by zřejmě byl i triumfem humanity a demokracie v Československu.


Další články tohoto autora:
Jiří Breber

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku