Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.8.2005
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Finance popírají svého šéfa
 >SPOLEČNOST: Bez peněz do nemocnice nelez
 >HISTORIE: Manažer gottwaldovského teroru
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To je situace...
 >POLEMIKA: Jsme jako Dederoni nebo ne?
 >CHTIP: Z totality III.
 >POLITICKÝ CIRKUS: Arbitrážní klekánice
 >HISTORIE: Pražské jaro a kremelský mráz
 >ZVĚROKRUH: Panna (dokončení)
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart urval větev
 >ZÁBAVA: Máte dobré oči?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 12.)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (18)
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Do Troje na letničky a motýly
 >PENÍZE.CZ: Nechoďte do banky, už nemusíte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
24.8. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (18)
Epoch Times

Komentář V [2/5]

Tajná dohoda Ťiang Ce-mina s ČKS o pronásledování Falun Gongu

III. Falun Gong učí „Pravdivost, Soucit a Snášenlivost“, Komunistická strana šíří „lež, nenávist a boj“

Falun Gong učí lidi „Pravdivost“ – to znamená: mluvit pouze pravdu a konat čestně a pravdivě. ČKS se opírá o lži, pomocí kterých vymývá lidem mozky. Kdyby každý začal mluvit pravdu, veřejnost by se dozvěděla o cestě ČKS k moci, o únosech, vraždách, pěstování opia, zbabělosti a manipulaci s informacemi v době války proti Japonsku, o čistkách ČKS, apod. ČKS kdysi tvrdila: „Bez lži se nedá dosáhnout ničeho významného.“ Potom, co se chopila moci, zahájila politické boje a způsobila si mnoho krvavých dluhů. Šíření pravdivosti by proto pro ČKS znamenalo jistou zkázu.

Falun Gong hlásá „Soucit“, to znamená: brát ohled na druhé a být za každých okolností laskavý k ostatním. ČKS vždy prosazovala „tvrdou ruku“ a bezohledně si razila cestu. Vzorný hrdina ČKS Lei Feng svého času řekl: „K našim nepřátelům musíme být neúprosní a bezcitní jako krutý mráz.“ Ve skutečnosti ČKS nezacházela takovým způsobem jen se svými nepřáteli, k lidem z vlastních řad se nechovala o nic lépe. Ať už šlo o samotné zakladatele komunistické strany, velitele armády či ministry, nebo dokonce o prezidenta země – všichni byli svou vlastní stranou nemilosrdně vyslýcháni, brutálně biti a mučeni. Tyto čistky takzvaných „třídních nepřátel“ byly tak odporné, že se z toho člověku ježily vlasy na hlavě. Kdyby ve společnosti vládl soucit, k ničemu takovému by nikdy nedošlo.

V knize Marxe a Engelse „Komunistický manifest“ se uvádí, že „dějiny každé společnosti jsou dějinami třídního boje“. Tak vnímá komunistická strana koncept dějin a světa. Falun Gong naopak zdůrazňuje, že v případě konfliktu by se měl člověk nejdříve podívat do sebe a hledat nedostatky v sobě. Tato introspekce a sebeovládání úplně odporuje útočné povaze ČKS.

Zápas byl pro komunistickou stranu vždy hlavním prostředkem k získání moci a k přežití. Aby „oživila svého revolučního ducha“, pravidelně vyvolává politické tlaky za účelem potlačení odlišně smýšlejících skupin lidí. Tento proces násilí a lží se stále opakuje, obnovuje a posiluje strach v lidech a utužuje moc komunistické strany. Filosofie, o kterou se strana opírá, je úplným protikladem toho, co učí Falun Gong.

IV. ČKS se spoléhá právě na lidský strach, aby si udržela svou moc. Lidé se spravedlivým smýšlením se však nebojí

Lidé, kteří rozumějí pravdě, nemají strach. Křesťanství bylo pronásledováno po dobu více než 300 let. Mnoho křesťanů bylo popraveno, upáleno, utopeno nebo posloužilo za potravu lvům. Svojí víry se však nevzdali. Když buddhismus procházel problematickým údobím v dějinách, buddhisté byli také pevní ve své víře.

Záměrem ateistické propagandy je dosáhnout toho, aby lidé nevěřili v existenci nebe, pekla a karmické odplaty, takže lidé úplně ztratí morální zábrany. Místo toho se zaměřují jen na majetek a vlastní pohodlí jako na realitu tohoto světa. Slabosti lidské povahy potom mohou být lehce manipulovatelné a komunistická strana může využít lidského strachu či touhy po hmotných ziscích, aby udržela lidi pod kontrolou. Ti, kteří jsou pevní ve své víře, jsou schopni vidět za život a smrt a nejsou klamáni iluzí materiálního světa. Hrozby a pokušení tohoto světa berou na lehkou váhu, a to komunistické straně znemožňuje s nimi manipulovat.

V. ČKS překážejí vysoké morální principy Falun Gongu

Po událostech ze 4. července 1989 (masakr na náměstí Nebeského klidu) ideologie ČKS zcela upadla. V srpnu 1991 se zhroutila komunistická strana bývalého Sovětského svazu, následovaly dalekosáhlé změny režimů ve východní Evropě. ČKS byla díky těmto událostem pod obrovským tlakem. Její šance na přežití byly v ohrožení, doma i v zahraničí zažila obrovské krize. V té době ČKS už nebyla schopna svést svoje členy dohromady učením marxismu, leninismu a maoismu. Místo toho se tedy zkorumpovala a začala si věrnost svých členů kupovat. Kdokoliv se stal jejím členem, získal osobní výhody pomocí korupce a zpronevěry – takové, které jiní mít nemohli. Především po Teng Siao-pchingově cestě jižní Čínou roku 1992 se bujně rozrostla korupce a výdělečná činnost vládních úředníků zejména v oblasti trhu s nemovitostmi a obchodu s cennými papíry. Legální mnohoženství, pašeráctví a obchodování na černém trhu se rozmohly po celé zemi, stejně jako pornografie, hazard a drogy. I když by nebylo fér tvrdit, že všichni členové strany jsou špatní, veřejnost už ztratila důvěru ve vládní protikorupční aktivity a je jí zřejmé, že více než polovina státních úředníků na vyšších místech samosprávy je zkorumpovaná.

Zároveň vysoká morální úroveň, kterou vykazují praktikující Falun Gongu na základě principů „Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti“, oslovila srdce milionů lidí. Falun Gong nastavuje zrcadlo spravedlnosti a počestnosti, v němž se odráží nespravedlnost a špatnost komunistické strany.

VI. ČKS nemohla snést, jak rychle se Falun Gong šíří

Falun Gong nemá žádnou organizační strukturu a každý může kdykoli přijít nebo odejít, jak si přeje. Předává se z člověka na člověka, od srdce k srdci. Úplně se liší od přísné organizace ČKS. Navzdory přísné struktuře ČKS, politická studia a skupinové schůze (i když se odehrávají i několikrát týdně) existují v komunistické straně pouze formálně. Jen málo členů skutečně přijalo ideologii Strany. V protikladu k tomu studenti Falun Gongu vědomě následují principy „Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti“. Díky pozitivnímu vlivu na zlepšení psychického i fyzického zdraví rapidně vzrostl počet lidí praktikujících Falun Gong. Žáci dobrovolně studovali a šířili knihy pana Li Chung-č’ho na vlastní náklady. V krátkém období sedmi let se zvýšil počet praktikujících Falun Gongu z 0 na 100 milionů. Když Číňané poránu vyšli, aby cvičili Falun Gong, hudbu ke cvičení bylo možné slyšet téměř v každém parku v zemi.

Komunistická strana prohlásila, že Falun Gong „soupeří“ o to, kdo získá masy lidí, a tvrdila, že je „náboženstvím“. Ve skutečnosti to, co Falun Gong přináší lidem, je kultura a nový způsob života. Kultura předků, kterou čínský lid už dávno ztratil. Kultivace mysli a morální hodnoty byly v čínských tradicích vždy hluboce zakořeněny. Ťiang Ce-min a komunistická strana se Falun Gongu báli. Strachovali se, že kdyby byly tyto tradiční mravní zásady opět přijaty veřejností, nic by nemohlo zabránit jejich velmi rychlému šíření mezi lidmi. Tyto tradice, tolik vlastní čínskému národu, byly komunisty jednoduše odstaveny a desítky let pošlapávány. Návrat k nim byl očekávaným historickým krokem, který si velká většina lidí po letech strádání a utrpení vybrala zcela samozřejmě. A to bylo pro ČKS úderem do slabin. Když počet lidí cvičících Falun Gong překročil počet členů strany, ČKS byla rozčarovaná a plná závisti. V Číně má strana plnou kontrolu nad každou společenskou vrstvou. Na venkově má komunistická strana své buňky v každé vesnici. Ve městech ji najdeme na každém úřadě. V armádě, ve vládě a v podnicích strana prosakuje až ke kořenům. Monopol a absolutní manipulace jsou základní opatření ČKS na udržení režimu. V čínské ústavě je zmínka o tom, že „si strana musí udržovat svoji vůdčí pozici“, tato věta však zdaleka nevyjadřuje skutečnou vypjatost situace. Studenti Falun Gongu se očividně přikláněli víc k „Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti“, ČKS v tom viděla ohrožení svojí vůdčí pozice. To pro ni bylo absolutně nepřijatelné.

VII. Komunistická strana považuje filosofii Falun Gongu za hrozbu pro existenci režimu

Skutečná náboženská víra je pro komunistickou stranu závažnou překážkou. Komunistický režim je založen na materialismu a přání vytvořit „nebe na zemi“ – za jeho vytvoření je zodpovědný „předvoj lidstva“ – tedy sama Strana. Pomocí ateismu si režim sám definoval, co je hodnotné, jaké konání je dobré a jaké špatné. Tím pádem o žádné morálce nemohla být řeč, stejně jako o dobrých či špatných skutcích. Jediné, čím se lidé měli řídit, bylo, že Strana je vždy „úžasná, velkolepá a správná.“

Náboženství dává člověku neměnný standard pro rozlišení dobra a zla. Praktikující Falun Gongu rozlišují dobro a zlo na základě „Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti“. Tím bylo narušeno i úsilí komunistické strany, aby každý „myslel stejně“.

Právě z tohoto důvodu Ťiang Ce-min Falun Gong potlačuje. Ťiang Ce-min odstartoval svoji kariéru na základě lži o vlastní minulosti, proto je jasné, že se bojí pravdy. Utlačováním lidí se stal rychle úspěšným a silným – proto má strach ze soucitu. Svoji moc si udržel díky politickým rozbrojům ve straně – je tady jasné, že nesnáší toleranci.

Na malé příhodě můžeme vidět Ťiang Ce-minovu neuvěřitelnou malichernost a závistivost. Muzeum Che-mu-tu ve městě Jü-jao, provincie Če-ťiang (7.000 let staré ruiny vesnice, objevené roku 1973, které zachycují čínskou kulturu z období mladší doby kamenné), je významnou historickou a kulturní památkou pod ochranou státu. Čchiao Š’ (bývalý předseda Čínského lidového kongresu) v něm původně nechal umístit pamětní desku. Když Ťiang Ce-min v září 1992 při návštěvě muzea spatřil nápis od Čchiao Š’, jeho tvář zkameněla. Personál, který Ťianga doprovázel, znervózněl. Všichni věděli, že Ťiang Čchiao Š’ nesnáší, a věděli také, jak rád se předvádí – Ťiang po sobě zanechal pamětní desku všude, kam přišel – dokonce i když navštívil úřad okresní dopravní policie v Ťi-nanu. Personál si nedovolil omezenému Ťiang Ce-minovi oponovat. A tak byla pamětní deska v muzeu v květnu 1993 (pod záminkou renovace) vyměněna.

Mao Ce-tung údajně napsal „čtyři svazky vážných a velkolepých spisů“. Ťiang Ce-min namáhal svůj mozek, jak jen to šlo, aby vyprodukoval pouhé tři věty, i když bude tvrdit, že napsal „Tři kapitoly“. Jeho dílo vyšlo v podobě knihy a bylo distribuováno do všech vrstev vládních organizací. Kniha se ale prodávala jen proto, že lidé byli nuceni ji kupovat. Respekt členů Strany si ale Ťiang nikdy nezískal. Šířili drby o jeho aféře se zpěvačkou, o jeho trapném výstupu, když na zahraniční cestě zpíval „O Sole Mio“, nebo o tom, jak se česal v přítomnosti španělského krále.

Když zakladatel Falun Gongu, pan Li Chung-č’, který se narodil, žil a pracoval jako běžný občan, pořádal svoje přednášky, přednášková síň byla zaplněna profesory, experty různých odvětví a čínskými intelektuály studujícími v zahraničí. Mnoho lidí s doktorátem a akademickými tituly procestovalo tisíce kilometrů, aby se mohli zúčastnit jeho přednášek. Když pan Li vyučoval i několik hodin, mluvil plynule a bez jakýchkoliv poznámek. Jeho přednášky byly později přepsány a vydány ve formě knihy. Všechno toto nemohl závistivý Ťiang Ce-min strávit.

Ťiang Ce-min žije marnotratným a chlípným životem. Utratil 900 mil. jüanů (asi 2.3 mld Kč) za luxusní letadlo pro vlastní potřeby. Často vybíral peníze z veřejných fondů (ve výši několika miliard) a sponzoroval jimi podnikatelské aktivity svého syna. Pomocí protekce protlačil své známé a různé patolízaly do vysokých funkcí a uchýlil se k zoufalým a extrémním opatřením, aby zakryl zločiny a zkorumpovanost některých z nich. Toto jsou důvody, proč se Ťiang bojí morální síly Falun Gongu. A ještě více se obává, že princip „dobro je v životě opláceno dobrem a zlo zlem“, který hlásá Falun Gong, je ve skutečnosti pravdivý.

I když Ťiang soustředil do svých rukou největší moc v ČKS, protože mu chyběly schopnosti a talent politika, často se obával, že bude přinucen odstoupit pod tlakem neúprosných vnitrostranických bojů o moc. Byl velmi citlivý na svůj status – být středobodem moci. Aby odstranil rozbroje, zosnoval plány na odstavení svých politických nepřátel Jang Šang-kchuna a jeho bratra Jang Paj-pinga. Na zasedání 15. (1997) a 16. sjezdu Výboru komunistické strany (2002) Ťiang přinutil svoje oponenty, aby opustili své posty. On sám však ignoroval platné předpisy a své funkce se nadále držel zuby-nehty.

V roce 1989 uspořádal Ťiang coby nový generální tajemník ČKS konferenci pro domácí i zahraničí novináře. Francouzský novinář se zeptal na událost, kdy byla studentka vysoké školy kvůli účasti na incidentu 4. června transportována do provincie S’-čchuan, kde byla nucena tvrdě pracovat na stavbě a opakovaně znásilňována místními dělníky. Ťiang odpověděl: „Nevím, jestli to, co říkáte je pravda nebo ne, ale ta žena je výtržnice. I kdyby to pravda byla, zaslouží si to.“ Čang Č'-sin (žena z kruhu intelektuálů, kterou ČKS umučila k smrti během Velké kulturní revoluce za to, že otevřeně vyslovila svůj názor) byla během vazby skupinově znásilňována a poté jí bylo proříznuto hrdlo, aby nevyzradila pravdu. Ťiang Ce-min by asi i v tomto případě argumentoval, že si to zasloužila, což vypovídá o jeho kruté a úchylné povaze.

Ve stručnosti: Ťiangova zvrácená mentalita, hlad po diktátorské moci, krutost a strach před pokojnými principy Falun Gongu byly důvody, proč odstartoval iracionální kampaň na jeho likvidaci. Takový postup byl úplně v souladu s běžnými praktikami ČKS.


Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku