Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.8.2005
Svátek má Otakar




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Cukr a Kozloduj
 >POLITIKA: Matení pojmů
 >EVROPA: Nepravda Václava Klause na druhou
 >PRÁVO: Al Sání a odpovědnost soudců za pochybení
 >POLITICKÝ CIRKUS: Syrečky povýšeny na krásné umění
 >SPOLEČNOST: Návštěva archivu estébáckých udavačů
 >POLEMIKA: Pehe napsal špatný článek
 >SPOLEČNOST: Pouze kultura je schopna tolerovat subkulturu
 >MOBY DICK: Musíte počkat
 >BODYPAINTING: Zas je tu konec týdne...
 >ZÁBAVA: Poezie?
 >POVÍDKA: Příjezd z nemocnice
 >CHTIP: O tchýních
 >ESEJ: O životě ve vesmíru II
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Analýza TV zpravodajství o Czech Teku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
27.8. ESEJ: O životě ve vesmíru II
Lubor Dufek

Ve vědě není možné říkat "není možné".
D. A. Arago

Ale je to asi jako s tím slavným poustevníkem, co čtyřicet let žil v odloučení od lidí a přemýšlel o životě. Když se ho ptali reportéři, co za tak dlouhou dobu objevil, řekl jim: "Víte, život je taková hluboká studna." "Ano? To snad ne," namítali reportéři. "Ne? Tak ne," odvětil poustevník.
Anekdota

Zatím nikdo s podobnou myšlenkou, pokud vím, nepřišel, a tak dovolte, abych zde prezentoval hned dvě své teorie, které by mohly naopak mimozemský život potvrzovat. Omlouvám se velice, že si vzápětí po předchozí kapitole tak protiřečím.

Vždycky mě udivovala podobnost makro a mikrosvěta. Když mi bylo asi patnáct, usoudil jsem, že jádra atomů jsou hvězdy a elektrony, které je obíhají, jsou planety. A stejně tak planety jsou elektrony, hvězdy jsou jádra atomů a částicemi jsou asteroidy, meteory, komety, hvězdný prach a podobné kosmické smetí. Naše Země je elektronem atomu (sluneční soustavy), ten je součástí molekuly (Mléčné dráhy) atd. A my jsme třeba součástí čaje, který si zrovna, po miliardy našich let, někdo nalévá do hrnku. Zrovna tahle představa se mi tehdy zalíbila; tehdy asi byl mým oblíbeným nápojem čaj. Bohužel nemáme nejmenší šanci tyto grandiózní bytosti poznat. Pak jsem se časem dozvěděl od moudrých lidí, že to jsou naivní představy.

Řekněte sami: kolik už bylo velkých objevů a vynálezů, které byly zprvu posměšně označovány za naivní představy? Uvidíte, že časem se přijde na to, že kolem elektronů obíhají ještě menší částice, asi jako satelity kolem planet a že některé z nich jsou umělé.

Prý mohou existovat paralelní vesmíry. Podle teorie kvantové fyziky, ale i podle měření v experimentech, dvě elementární částice, které se někdy dostaly do styku, reagují na podnět pro jednu z nich stejně a naprosto současně, ať jsou od sebe vzdáleny třeba miliardy kilometrů (zatím to bylo změřeno na vzdálenost asi deseti kilometrů). Prý proto, že mají stejné vlastnosti. Rychlost přenosu této informace (o reakci jedné částice k částici druhé) je prý mnohokrát větší než rychlost světla. Podle mého názoru tu nejde o žádnou rychlost, když je ta reakce současná; to fyzikové nějak popletli.

A co když skutečně při velkém třesku, kdy v předcházející singularitě bylo zcela jistě všechno v tom nejtěsnějším styku, vzniklo více paralelních vesmírů? Pak nepochybně v těch druhých existují identické Země s identickými lidmi, kteří mají identické reakce s našimi. (S pravděpodobností výskytu tohoto jevu si pohrál pan A. C. Clarke). Víte, co všechno se pak dá vysvětlit? Třeba naše podvědomí není závislé ani tak na zážitcích z útlého dětství, jak mylně tvrdí psychoanalytici, nebo na našich minulých životech, jak říkají vyznavači reinkarnace, ale na podnětech našich dvojníků, trojníků a víceníků, vzdálených od nás miliardy světelných let. Jak máte potom hnout se spoustou problémů, které ovlivňuje někdo jiný? Prý podvědomí je odpovědné zato, že se nemůžeme zbavit svých zlozvyků, jako je kouření, přejídání apod. Proti skrytému protivníkovi se těžko bojuje.

Závěrů z toho může plynout několik; uvedu jen dva, ale vy určitě přijdete na další: 1. Jestliže za naše zlozvyky může někdo jiný, neznámý a ještě tak daleko, budeme se s nimi prostě muset smířit. 2. Budeme tady na Zemi dělat všechno správně a přinutíme tak k tomu i ty stínové bytosti někde ve vesmíru, co nám v tom brání. Jen je třeba přijmout mou teorii a neodsuzovat ji už zase à priori jako naivní představu.


Další články tohoto autora:
Lubor Dufek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku