Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 18.8.2005
Svátek má Helena




  Výběr z vydání
 >IRÁK: Vize a tužby povstalců
 >IZRAEL: Cena míru?
 >POLITIKA: Trocha matematiky aneb Umí Paroubek počítat?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Rozepře zásuvková
 >ÚVAHA: Na sudetoněmecků notečku
 >GLOSA: Mediální havárie
 >POLITICKÝ CIRKUS: Roboti přicházejí
 >ÚVAHA: Postdemokracie v „dobrých“ rukou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Odejděte z domova
 >PSÍ PŘÍHODY: Patálie s rukavicí
 >SPOLEČNOST: Nejdražší český cirkus
 >NÁZOR: Také hledám českou kuchyni
 >POVÍDKA: Červené stodoly
 >HISTORIE: Anticharta 1977
 >PENÍZE.CZ: Exekutorské hrátky s neviňátky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
18.8. IZRAEL: Cena míru?
Jan Beneš

O Šestidenní válce 1967 jsem se dozvěděl až když už bylo po ní. Včetně vtipu, že nesměla trvat déle neb nastával šábes a zvrtnutém světě, v němž Němci obchodují a Židé válčí.

Dozvěděl jsem se o ní při návštěvě doktora Tauše ve věznici MV číslo 1 pražské Ruzyni. Přinesl mi k nahlédnutí i výtisky Rudého práva (jiné právo tehdy ostatně ani nebylo) oné válce předcházející, kde se hezky vyjímaly snímky kolon sovětských tanků v egyptských barvách, připravené ke konečnému smetení těch proklatých Židů do moře. Za tím účelem pan president Nasser (Násir) kázal odvolat modré přilby OSN. A přednesl obvyklý plamenný projev. Jeden z těch, v nichž si nezadával s Castrem. Smetení do moře se jaksi nekonalo, místo toho se začalo hodně mluvit o israelské agresi. Následovala zrušení diplomatických styků (nezapojilo se Rumunsko) a do Československa se nevrátil, do těch dob podle svých vlastních slov vždy nejprve komunista a pak až spisovatel, Ladislav Mňačko. Navíc Árijec.

Z těch tanků, respektive jejich buggies, si pak Švýcarsko pořídilo novou výzbroj. (Panzer 68). Až do roku 1975 tam totiž sloužily (byť už s jinými motory i kanony) naše škodovácké A7 (T/38 u Wehrmachtu, který je úspěšně používal, Guderian by se byl bez nich ve Francii neobešel a jeden v přestavbě Hetzer ještě v květnu 1945 zapálil Staroměstskou radnici.) - V Migdal Haemeku v Izraeli zas naleznete, co pomník, pragovku LT34, která si tam úspěšně zaválčila roku 1948.

Dopadlo to jinak a od té doby se mluví o okupaci, ačkoli o ní není hovořeno například v souvislosti s Východním Pruskem, čí východními krajinami předválečného Polska, ačkoli se tato území ocitla uvnitř sovětských (dnes ruských) hranic taktéž jako výsledek jakési války, případně původně těsně předválečné dohody se soudruhem Hitlerem.

Těsně před odevzdáním poctivě dobytého Sinajského poloostrova nazpět Egyptu jsem si tam zajel. Chtěl jsem navštívit horu Sinai (Džeberl Serbat). Fiatem 124 bez klimatizace, prosím. Také na Sinai už tehdy (1981) tedy po pouhých čtrnácti létech od Šestidenní, byly jakési osady. Ve věru nehostinném to kraji oasy zeleně a důkaz lidského důmyslu, úsilí a píle. Byť se o tom nepsalo jako o socialismu přetvářejícím přírodu. V původním textu z let padesátých, to ovšem přetvářel přírodu „Hospodář Stalin“.

V zájmu míru se Sinaie židovský stát vzdal a osadníky, v nejednom případě násilně, z jejich oas zeleně a výsledku jejich úsilí, píle a důmyslu vystěhoval.

Dnes tedy sledujeme a v míře mnohem širší obdobnou aktivitu v případě Gazy. (roku 1967 ještě část Egypta a jedna ze základen egypsko-syrsko-jordánského útoku). Aby tam Palestinci, respektive palestinští Arabové mohli být pány ve svém domě. O Palestincích jakožto národu se začalo hovořit až v sedmdesátých létech.

Stěhují se osadníci, kteří tam svůj důmysl, píli a úsilí používali skoro osmatřicet let. Mnozí se tam narodili a vyrostli, mnozí tak stihli zemřít. Přečasto díky ozbrojeným útokům.

Otázkou ovšem zůstává – toto věru pozdní naplňování jakési resoluce OSN z doby před léty sedmapadesáti a tehdy hbitě porušené prvou arabsko-židovskou válkou. Jenže bude z toho mír? Nemáme už v historické paměti soudruha Hitlera prohlašujícího, že nechce jediného Čecha a pokud jde o „Sudety“ je to jeho poslední územní požadavek? Nebyl snad přístup arabského světa ve střetu s Izraelem až dosud ukázkou shodného jednání? Není tato touha po míru za každou i sebevětší cenu náhodou chápána jako slabost? Upnou se palestinští Arabové, nyní co páni ve svém domě k obracení nehostinnosti v krajinu člověkem obývanou?

Mám o tom své pochybnosti.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku