Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 18.8.2005
Svátek má Helena




  Výběr z vydání
 >IRÁK: Vize a tužby povstalců
 >IZRAEL: Cena míru?
 >POLITIKA: Trocha matematiky aneb Umí Paroubek počítat?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Rozepře zásuvková
 >ÚVAHA: Na sudetoněmecků notečku
 >GLOSA: Mediální havárie
 >POLITICKÝ CIRKUS: Roboti přicházejí
 >ÚVAHA: Postdemokracie v „dobrých“ rukou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Odejděte z domova
 >PSÍ PŘÍHODY: Patálie s rukavicí
 >SPOLEČNOST: Nejdražší český cirkus
 >NÁZOR: Také hledám českou kuchyni
 >POVÍDKA: Červené stodoly
 >HISTORIE: Anticharta 1977
 >PENÍZE.CZ: Exekutorské hrátky s neviňátky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
18.8. POVÍDKA: Červené stodoly
Petr Motyka

Tam někde dole musí být země. Vidím však jenom mračna, vypadají shora jako rozbouřené moře mléka. Jeho vlny nemají směr, některé vyrážejí vysoko až k letadlu, některé i výš. Pak vidím mléko i za oknem a letadlo se mění v ponorku. Když vyplouváme z bílé kyšky, nos letadla stále míří tam, kde vysoko nad mraky svítí slunko. Snažíme se je na cestě na Západ dohnat. Ještě se to nikomu nepodařilo. Vím jen, že si po přistání v Denveru posunu hodinky o dvě hodiny zpět. Po celou dobu dovolené budu mít ty dvě hodiny k dobru.

Vyletěli jsme z mlhy. Jako zázrakem jsem pod letadlem uviděl absolutně rovný, nekonečný koberec, nejčastějším tvarem na něm byl čtverec. Pak obdélník a také kruh. Zelená, žlutá nebo hnědá, podle toho, jak tam dole všechno rostlo, dozrávalo nebo dozrálo. Ta hnědá znamenala, že sklizeň je doma a zaoraná půda je připravena na další. Bude to teď obilí, buráky, soja nebo kukuřice? Z výšky to nebylo možné poznat.

V rohu každého čtverce nebo obdélníku seděla farma. Vysoká sila na sklizeň svítila bělobou, někdy byla shora stříbrná, stodoly tmavě červené. Jejich barvu nebylo z letadla vidět. Vím však, že je červená. Kdo jen tu jejich barvu vybral? Pravda, nové farmy mají stodoly z aluminia nebo snad z plastu. Nevidím je, nechci je vidět. Jsou to přivandrovalci, kteří si neváží pozvání.

Červené stodoly jsou vždycky něčím asymetrické. Alespoň jeden roh na nich je z úhlu, hřeben střechy trochu prohnutý. To od holubů, kteří jej proseděli. Až uvidím perfektní červenou stodolu, přestanou se mi tolik líbit.

Šikmé stodoly se usmívají. Jsou plné. Někdo ve světě zapláče hladem a farmář s kšiltovkou na hlavě se zvedne ze židle na zápraží a otevře stodolu. Pláč ustane.

Byl jsem ještě malý klučík, když jsme s kamarády běhali po polích za humny a sbírali třásně z aluminia. Byli jsme moc malí, abychom věděli, že stříbrné třásně shazovali Američané z letadel, aby Němcům rušili radary. To byl první dárek od Ameriky. Němci se tehdy ještě procházeli po Vsetíně ve svých smrťáckých uniformách a jejich přisluhovači doufali v Hitlerovu zázračnou zbraň. Americká stříbrná letadla letěla vlna za vlnou kdesi na Východ, naházela bomby na blonďaté nadlidi a vracela se ve stejných útvarech. Kolaboranty netěšila. Těšila však nás, děti, mohli jsme sbírat stříbrné třásně. Nedali jsme si to tehdy dohromady, že se táta s mámou víc a víc smějí.

Zelené konzervy plné dobrot, které vyrostly na amerických polích, zanedlouho vystřídaly bomby v letadlech a objevily se brzy i na našem kuchyňském stole. Maminka s tátou si jen sem tam uzobli, smáli se však a smáli. Tehdy jsem ještě nevěděl, že svoboda chutná lépe, než sebesladší čokoláda.

Farmář nikdy v bombarďáku neletěl. Vždycky jen v podvečer seděl venku na lavičce a čekal, až úroda dozraje. Přežvykoval tabák a uměl plivnout tak, že si neumazal prkna na verandě. Nikdy však nezmeškal den, když měl poorat. Nikdy si neoddechl, když měl sklízet.

Nové čtverce, obdélníky i kruhy se pomalu střídají dole pod letadlem. Je to příliš daleko, než abych zahlédl holuby na prohnuté střeše, je to příliš daleko, než abych uviděl kšiltovku na farmářově hlavě...


Další články tohoto autora:
Petr Motyka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku