Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 17.8.2005
Svátek má Petra




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Sedm prezidentů a nová Evropa
 >POLITIKA: Paroubek si buduje kult
 >MÉDIA: Nejzajímavější pořad? Teleshopping!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Klady a zápory e-obchodu
 >SPOLEČNOST: Hovory o stavu české kultury
 >MÉDIA: Prima válka s Novou
 >POLITICKÝ CIRKUS: Veselá volba
 >KNIHA: Jak Silberstein potkal Synkowitze
 >GLOSA: Běda Čechům…?
 >PSÍ PŘÍHODY: Invazivní vítání
 >HISTORIE: Dvojí zklamání generála George Pattona
 >CHTIP: Objednávka pizzy
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (16)
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 9.)
 >PENÍZE.CZ: Absolventi bez práce aneb Dávky čerstvě po škole

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
17.8. EVROPA: Sedm prezidentů a nová Evropa
Miloslav Bednář

Prohra fanatického úsilí zavést stát Evropa otevírá po francouzském a nizozemském odmítnutí evropské ústavy dvojí možnost. Buď vrcholní politici Evropské unie uznají své selhání jako ztroskotání pětapadesát let prosazované, zaslepené ideologické víry v neuskutečnitelný evropský stát, a tak uvolní cestu nové Evropě rovnoprávné spolupráce suverénních demokratických států. Nebo budou trvat na neudržitelných představách bez ohledu na to, čím Evropa je a skutečně může být. Prezidenti Itálie, Portugalska, Rakouska, Lotyšska, Finska, Německa a Polska se ve svém prohlášení (MfD 28.7.) rozhodli pro ideologickou zatvrzelost a život v iluzi.

Vážně tvrdí, že EU má regulovat jen to, co se společně reguluje lépe a odmítají si byť jen připustit, že ve všemožně přeregulované EU je tomu ve skutečnosti zpravidla naopak. Velebí cíle odmítnuté ústavní smlouvy, údajnou průhlednost, demokratizaci a efektivitu. Zamítnutá evropská ústava, kterou by sedm prezidentů v rozporu s právem EU přesto nejraději uzákonilo, ale likviduje většinu zbylých demokratických pravidel. Například údajně existující právo veta ve Společné zahraniční politice, jež je ve skutečnosti jen právem zdržet se hlasování a následnou povinností zřeknout se aktivní zahraniční politiky, jež by mohla být v rozporu s postupem jinak smýšlejících států EU.

Totéž se až na jednu výjimku týká údajného práva národních parlamentů spolurozhodovat o unijních zákonech. Stačí přečíst si příslušný protokol, aby bylo jasné, že parlamenty sice mohou nesouhlasit, ale instituce EU se jejich nesouhlasem, pokud počet nesouhlasících parlamentů nedosáhne jedné třetiny hlasů z celkového počtu hlasů parlamentů všech členských zemí, vůbec nemusí řídit. V textu odmítnuté ústavy EU navíc existují právně neuvěřitelná ustanovení, jež umožňují měnit její znění bez následující ratifikace.

Sedm prezidentů velebí evropský model přebujelé sociální politiky, jenž je spolu s ekonomicky chatrně založenou evropskou měnou hlavní příčinou hospodářského zaostávání EU za USA a vyspělými asijskými ekonomikami. Prezidenti se vážně domnívají, že euroústava byla zamítnuta proto, že politici nedokázali vysvětlit přednosti integrace. Jsou tak nekritičtí, že si odmítají připustit, že pětapadesátiletá epizoda evropské integrace stojí na pochybných základech. Aby tuto smutnou skutečnost potvrdili, opakují obehrané tvrzení o EU jako záruce evropského míru. Přitom není obtížné zjistit, že poválečný evropský mír zaručovalo NATO jako smluvní obrana demokratické Evropy Spojenými státy americkými, nikoli Evropským společenstvím. Jedině pod tolerantním deštníkem NATO se mohla západní Evropa vydat na svou demokraticky značně pochybnou integrační cestu. Ta ji nyní po rozšíření EU zavedla do politicky a hospodářsky slepé uličky. Sedm evropských prezidentů z ní kromě otřepaných frází není s to předložit žádné východisko. Žijí v neudržitelné fikci, že politicko-hospodářské selhání EU lze vydávat za úspěch a tvrdit, že taková Evropa může být světu dobrým příkladem.

Prezidentská sedma odmítá vzít na vědomí holá fakta. Hlavně fakt, že „osudové společenství“ EU stojí na hodnotách a principech, jež ve skutečnosti popírají demokratické pluralitní zásady Evropy vycházející z mravně založené svobody občanů suverénních demokratických států. Evropa bude „demokratičtější, transparentnější a efektivnější“ jen pokud se EU od základu přemění do jiné podoby.

Nová Organizace evropských států, jak ji navrhl prezident České republiky, by se měla politicky mnohem více než dosud zapojit do NATO. Většina pravomocí EU by se měla vrátit členským státům. Existence společné měny dvanácti států EU je čím dál zřetelněji brzdou jejich hospodářského rozvoje. Je proto na místě začít otevřeně mluvit o jejím postupném nahrazení státními měnami. Není vůbec náhodné, že členské státy EU, jež nepřijaly nereálný projekt společné měny, a tím spíše státy Evropského společenství volného obchodu (ESVO), jež nejsou členy EU, mají nápadně lepší hospodářské výsledky než země eurozóny. Organizace evropských států by proto jako perspektivní nástupnická organizace EU měla přijmout pravidla ESVO a postupně s ní splynout. Takto uskutečněným posílením NATO a ESVO by se demokratická Evropa opět, tentokrát v posílené podobě, stala efektivní součástí euro-americké civilizace, jež by s USA jako dosud nesoupeřila. Místo toho by vytvářela přitažlivou pluralitní jednotu demokracií, ukazující cestu z labyrintu globalizovaného světa. Sedm evropských prezidentů zjevně zaspalo dobu.

Miloslav Bednář
filosof




Další články tohoto autora:
Miloslav Bednář

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku