Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 18.8.2005
Svátek má Helena




  Výběr z vydání
 >IRÁK: Vize a tužby povstalců
 >IZRAEL: Cena míru?
 >POLITIKA: Trocha matematiky aneb Umí Paroubek počítat?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Rozepře zásuvková
 >ÚVAHA: Na sudetoněmecků notečku
 >GLOSA: Mediální havárie
 >POLITICKÝ CIRKUS: Roboti přicházejí
 >ÚVAHA: Postdemokracie v „dobrých“ rukou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Odejděte z domova
 >PSÍ PŘÍHODY: Patálie s rukavicí
 >SPOLEČNOST: Nejdražší český cirkus
 >NÁZOR: Také hledám českou kuchyni
 >POVÍDKA: Červené stodoly
 >HISTORIE: Anticharta 1977
 >PENÍZE.CZ: Exekutorské hrátky s neviňátky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
18.8. SPOLEČNOST: Nejdražší český cirkus
Martin Stín

Úterní noviny přinesly ohromující zprávu z úst mluvčí policejního prezidia o šílených nákladech na policejní zásah proti účastníkům CzechTeku. Je-li zpráva pravdivá, PČR rázem získala nárok, aby byla považována za nejdražší český cirkus. Potlačování trestné činnosti je samozřejmě téměř vždy ekonomicky ztrátové, ale zde šlo především o preventivní akci, zahájenou dříve, než se kdokoli z účastníků stačil dopustit aspoň přestupku, a nepoměr mezi velikosti škod, jež snad PČR měla odvrátit, a bezuzdným plýtváním státními penězi vyráží dech. Přiměřenost zásahu musí být poměřována i z tohoto hlediska, byť ranění na obou stranách jsou samozřejmě daleko vyšší cenou za zvůli státu. S hořkostí jsem si vzpomněl na státní zástupkyni, která kdysi zakázala policistům dokončit objasňování trestného činu proti mému majetku, které by si vyžádalo několik set korun nákladů, zatímco mnou utrpěná škoda převyšovala tři miliony korun. Pravda, tehdy šlo o to, zabránit usvědčení známého podnikatele, všemožně ochraňovaného i v jiných případech, takže státní peníze by byly nepochybně vyplýtvány, kdežto u Mlýnce šlo o zmasakrování mladých lidí, kteří nepřijímají konzumní způsob života většinové společnosti (tedy do jisté míry i můj) a nejsou asi voliči stran novodobé Národní fronty, je to tedy účel bohulibý, ospravedlňující jakoukoli finanční rozmařilost.

Nicméně jsem zapochyboval o správnosti údajů, protože ze zkušenosti vím, že to, co říkají ministři vnitra, policejní prezidenti, kontrolní orgány PČR, Inspekce ministra a policejní mluvčí občas nemá s pravdou nic společného. Zásah měl stát 31,25 mil. Kč, z toho za mzdy nasazených policistů mělo být utraceno 25,97 mil. Kč. Doufám, že v nákladech na mzdy jsou započítány i odvody na sociální a zdravotní zabezpečení. Přihlédnu-li k tomu, že kromě policistů, účinkujících přímo na místě, musíme počítat s úsporně organizovaným velitelským zázemím a logistickou podporou (PČR přece jinak než úsporně své akce ani organizovat neumí), odhaduji, že se zmíněná částka rozdělila mezi 1.500 policistů. Možná se ale tentokrát vloudila do organizace chybička, snižující obvyklou úspornost nasazení policie, připusťme tedy celé dva tisíce. Pak účast jednoho policisty přišla na 12.985 Kč. Cirkusové představení na místě trvalo dva dny. Ať počítám, jak počítám, z částky 6.492 Kč za jeden den zneužívání muže zákona se k obvyklým údajům o špatných mzdách policistů nedopracuji. PČR by tedy měla opustit navyklou informační uzavřenost bolševického represivního orgánu vůči pracující chátře a měla by nám prozradit více podrobností o kalkulaci nákladů. Nerozhazovala soukromé úspory policejních důstojníků, počínaje nečinným policejním prezidentem a přehnaně horlivých velitelem zásahu konče, ale veřejné prostředky, na které proti své vůli přispěli také někteří z jejích zmlácených obětí stejně jako zbytečně potlučení policisté. Musí se tedy zodpovídat a veřejnost to od ní musí nemilosrdně požadovat.

Za ty peníze jsme ovšem dostali celý cirkusový seriál, který patrně bude zvedat hladinu adrenalinu v krvi nejrůznějších zainteresovaných osob ještě hodně dlouho, pokud vláda neskončí s mlžením a provozováním alibistických rituálních tanečků a nevyvodí z tohoto maléru důsledky proti státním úředníkům, kteří nebyli na výši situace. Vedlejším výsledkem, který máme k dobru, je přenesení části akce do Prahy, pokračující manifestace odpůrců zásahu, volání po odstoupení předsedy vlády a ministra vnitra, ale také naprostá policejní tolerance vůči masové hudební produkci v Táboře. Konala se stejně jako CzechTek na soukromém pozemku a na rozdíl od něho v bezprostřední blízkosti velkých sídlišť, jejichž obyvatelé si ve velkém počtu stěžovali na noční hluk. Ale byla to akce „oficielní“ pop-muzik, dobře se snášející s normami konzumního způsobu života, proto měly tisíce rušených obyvatel smůlu. Prostě se nevyspali a jak je vidět, ve zdraví to přežili stejně, jako by pár osadníků z okolí louky u Mlýnce přežilo CzechTek. Z pohledu našich represivních složek není zřejmě hluk jako hluk. Jsme si sice před zákonem rovni, ale ti rovnější mohou rámusit dle libosti, ti méně rovní budou biti.

Následky cirkusového představení u Mlýnce nakonec zvedly adrenalin i jinak rozvážnému premiérovi, který v úterý v parlamentu rozhořčeně hřímal, že nikoho neovlivňoval a že stojí na straně pořádkumilovných občanů. Vmanipuloval se tak do postavení jeho chráněnky, nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Všichni jsme ho viděli a slyšeli, když se z obrazovky dožadoval rázného postupu PČR proti technařům a byli jsme svědky jeho návštěvy na bojišti, organizované na způsob prohlídky potěmkinské vesnice, tedy z té strany, odkud se nemohl v situaci správě orientovat. Stejně tak jsme všichni slyšeli chvástání nejvyšší státní zástupkyně, že dala pokyn policii atd. Ale v jejím případě Krajské státní zastupitelství v Brně v rámci prověřování trestního oznámení spolku Šalamoun proti ní s vážnou tváří tvrdí, že ve skutečnosti s obtěžováním ministra a jeho spolupracovníků a souvisejícími policejními manévry neměla vůbec nic společného. Navrhuji, abychom zrušili všetečnou televizi nebo státní úředníky, kteří se nechtějí hlásit k tomu, co na sebe jejím prostřednictvím prozradili, obojí vedle sebe existovat nemůže. Ale předseda vlády se asi zlobí nad výši svého platu, neb média mu částečně křivdí a mohl by se jich zbavit s úsměvem. Požadavek rázného zásahu není přece pokynem k surovostem, ani příkazem k preventivnímu zákroku či k nepřiměřenému plýtvání státními penězi. Samozřejmě, loni alibistický Stanislav Gross tachovskou policii nepostrčil a když se pak ta odhodlala k zásahu, bylo již pozdě a byla pak kritizována za pozdní zákrok. Jenže tehdy technaři vnikli na pozemky bez souhlasu majitele a ohrozili jeho podnikání ekologického zemědělce znečištěním půdy ropnými látkami a jiným neřádem. Taková situace by se skutečně neměla opakovat. Letos ovšem věci stály poněkud jinak a tachovská PČR pochybila, když si pamatovala jen tolik, že loni byla kritizována za pozdní zákrok. Je otázka, do jaké míry přesně a pravdivě byl předseda vlády na dovolené informován o tom, co se u Mlýnce děje. V každém případě nikoli jeho počáteční požadavek na ráznost zásahu, ale teprve trapné pokusy o jeho obhajování jsou politickou chybou. Mužné konstatování, že bohužel máme neschopné tajné služby, které nedokáží včas najít pořadatele CzechTeku a navázat s nimi předběžná jednání za účelem svedení této živelné pohromy někam, kde by neškodila (jak nás asi stejné služby chrání před nebezpečím terorismu?), že bohužel stále máme ve velení PČR předlistopadové kádry, které nejsou způsobilé správně vyhodnotit situaci na místě podobné akce, protože mají geneticky zakódovanou nenávist k lidem, jejichž styl života se vymyká představám o správném způsobu trávení života spořádaným pracujícím dle norem „vedoucí strany“, a z jejichž hlav policejní výcvik vytloukl sklony k používání zdravého selského rozumu a nahradil jej bezduchou úctou k autoritám, a že s tím tedy musíme něco konečně udělat, aby se podobné výstřelky nestaly trvalou krmí médií v okurkové sezóně, by patrně upevnily jeho oblíbenost více než tvrdohlavé obhajování nehajitelného. Premiér zřejmě přece jen cítí, že ve chvíli, kdy se nechal slyšet v televizi, si neuvědomil, jakou paseku mohou jeho slova napáchat v hlavách policistů, a že tedy jejich postup neúmyslně ovlivnil. Rád by se z odpovědnosti za svou nešikovnost nějak vymluvil, ale zřejmě nemá naději na úspěch: císař bude dále nahý, i kdyby se o tom přestalo mluvit. Pan premiér by měl pečlivě sledovat v ČT britský humoristický seriál „Jistě, pane ministře“, popřípadě „Jistě, pane premíére“, jenž bude následovat. V příjemném obalu suchého britského humoru by našel návod, jak se v takových situacích chovat příště a neohrožovat své zdraví zbytečným rozčilováním.

Naproti tomu v krvi ministra Bublana nejsou zřejmě po adrenalinu ani stopy. S obvyklou neproniknutelnou tváří zpravodajce, jímž nikdy nebyl, zadrhávajícím hlasem mlží, kličkuje, občas utrousí nepravdu. Prokazuje tak, že Stanislav Gross zvolil správného člověka, když hledal někoho, kdo by v křesle ministra vnitra zaručeně nedostal chuť zkoumat taje policejního týmu „Mlýn“ a případných jiných Grossových kratochvílí. František Bublan se osvědčil hned v prvých dnech po odhalení „Mlýna“. Chodil do parlamentních výborů a mezi novináře, dokonale před nimi hrál úlohu služebníčka, který nic neví, nesmí si dovolit svého předchůdce na cokoli se tázat a raději ani nic vědět nechce. Nepřipadalo mi, že by ho trapná úloha pokořovala. Podobně se chová i dnes. Část jeho nezpůsobilosti pravdivě a zřetelně vysvětlit věci je zřejmě způsobena tím, že se k úplným informacím nedostane. Ministři vědí jen to, co k nim pustí jejich aparát nebo co si obstarají pod rukou (viz pořad „Jistě pane ministře“). Nechce se mi např. věřit, že by úmyslně pustil do světa zprávu o domnělém osobním jednání Johna Boka s ex-premiérem Grossem po loňském CzechTeku. Vědomé šíření takového nesmyslu by přece nikomu neprospělo. Zřejmě mu jej někdo podsunul z nedbalosti. Stejně jako na sebe vzal nevděčnou úlohu Grossova štítu v době provalení skandálu kolem „Mlýna“, dnes na sebe loajálně bere kříž nevole nad konáním policie u Mlýnce. V případě „Mlýna“ napomohl k tomu, že nezákonné jednání bývalého ministra vnitra nesmělo být dosud zkoumáno prostředky trestního řízení, a pokud nedojde ke změně vedoucí strany vládní koalice, zřejmě se ho nedočkáme (a ani pak nebude zaručeno). Dnes stojí před volbou a způsob, jakým bude pokračovat, teprve ukáže, zda náznaky jeho emancipace od Grossova vlivu a snah postupně měnit totalitním myšlením stále poznamenanou policii v demokratickou službu ochrany bezpečnosti občanů jsou přeludem optimistů nebo skutečností. Může samozřejmě hrát zdržovací hru, která nechá postupně vychladnout horké hlavy a odloží jakékoli snahy o nápravu chování policie až zase do příštího CzechTeku. Ale může také poutat na sebe pozornost jen tak dlouho, aby bylo možno v klidu a objektivně vyšetřit odpovědnost za zásah proti CzechTeku. Pokud by volil tento přístup, zasluhoval by pochvalu. Takové věci se totiž skutečně nemají řešit s rozpálenými hlavami a krví podlitýma očima. Ať je to jakkoli, volání po odstoupení ministra Bublana považuji v této chvíli za nerozumný požadavek. Dnes má ministr možnost využít podpory veřejnosti, která se přesvědčila, že policie je zralá na zásadní reformu, a může se pustit do užitečného díla, které by si za běžné, nevzrušené situace, vůbec nemohl dovolit. Odstoupí-li, nový ministr se bude několik měsíců orientovat v úřadě, a pak již nebude účelné něco začínat, protože na dveře budou klepat volby a pravděpodobná změna kabinetu. Hodnotil bych možná situaci jinak, kdybychom byli v polovině volebního období, ale za daných poměrů bych se spokojil s důkladným, přesným a veřejnosti zpřístupněným vyšetřením odpovědnosti jednotlivých stupňů policejního velení na spuštění mlýneckého „cirkusu“.

Hojně se mluví o odpovědnosti předsedy vlády a ministra spravedlnosti, kteří nejsou orgány operativního velení policie. Ta je ve své běžné činnosti na jejich rozhodování v podstatě nezávislá. Mechanismus přenosu vůle od ministra na řadového policistu je velmi složitý, zprostředkovaný, téměř nefunkční. Mezi vůlí premiéra a jednáním řadového policisty žádné přímé pojítko neexistuje. Průhledná je odpovědnost velitele zásahu a okresního ředitele policie. Ale již za několik minut po vyvolání zácpy na dálnici muselo být jasné, že malér přeroste svým významem hranice okresu. Musíme se proto ptát, co dělal krajský ředitel policie, co farizejský náměstek policejního prezidenta pro uniformované složky, jenž před CzechTekem ukázal technařům přívětivou tvář a pak hájil masakr, a konečně bychom měli znát rozhodnutí policejního prezidenta, který byl ještě tehdy ve funkci a jistě si nepřál brát plat zadarmo. Těm by měla patřit pozornost médií a poslanců, dosud neúčinně plýtvaná na předsedu vlády a ministra vnitra.

Martin Stín, Praha
Psáno jako 71. sloupek pro Politikon Media


Další články tohoto autora:
Martin Stín

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku