Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 20.8.2005
Svátek má Bernard




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Je Darwinova teorie evoluce vědecká?
 >EVROPA: Kritizujete EU? Budete mít problémy!
 >POLITIKA: Zeman versus správní řízci
 >MÉDIA: Rada proti rozhlasovému a televiznímu vysílání
 >FOTO: Discovery po přistání
 >POLITICKÝ CIRKUS: Surfování po zmírající vlně
 >BODYPAINTING: Příjemný závěr týdne
 >GLOSA: CzechTek příště raději v CHKO
 >MOBY DICK: Bylo by vhodné určité gesto
 >CHTIP: Pár víkendových
 >POVÍDKA: Disciplína a zdvižená sukně
 >FILOSOFIE: Rakousko-uherské rodiště myšlení
 >ESEJ: O dobru a zlu v člověku (aneb O emocích II)
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Dvakrát z Troje
 >POLITIKA: Bublan si vymýšlí, Husák má obrácené priority

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
20.8. POLITIKA: Zeman versus správní řízci
Lukáš Jelínek

Poznat, co má premiér Paroubek společné s novým ministrem Jandákem, designovaným šéfem antimonopolního úřadu Pecinou a dalšími, jimž pomáhá na světlo, není těžké. Přímost, zemitost, hlučnost, pragmatismus, manažerský přístup, schopnost „postarat se“. Éra komplikovaných intelektuálů je ta tam, teď přicházejí „správní řízci“. Zapadá do toho i tolikrát karikovaný styl mluvy, oblékání i minulost těchto lidí. Je to varovné?

Estéti prominou, ale netroufnu si čerstvě příchozí politické špičky zatracovat. Každá doba chce své. Je čas tichých šachistů a je čas vůdců s ostrými lokty. Vladimír Špidla obstál v roce 2002 mj. proto, že přesvědčil, že ČSSD umí být i jinačí než za opoziční smlouvy. Po pár měsících jeho vládnutí ale bylo jasné, že u „svých“ voličů neboduje. Sázka na Grosse také nevyšla. Stokrát mohl být dobrým stratégem, fakt, že nedokázal vybruslit z banální bytové kauzy, byl výmluvný.

V okamžiku, kdy už se zdálo, že ČSSD není pomoci, přišel Jiří Paroubek. Neznalí se smáli, ovšem zasvěcení tušili, že se bude vládnout důsledně. „Čo bolo, to bolo, terazky jsem premiérom.“ Přes všechny virtuální polemiky nemůže Paroubkovi nikdo upřít, že má výsledky a že oslovuje ty, co ČSSD v předešlých třech letech přestávali rozumět. Je přitom obtížné být populární, když má strana vládní odpovědnost již osmý rok. Když se vláda nemění, panuje nuda a šíří se ponorková nemoc. Šťastnější stránkou sociálně demokratických vládních krizí tak je, že se střídají premiéři. Volič se aspoň zabaví, když před ním stojí tu introvertní filozof, tu „upřímný“ mladík, tu nelítostný ranař.

Po Špidlovi a Grossovi musí Jiří Paroubek v ČSSD zákonitě působit jako sjednotitel. Po dobrém, nebo po zlém. Utichly frakce, ukáznil se poslanecký klub, sociální demokracie hovoří jednou řečí. Strana se dočkala silného lídra, konečně srovnatelného s Milošem Zemanem. A v tom je zakopán pes.

ČSSD hrozí souboj titánů. Miloš Zeman může ztratit punc obletovaného knížete, pro jehož rady se na Vysočinu vydávají delegace sociálních demokratů, ale i novinářů. Musí jej to, přes okázalé poplácávání Paroubkových ramen, neskonale mrzet. A tak se činí. V rozhovoru pro Lidové noviny 17.8. Paroubkovi zatím jen přátelsky vyhuboval za držení Martina Jahna ve vládě a za podporu návrhu kariérního řádu ČSSD z pera Michala Krause. Z podobného ranku byly i dřívější Zemanovy „rozpaky“ nad policejním angažmá na CzechTeku. Silnější kalibr ale použil, když premiéra varoval před Stanislavem Grossem, který se ho prý bude snažit po volbách odstranit. Co na tom, že to byl právě Gross, kdo Paroubka přivedl do vlády a nabídl mu premiérskou židli. Miloš Zeman cítí, že získat zpět půdu pod nohama může jen tehdy, vnese-li do Lidového domu vážný rozkol. Vyprovokovaný konflikt Paroubek-Gross by jej opět mohl zatraktivnit, včetně oživení výzev k návratu z divokých hvozdů do matičky měst.

Nevěřím, že se to Zemanovi podaří. Jiří Paroubek není naivní a na špek hned tak někomu neskočí. Ví, jak je v předvolební kampani důležitý stmelený tým. A ví také, že jeho síla pramení z nadhledu nad žabomyšími šarvátkami. Se Zemanem má společné sebevědomí. Přes svoji tvrdohlavost se však nenechává unášet emocemi. Zatímco Zemanovou devizou byla znalost kontextů a improvizační talent, Paroubek vyniká citem pro situaci. Pozná, kdy zaútočit, a pozná, kdy couvnout. Našel si osobitou cestu k partnerům v politice i v médiích.

Další rozdíl spočívá ve vztahu k lidem. Zeman jimi opovrhuje, Paroubek je respektuje (je lepší sčítat přátele než protivníky). Zeman má tendenci zapomínat. Ve zmíněném rozhovoru pro LN se například navezl do Špidlova výroku z roku 2002 „Zdroje tu jsou“, který se však paradoxně týkal prostředků na plnění závazků Zemanova kabinetu v rámci předvolební spanilé jízdy po regionech. Stejně tak si postěžoval na absenci bezpečnostních expertů v ČSSD, přestože sám je vyráběl jak na běžícím páse – Vlčka, Tomina, Baštu, Grosse…

Tyto chyby udělá Jiří Paroubek jen stěží. Paměť má dobrou - už jen kvůli ranám, jež druhdy schytal. Není sebedestruktivní osobností a pohybuje se na odhadnutelné trajektorii. Pokud by Miloš Zeman uspěl v rozkládání ČSSD, přišla by chvíle pro expředsedovy mstitele oscilující mezi láskou a nenávistí. Paroubkovi „frajeři“ jsou z jiného, racionálního těsta. A zvolený styl již sklízí první plody: po televizních duelech premiéra s předsedou ODS (ale třeba i po zásahu na CzechTeku) se začíná tradovat, že chlapem „s gulama“ je tady Paroubek.

Sociální demokracie si zaslouží důraznou oponenturu svých konceptů i vládních přehmatů. Platí, že vliv a pověst politické strany se odvíjí od zvládání tvrdých politických střetů. Pakliže se však partaj utápí v močálu vnitřních komplotů, ztrácí na vnější spolehlivosti. Zkázonosnost Zemanových časovaných náloží si stojí zato nahlas připomenout zejména v okamžiku, kdy hrozí, že po příštích volbách si sněmovní spektrum rozdělí pouzí čtyři hráči.

Lukáš Jelínek

Lidové noviny 19.8.

(autor, politolog, člen Komise politických analýz ČSSD, je bývalým poradcem V. Špidly a současným poradcem L. Zaorálka; v textu vyjadřuje svůj osobní názor)




Další články tohoto autora:
Lukáš Jelínek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku